O zimním počasí pro senzacechtivé

Když tak procházíte ulicemi a pod nohama vám křupe přemrzlý sníh, vzpomínáte si ještě na nedávné Vánoce? Ještě pár dní před nimi jsme chodili v krátkých rukávech a šortkách, každý den jsme se dozvídali o teplotních rekordech a na internetu i v novinách se to hemžilo předpověďmi nejteplejší zimy nejméně od doby vyhynutí dinosaurů. "Teplo má podle meteorologů trvat až do konce února!" hlásaly titulky v době, kdy ještě ani nebylo jasné, jestli vůbec nějaký únor přijde, a meteorologové se nad nimi křižovali, protože mají dost práce předpovídat počasí na tři dny dopředu a seriózní předpověď na delší časové období - pokud se mezi sebou rozhádají předpovědní modely - mohou většinou s klidným srdcem přenechat kartářkám.

To ale senzacechtivá média a jejich neméně senzacehltající čtenářstvo rozhodně nechce slyšet. Vždyť skutečnost se podle mediální definice skládá prakticky výhradně ze samých výjimečných situací, extrémních zážitků a senzací, a když se těch skutečných nedostává, je třeba sehnat nebo vytvořit senzace zástupné. Však co jiného jsou různé ty "modré úplňky" a "krvavá zatmění", která sice - jak se vždy dozvíme - nastávají jen jednou za iks tisíc let, ale jako z udělání se podobné raritky odehrávají každý týden, aby bylo něco do sobotní přílohy; jde jen o to, kdo dokáže chudáčka bezbranný úkaz jako první vylovit z pokustónského klobouku a oblepit ho zapamatovatelným (co na tom, že arcipitomým) příběhem, který budou moct lidé číst, sdílet a posílat dál, takže bude pořád o čem psát a mluvit.

 

Když se kolem Nového roku ukázalo, že v lednu nejspíš tropické třicítky očekávat nemůžeme (nikdo mi nevymluví, že pohotovější žurnalisté už měli ve svých šuplících předpřipravené články na toto téma, aby za příhodné povětrnostní konstelace již nemuseli ztrácet čas klofáním textu, ale vítězoslavně tuto skutečnost publikovali jako první ze všech), začal se z nouze vzývat druhý extrém: Šokující vánoční tepla, během kterých falešným očekáváním rozkvetly zblblé stromy zvědavě nakukující přes ramena do novin čtenářům na lavičkách (ach, ty milé naivní stromy prostě věří všemu!), byla rázem zapomenuta a vystřídána předpovědí katastrofických holomrazů, během nichž zcela jistě promrzne do hloubky několika metrů veškerá doposud úrodná půda, nadlouho zkolabuje doprava, rozvod tepla i elektřiny, a kdo nebude umět rozdělat oheň třením vlastních drkotajících zubů, nepochybně bídně zhyne v hrůzné křeči.

Pár dní po této druhé kataklyzmatické předpovědi začalo ovšem intenzivně sněžit, takže holomrazničkové senzaci drkotající zoubky také povypadávaly. Ale média tu nejsou od toho, aby připomínala vlastní minulá selhání, ale aby jednu extrémní budoucnost vyměnila za jinou, ještě extrémnější. Čtenář a posluchač přece potřebuje svou pravidelnou dávku senzací ber kde ber!

Sněží? Tedy se nejspíš dá očekávat, že celou republiku překryje rovnou několikametrový sněhový příkrov, a začnou zase (ó, jaká slast!) padat teplotní rekordy, když ne v normálních obydlených místech, kde může mráz někoho z praktických důvodů zajímat, tedy aspoň během hvězdných nocí v mrazových kotlinách a poblíž šumavských slatí, kde jsou z něho v rauši maximálně tak tamní chvostoskoci. Čtenáři a posluchači se dozvídají ze svých milých médií, že teplota u nás v České kotlině klesá k mínus čtyřicítkám jako kdesi na Vorkutě, reportážní štáby kempují poblíž nadějných meteostanic, kde od měřicích přístrojů odhánějí příliš rychle se pohybující molekuly dusíku a kyslíku, aby ani kouštíček jejich energie nenarušil nádherný očekávaný rekord, který se bude tak skvěle vyjímat v titulku. A je jasné, že letos nadmíru krutá zima s nekonečnými sněhovými přívaly dřív než v květnu neskončí!

Když se dívám zpět směrem k Novému roku a společně s meteorology i na pár dní dopředu, připadá mi to po všech těch strašákovitých textech, že o letošním lednu bude celkem normální zima, taková, jaké zimy ještě bývaly, než si v redakcích podali pár dobře placených inzerátů El Niňové z celého světa a hlasatelé mediální korektnosti začali razit tezi, že normální věci nikoho nezajímají, a tedy se o nich nejenže nemusí, ale možná dokonce raději nesmí mluvit.

Budeme se tedy muset smířit se skutečností, že letošní leden je nejspíš celkem normální. Ale samozřejmě, ne jen tak obyčejně normální. On je prostě zcela extrémně normální! Nejnormálnější za posledních nejmíň stopadesát let!! :-)