O viagernících a jiných vykucích

Vždycky mám radost, když se některý z čtenářů svým komentářem vrátí ke staršímu článku. I proto neustále odolávám pokušení uzavřít komentáře u asi patnácti článků, které si jacísi holandští roboti z neznámých důvodů vybrali (kruciš, je tenhle robot životný nebo neživotný?), aby na ně čas od času uspořádali organizované nájezdy s reklamou na viagru a další životabudiče. Když jsem chtěl - poučen mafiánskými filmy - aby mi blog.cz proti těmto nezvaným hostům poskytl ochranu, dozvěděl jsem se, že přece mohu u napadaných článků uzavřít komentáře a každý holandský robot pak ostrouhá a z mých stránek odejde s nepořízenou. No, nevím, myslím, že je to názor dost podceňující robotický intelekt, protože článků je na mém blogu na výběr ještě dost a oni mi přece chtějí jen dopřát splnění mých dosud netušených přání a vůbec celosvětové dobro přesně podle "šedesátkového" hesla "make love, not war".

Užuž nad tím zaslepením komentářů občas uvažuji, ale nakonec si přece jen vždycky řeknu: Co kdyby právě takový článek chtěl okomentovat nějaký nadšený návštěvník, moje obdivovaná a zásadně nekomentující múza nebo aspoň - měl bych být skromný - normální "nerobot"? Přece nedopustím, aby zlovolní roboti - podobně jako v jiných ohledech třeba zlovolní teroristé - ovlivňovali můj život natolik, abych se podřizoval právě jejich pravidlům! A tak komentáře neuzavírám, ale poctivě roboty blokuji a jejich zablokované komentáře s reklamou na různé levné modré, žluté či fialově puntíkaté pilulky vytrvale mažu s vírou, že můj tichý trpělivý odboj třeba nakonec roboty unaví a oni se natrvalo vrátí na břehy svých překrásných grachtů.

 

Moje mdlá forma asertivního odboje ale zatím vede jen k dalším a dalším atakům: Když vidím, že se mi během jedné minuty objevila na blogu dvacítka komentářů, je mi jasné, že se nestal zázrak, abych získal ve stejný okamžik dvacítku čtenářů, kteří se rozhodli mi zanechat povzbudivý vzkaz. Vím, že jde o holandskou návštěvu, která si jen na chvíli odskočila z dýmu coffee shopu, aby i mně dobrosrdečně doporučila recept na opravdu plnohodnotný život.

Stane se ale občas že nové komentáře nepřicházejí v houfci, ale jde o solitéry, kteří rovněž směřují k některému ze starších a většinou dávno zapomenutých článků. V ten okamžik se vždycky (i bez doporučené pilule) zatetelím lehkým vzrušením: Kdopak u mne byl asi na návštěvě? Že by nějaký nový náhodný návštěvník, který nadobro propadne neodolatelnému kouzlu mých textů, vezme si dva roky prázdnin, aby si mohl poctivě přečíst všech mých cca 1200 článků a na konci usoudit, že kdyby F.L.Věka nenapsal Jirásek ale Čerf, měl by román nejspíš víc dílů než Encyclopaedia Britannica. S třesoucí se rukou kliknu na zprávu o komentáři a zjistím většinou, že po svých nizozemských kolezích mě tentokrát navštívil robot navýsost český, tentokrát bezesporu zcela životný.

Čeští živoucí roboti totiž vyhledávají na blozích starší tematické články a doplňují k nim do komentářů odkazy na reklamu. A tak zjistím, že u Haiku létajícího koberce se objevila reklama na největší slevy na čističe koberců na sever od Alp. Reklama se dokonce tváří docela sympaticky, alespoň tím, jak se snaží reagovat na téma článku. Kdybych podobné kousky psal já, možná by mě to docela bavilo: "Tvůj koberec létá? To ten můj se jenom špiní! Naštěstí jsem našel úžasné slevy na čisticí prostředky, i ty je můžeš mít skoro zdarma!"

