Z návštěvní knihy fotovýstavy Pod Lipami

Včera jsem ukončil po deseti týdnech svou fotovýstavu v restauraci/galerii Pod Lipami v Praze-Vršovicích. Moje fotografie tekoucí vody a "kouzelné zahrady" byly nahrazeny zajímavými obrázky z putování africkým vnitrozemím kolegy- fotografa, který - jak jsem včera zjistil - je také domažlickým rodákem jako já :-). Teď obrázky odpočívají ve velikých transportních deskách a čekají na to, až se začnu domlouvat s několika zájemci o fotky. Je totiž možné, že některé z vystavených fotografií změní působiště a přestěhují se do docela jiného domova :-).

Jako obyčejně po výstavě otevírám popsané stránky návštěvní knihy a vybírám ze zápisů, které tentokrát byly bez výjimky potěšující - nejspíš proto, že většinu z nich učinili moji známí a přátelé, kteří nelitovali času a přišli se na výstavu osobně podívat. Velmi všem děkuji za to, že se o výstavu zajímali a přišli si fotky prohlédnout. Věřím, že kromě zajímavého srovnání velkoformátových originálů s malými obrázky na webu byli spokojeni i s místní kuchyní.

 

No a když jsme tu na blogu, speciální poděkování patří zdejším blogerům. Takže: Díky Doktorko se srdcem a Malkieli, díky Teedo a Miloši, díky Pižlíku a TlusŤjochu, díky Břetislave, Jendo T. a Petře - cestovateli kolem světa. A díky možná i dalším blogerům, které se mi pouze nepodařilo "zachytit" (budu rád, když se mi přihlásíte, ať o vás vím a mohu vám dát vědět při nějaké příští příležitosti :-)). Děkuji všem, kteří dorazili, i těm, kteří se nakonec do Vršovic nedostali, ale o fotky měli zájem - všichni si mimochodem mohou i dál prohlédnout všechny vystavené i "náhradní" fotky ve výstavním E-katalogu.

Ale teď už k zápisům některých návštěvníků (řazení je striktně chronologické, žádnou "dramaturgii" v tom nehledejte). Původní zápisy v knize jsou napsané modře, moje komentáře a odpovědi jsem připojil v černé barvě (ostatně kdy se nám poštěstí mít možnost na zápisy v návštěvní knize veřejně odpovědět?):

"Tvé fotografie jsou velmi inspirativní, zvěčňují místa, která máme moc rádi. Ať ti to stále přináší radost a chuť do života." Ano, přináší. A jsem moc rád, když se moje vlastní úžasná a nenahraditelná inspirace dokáže skrze fotky převtělit i v inspiraci pro někoho dalšího.

"Tvoje fotografie doplněné místním uzeným jazykem nám nesmírně zpříjemnily dnešní večer. Děkujeme a těšíme se na další (uzený jazyk :-))." Inu, kolik uzených jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem...

"Dcera tady bydlí na Minské, tak je to dobré zastavení. Ženě se fotky moc líbí. A já jako pravidelný návštěvník mohu říci, že jsi stále lepší. Super, super." Sice tvou ženu neznám, ale už teď si dovolím jí pochválit báječný vkus! :-)

"Opravdu působivé. Jakkoli znám obrázky, originál je uchvacující." Teď jsem si sobecky (a přechodně) uchvátil všechny originály pro sebe.

"Poslední zub vede!" To není neočekávané: Je-li opravdu poslední, nemá velkou konkurenci.

"Výstava má jednu ohromnou vadu, protože je na ní velice málo fotografií. Ale i za těch málo báječných fotografií našemu blogovému kamarádovi Čerfovi děkujeme." Fotek bylo tolik, kolik se vešlo. Ale ve srovnání s třicítkou fotek v galerii v Rytířské nevypadá vršovické číslo osmnáct vůbec špatně.

"Zase platí, že originál je nad netového prostředníka. Samozřejmě = zážitek. Jenom osvětlení a odrazy v oknech prožitek částečně ruší. A k několika skvostům jsem si přistoupit netroufnul, když u nich hodovala jakás rodinka, ale to jen na okraj..." Když jsme "ke skvostům" přistupovali při komentovaných prohlídkách, rodinky se rády uskrovnily. A dětičky v dětském koutku nás dokonce lákaly ke svým hračkám na koberci :-)

"Ačkoli některé fotografie znám z tvého webu, dnes na mě zapůsobily hlubším dojmem. Dobře zvolené místo, jen škoda, že jsem tě nezastihl. Pravděpodobně jsem se připravil o podrobnější informace a komentář. Tak třeba příště :-)." Škoda, ale nebyl jsem na místě každý den. Už takhle jsem během svých vršovických večeří a ochutnávání zvíkovského piva nemile přibral. Na stará kolena budu muset zase začít běhat.

