J.S.Bach, F.Busoni - Chaconne

Kdysi jsem tady na blogu psal, že se už delší dobu snažím po maličkých krůčcích nacvičit jednu rozsáhlejší a náročnější skladbu pro klavír. Myslím, že dnes je vhodný čas pro to, abych ukázal výsledek svého docela dlouhodobého snažení nejen těm, kteří jsou mi nejbližší, ale i tady na blogu. Vůbec poprvé tedy dnes přidávám na blog i něco jiného než text nebo fotku.

Všechno to začalo v říjnu pro mne naprosto neobyčejného a kouzelného roku 2013, kdy jsem se rozhodl, že se pokusím přemluvit dávno zdřevěnělé ruce, které kdysi - velmi nerady a se sebezapřením - hrávaly na klavír v plzeňské lidušce a které se s piánem, jemuž věnovaly jen minimum času (a výsledky podle toho taky vypadaly), na dlouhých 30 let úplně rozloučily. V roce 2010 jsem chtěl udělat radost nemocnému tátovi a začal jsem trochu hrát, abych mu mohl nahrát pár menších skladbiček, ale poté jsem opět se soustavnějším hraním přestal. V rozpoložení, kdy jsem byl schopný zahrát si tak maximálně "Kočka leze dírou", jsem se rozhodl nacvičit naopak něco rozsáhlého a ne úplně jednoduchého, hlavně proto, abych sám na sobě vyzkoušel, jestli by to vůbec šlo - bez toho, aby člověk dřel u nástoje celé dlouhé dny. Prostě jen po maličkých vytrvalých každodenních krůčcích podobně jako se z maličkého batolete stane postupně v průběhu let velký a sebejistý chodec na trase Praha-Prčice :-).

 

Vždycky jsem rád poslouchal skladbu Chaconne, původem od J.S.Bacha, v úpravě F.Busoniho. Slyšel jsem ji mockrát s různými interprety, líbila se mi a hlavně - ani v nejmenším jsem si nedokázal představit, že by to mohlo zrovna mýma rukama opravdu jít. Zkusil jsem ale, jestli se dají najít noty na internetu, a zjistil jsem, že ano. A začal jsem postupně noty louskat a přesvědčovat své prsty, že od "ovčáků" k tomuhle Bachovi je vlastně jenom kousek :-). Každý den chvilku, aspoň pár taktů.

Věřím, že budete k nahrávce milosrdní po klavírní i zvukové stránce, nejsem pianistou ani zvukařem a kdybych nějakému profíkovi líčil postup nahrávání, potrhal by se smíchy, protože to byly opravdu postupy z dob "krále Klacka". Mám docela ucházející hudební sluch, takže dobře vím o spoustě chyb a nedodělků. Ale protože pevně věřím, že tady na blogu se nahrávka nedostane ani k profesionálním klavíristům ani k profesionálním zvukařům, troufnu si ji sem pro pár blogových známých dát. Loňskou verzi měl dlouho příležitost slyšet jen jediný člověk, tu letošní - přece jen o něco kvalitnější - můžou slyšet všichni, kteří sem zavítají na návštěvu a udělají si chvíli času, protože skladba není nijak drobná.

Je fascinující zkušeností, jak jednotlivé takty pomaličku a postupně přecházejí do prstů, jak po sto zoufale neúspěšných pokusech se po sto prvé zčistajasna něco "zlomí" a najednou to jde. Jako kdyby ve věcech, o které je člověk ochotný opravdu usilovat, neexistovaly nepřekonatelné překážky, jako by nic nebylo nemožné.

Nahrávka ještě samozřejmě není ani zdaleka ve stavu, aby s ní tak tvrdohlavý člověk, jako jsem já, byl spokojený. Ale třeba za rok, za dva, kdoví... :-)

Pozn.: Protože - jak jsem se dozvěděl - přestal blog.cz podporovat vložená videa, bohužel si nemůžete přehrát původní soubor. Nahrávka je k dispozici na odkazu: Bach/Busoni: Chaconne - Petr Vápeník