U povídky o bludičkách mi může neznámý dobrodinec v komentáři vemluvit nový model kompasu, protože ten odjakživa s blouděním souvisí. Když v článku pomyslně rozmlouvám s pohádkovými mravenci, dostanu za odměnu odkaz na prostředek na jejich hubení, kvůli čemuž by chudák Jiřík neuspěl v tendru na kamaráda Zlatovlásky. Týká-li se moje glosa obskurního zážitku z ankety Český slavík, mohu být odměněn odkazem na kuchařku specializující se na španělské ptáčky, je-li fejeton z optimistického prostředí hřbitova, reklamní agent mi třeba nabídne ruské hokejové kartičky, protože se použitý fulltextový vyhledávač s určitou pravděpodobností domnívá, že slavná sovětská hokejová útočná řada hrála ve složení Larionov - Krchov - Makarov. Zmíním-li se v názvu článku o ultrazvuku, jistě mi někdo přičinlivě nabídne vyčištění mého zaneseného charakteru v ultrazvukové čističce, a když publikuji básničku, ve které si stěžuji, v čem všem si ve svém životě nejsem jistý, dostanu nejspíš tip na "fakt skvělou pojišťovnu, kde jsem našla vše, co jsem tak dlouho hledala". A možná kdyby Jiří Suchý publikoval legendární Pramínek vlasů na svém blogu, dostal by k němu připlácnuté "osobní doporučení" na nějaký pěkný pobyt v lázních.

Dlouhou dobu jsem byl vůči tomuto typu komentářů shovívavý. Naopak, docela jsem oceňoval, jak se snaží reklamy vypadat nenásilně (ne, že by se to tedy vždycky dařilo!) a chápu, že to je docela otročina vyhledávat tematicky spojené články jen podle nadpisů (na víc zjevně není čas). Na druhou stranu se mi na blogu množí čistě komerční reklamní odkazy, ke kterým nemám žádný osobní vztah a nepoutá mne k nim ani žádný zištný zájem. A říkám si - v čem je to jiné, než nájezdy nizozemských viagerníků? V četnosti? Možná, i když poslední dobou čeští vykukové a vykučky náskok hrdinně stahují, je jich totiž čím dál víc. V nápaditosti? I ten rozdíl se postupně stírá. V cíli žádný rozdíl není: Kup si, nesamostatný Vápeníče, právě to, co já chci a za co jsem zjevně - byť nejspíš nijak královsky - odměněn. No a protože není rozdíl v povaze těchto reklam, není ani důvod, abych vůči jejich původcům postupoval odlišně.

Tedy, shrnu-li to: Ode dneška budu veškerou komerční reklamu popsaného typu mazat bez dalšího speciálního varování (jedinou výjimkou budou reklamy, které mě poctivě rozesmějí, protože dobrého humoru není nikdy dost). Když bude příslušný "komentátor" neodbytný a bude se - i když pod různými jmény - o reklamu snažit opakovaně, naložím s ním stejně jako s viagerníky. Stejně se prý má před Vánoci ochladit, tak se nemůže divit, když půjde k ledu!

Je možné, že business světem vládne, ale pokusím se mu to aspoň v rámci svých omezených sil ve svém malém pronajatém blogovém království ztížit. Ale opět - nehodlám se přizpůsobovat cizím pravidlům, a nebudu proto vypínat možnost vládat do komentářů odkazy. Jak by k tomu přišli všichni ti, kteří chtějí přiložit odkaz na něco zajímavého ze své nebo cizí tvořivé činnosti nebo na něco, co dobře ilustruje jejich názor. Bude to sice pro mne o něco víc práce, ale určitě mi to za to stojí. A vy, milí reklamní agentíci a agentice, to neberte nijak ve zlém; není to nic proti vám a vašim obchodním kontraktům. Jen předem počítejte s tím, že vaše "komerční sdělení" se na mém blogu dlouho neohřejí, takže můžete svůj čas věnovat něčemu efektivnějšímu např. blogerům, kteří vás budou tolerovat, jako jsem to doposud dělal já. Promiňte, už je vás prostě moc!

Začínám podle názvu dnešního článku tušit, že i tento text by mohl být pro některé reklamní poloroboty zajímavý. Copak hezkého mi asi nabídnou tentokrát? :-)