O Pyrrhově melounu

V posledních letech jezdím na svůj oblíbených ostrov Lefkada skoro výhradně až na podzim. Turisté, kteří o prázdninách ostrovu vládnou, kvapem ubývají, obchody a taverny postupně zavírají, hotýlky a apartmánové domy začínají vyklízet pokoje, opravovat to, co se během sezóny pokazilo, a ostrov se pomalu začíná chystat na zdejší vlezlou středomořskou zimu, před kterou se, kdo může, zachrání útěkem na řeckou pevninu, nejlépe do Athén. I začátkem října je ale moře ještě dostatečně teplé, odpoledne bývá kolem 26 stupňů a nedáte-li si pozor, umí i takové řecké slunce "na vejminku" udělat na vaší kůži dostatečnou paseku, a přitom ostrov už je občas zaléván hustým podzimním deštěm, takže rázem vykvete tolik květů, že byste si to třeba ve vyprahlém srpnu neuměli ani představit. A v městečku, ve kterém přebývám, mají tradičně jeden až dva poslední vodní melouny, takové ty uvnitř červené, které tady mají nesrovnatelně sladší chuť než u nás. I melouny mají zjevně na přelomu září a října po sezóně.

 

Potíž bývá ve dvou věcech: Melouny už jsou poblíž "doporučeného data spotřeby", takže - nakrojeny - velmi rychle přezrávají. A jsou obrovské! Není ovšem zvykem zde prodávat rozkrojené části, jako je to běžné u nás. Prostě chceš meloun? Tak si ho vezmi pěkně celý. Chuťově je s velkou pravděpodobností senzační, ale doporučujeme po otevření ihned zkonzumovat. Což se u melounu, který se váhou pohybuje někde mezi 10 a 16 kilogramy blíží sebevraždě. Vzpomněl jsem si na Ferreriho legendární obskurní film Velká žranice a přemýšlel jsem, zda by mě s melounem parta slavných přežíračů vzala na zámeček mezi sebe.

Zatím jsem ani jednou neodolal a vždy jsem si jeden z posledních melounů sezóny koupil, po takhle slaďoučkých melounech se totiž můžu "utlouct". Dopadlo to vždy stejně: Jeden den jsem se melounem k snídani, k obědu i k večeři nehorázně přecpal, ale víc než půlka mi stále zbývala a já - s břichem ještě větším, než je u mne běžné (neříkal jsem snad, že tady něco zhubnu?), jsem po několika dnech zbytečného sebepřesvědčování, že meloun možná ještě přece jen dorazím, nakonec sladce zavánějící zbytky odnesl kamsi daleko do zdejších úrodných zahrad, abych je ponechal přírodním silám, protože ponechat je normálně v koši silám místních uklízeček si netroufám.

Včera, hned po příjezdu na ostrov, jsem se byl podívat v místním největším marketu a s úlevou jsem konstatoval, že melouny už došly. Ale večer v jednom menším obchůdku jsem svůj tradiční Pyrrhův meloun objevil. Byly tam dva poslední, tajemně vyzývavé velekoule k prasknutí nacucané slaďoučkou šťávou, s cenou víceméně symbolickou. Ten menší měl kolem dvanácti kil. Jestli si ho koupím, proběhne to jako vždycky a Marcello Mastroianni se určitě již teď těší, jak budu dělat jemu a jeho třem nenažraným přátelům společnost. Na dotaz, jestli nemají na skladě nějaký menší plod nebo nemůžu dostat jen "melounovou výseč", odpověděl pan majitel rezolutně záporně, ale uklidnil mě, že si můžu bez obav koupit meloun celý, že mi na něj dá zajímavou slevu, načež přepsal cenovku. NE!!! Letos budu pevný jako žula a meloun si nekoupím, rozhodl jsem se s definitivní platností, která mi vydržela skoro celou minutu, během které jsem se k melounu po pozoruhodné smyčce mlsně vrátil.

Dva poslední kousky, to je prostě výzva! :-)

Naštěstí stál u melounu další pán z naší skupiny postsezónních lefkadských turistů a zjevně řešil podobné dilema jako já. Netrvalo dlouho a plácli jsme si: Rozdělíme si meloun napůl. Majitel obchůdku nám ho na naše přání rozřízl vedví, přestože u toho nechápavě kroutil hlavou, každý jsme za svých bratru šest kil dobroty zaplatili přesně jedno euro (!!) a v igelitové tašce s netradiční váhou nákladu se postupně protahujícíma ušima jsme doklopýtali domů.

Po celodenní "melounové dietě" z mé části ještě zbývá asi třetina a můj urolog - kdyby existoval - by měl ze mne radost. Na rozdíl ovšem od všelikých lefkadských hmyzáků a melounojedů, kteří mě už v zahradách netrpělivě vyhlížejí, kde se letos se svým Pyrrhovým melounem flákám.

Jestli na mne nějaká vosa nebo sršeň spáchá letos v Řecku atentát, budete vědět proč! :-)

Pozdrav ze svého oblíbeného přístavu ve Vassiliki, centra zdejšího veškerého večerního dění, posílá Petr V., místy Čerf.

Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.