"Jsme velmi příjemně překvapeni jak motivy, tak i instalací. Zapadá to sem. Snové fotografie se nám líbily, budeme se těšit na další." Taky se těším. A "další" určitě bude. Už jen proto, abych mohl znovu pozvat i ty, kteří letos na jaře nemohli nebo nechtěli dorazit, a přitom mou hlavní a nezastupitelnou motivací je, aby se právě jim moje obrázky líbily, pokud možno co nejvíc.

"Jirka říká, že lepší dárek k jeho vlastním narozeninám si nemohl přát. Jiný ostatně nebude." Skvělé počitky by se měly dávkovat přiměřeně, aby Jirkovi jeho radost dlouho vydržela :-).

"Děkuji za milé setkání. Ráda jsem tu byla. Výstava o to lepší než ta minulá!" Potěšení z moc zajímavého setkání bylo rozhodně (i) na mé straně.

"Jsem uchvácen - jako vždy (dnes potřetí)." Tak věřím, že nebude platit okřídlené lidovecké "třikrát a dost"!

"Opět úžasná výstava, nádhera :-)." Že jo?! :-)

"Zlatá labuť byla dobrá. Černá byla nejlepší." Patnáctka na mne byla až moc voňavá. Ale líbilo se mi, že pro letní sezónu restaurace trochu "odlehčila" pivní druhy. Přece jen - zima vyžaduje hutnější materiál!

"Pěkná výstava, shlédli jsme před i po pár kouscích a fotky se stále líbily. Pavlovi hlavně ty ponuré." Když se fotky líbí "před kousky" i po nich, je to pro autora čest a potěšení. Zobecněná vinařská zkušenost přece říká, že "v kouscích" je pravda :-).

"Tvá výstava opět nemá chybu. Moc krásné. Nejvíc na mě zapůsobila "Osnova života" a "Zub". Na výstavu jsem měla neustále dost času a pak nakonec jsem ji jen taktak stihla... Původně jsem plánovala sobotu 30.4., abys tam byl i ty, tak snad příště." Jsem rád, že jsi vše stihla, i když jsme se minuli jen o chvilku. Příště to jistě vyjde.

"Moc děkujeme za krásný večer." Krásný večer to byl i pro mě. Jako vždy.

"Moc pěkné vidět ty fotky zblízka ve správné velikosti "v reálu" je to něco jiného, i u těch fotek, co jsem znal "virtuálně"." Já na papírové zvětšeniny, na které se dá sáhnout, nedám dopustit. Dokonce se teď chci v některých případech vrátit k analogu a klasickému filmu. Už jsem našel i starou analogovou zrcadlovku a dokoupil baterky...

"S rostoucím počtem výstav se mi tvé fotky líbí čím dál víc. Kdy bude další výstava? Věřím, že na ní uvidím stejně dokonalé fotky jako jsou Modlitba stromu, Koupel peřejové víly a Pravěká Berounka..." Ano, právě tyhle tři fotky společně s profilovou fotkou výstavy - Posledním zubem, měly nejlepší přijetí. Dokonalé - ó to ne, to by se ztratila motivace. Nedokonalost má své dobré důvody. U fotek i u lidí.

"Krásné, omamné, i když se fotí běžně dostupná krása. To pro mě znamená umění." Někdy v tom nejobyčejnějším záběru je hodně z toho, co si přeju na fotce mít. Chce to špetičku štěstí a chuť udělat někomu radost.

"Jste úžasná bytost, která vidí naši zem - Česko, úžasnou perspektivou. Děkujeme vám za krásné obrázky a energii z nich vyzařující." Mezi náhradníky byl i jeden japonský záběr, s energií velkého vodopádu. Tak ten si necháme na příště :-).

Celkem jsem navštívil výstavu desetkrát v různé společnosti (s pěkným průměrem jedné návštěvy týdně), dvě návštěvy měly charakter veřejně vyhlášené komentované prohlídky. No a od personálu restaurace jsem se dozvěděl, že velmi vlídné bylo i přijetí mezi běžnými hosty. Když jsem například viděl soukromou oslavu s květinovými dary pořádanou v salónku s fotkami různobarevných koutů "kouzelné staňkovské zahrady", velmi dobře to k sobě ladilo a měl jsem z toho neskrývanou radost.

Teď se chci vrhnout víc na vlastní focení než na organizační věci, abych měl náležitě "nabito" i na příští sezónu a mohl vás zase co nejdřív pozvat na něco pěkného. Ostatně, milí zdejší návštěvníci a čtenáři: Kdo myslíte, že nové fotky uvidí ještě před všemi výstavními návštěvníky a na kom si vyzkouším, jak se budou líbit? :-)