O informačním paradoxu

Na první pohled by se zdálo logické, že čím více informačních zdrojů má člověk k dispozici, čím více různých pohledů na věc může vzít v úvahu, tím lépe může profilovat vlastní názor na dané téma. Dalo by se proto říct, že internet jako informační zdroj by tedy měl být neocenitelným darem pro všechny, kteří si chtějí na danou věc udělat co nejobjektivnější názor. Poslední dobou si ale ze svých občasných toulek různými internetovými diskusemi odnáším pocit, že výsledek je paradoxně přesně opačný. Jako kdyby od určité informační úrovně platilo, že čím více je k dispozici různých informací, pohledů a stanovisek, tím neochvějnější a nevyvratitelnější jsou názory diskutujících. Toto tvrzení - uznávám, že poněkud zjednodušené, ale myslím, že mající určitou oporu ve skutečnosti - si nejspíš nechám zaregistrovat pod nějakým pěkným marketingovým názvem - třeba Vápeníkovo informační paradoxon :-).

 

Když někdo dojde kupříkladu k vážně míněnému názoru, že od loňska pohřešované malajsijské letadlo unesli do tajné podzemní antarktické pevnosti zmutovaní tučňáci, ještě nedávno by se mu za něco takového maximálně vysmáli známí v hospodě. Dnes je ale velká pravděpodobnost, že se na internetu najde aspoň pár podobných magorů, kteří budou stejného názoru nebo se tak aspoň budou pobaveně tvářit. Na každou námitku, která by uvedené tvrzení chtěla vyvrátit, se pak v souznění s názorovými příznivci najdou protiargumenty: Počet inteligentních zmutovaných tučňáků totiž - jak je zasvěcencům dávno známo - ve světě samozřejmě roste geometrickou řadou, ale vinou různých tajných spiknutí a globálních komplotů se o tom obyčejní lidé nesmějí dozvědět pravdu. I zde přispěchají na argumentační pomoc myslitelé celého světa, kteří se pěkně po leninsku dokážou spojit a navzájem kdykoli podpořit. Vlastník pošahané myšlenky se tak může neustále ubezpečovat, že právě jeho rebelský názor je správný, zatímco všichni ostatní jsou jen zmanipulované ovce.

Mnoho lidí se v přemíře informací nejasného původu a účelu ztrácí, nejjednodušší jistotou je proto pro ně pátrat právě po těch informacích, které potvrzují jejich vidění světa. K takovému pevnému bodu ve vesmíru je pak snadné se přimknout, protože je náš, je nám vlastní, hladí nás po srsti a chválí naši inteligenci, moudrost a výlučnost, no a podobným lichometníkům se dá ubránit jen těžko. Co na tom, že v konfrontaci s jinými pohledy a podrobeny kritickému zkoumání naše domnělé pevné body neobstojí? Vždyť informací, které je podporují, je v nekonečné informační síti tolik! Proč bych měl poslouchat hudbu, která neladí s mou představou ideální harmonie, když si mohu vybrat jen tu, která právě mým uším zní libozvučně. Ergo - proč bych se měl obtěžovat jinými názory, než jsou moje vlastní, když "informační playlist" je přebohatý a dostupný kdykoli a zdarma?

Vždycky se musím smát, když na informačních webech vyjdou výsledky nějakého průzkumu. V reakcích totiž skoro nikdy nečtu větu: "Zajímavé, stojí za to se nad výsledky zamyslet!" Místo toho se mnozí z těch, jejichž názory průzkum potvrdil jako většinové, plácají nechápavě do čela, že průzkum byl zbytečný, protože něco takového si přece myslí každý, a naopak ti, kterým výsledky průzkumu šláply na kuří oko, ublíženě řičí, jak byl průzkum zfalšovaný, odpovědi smyšlené nebo aspoň účelově vybírané, a jistě je možné najít (na informační síti, kde jinde, že?) i spoustu odkazů, kde se o takových nekalých praktikách říká natvrdo svatá pravda. Vždyť přece - jak by si dotazovaní "průzkumníci" mohli myslet něco jiného, než já a se mnou všichni slušní lidé světa?

Mimo jiné i z uvedených důvodů se proto domnívám přesně podle Vápeníkova informačního paradoxu (všimněte si prosím té blyštivé zkratky "VIP"), že překročí-li počet dostupných informací určitou mez, což je v dnešní internetové době zaručeno v míře vrchovaté, další zvyšování jejich množství vede nikoli ke účelnému tříbení našich myšlenek, ale pouze k utvrzování se v našich názorech, byť jsou sebeobskurnější. Každý pak může snadno propadnout pocitu, že právě on je ten pravý osvícený mudrc, zatímco ostatní jsou jen (v pochopitelnějším případě aspoň zkorumpovaní) idioti. Při názorovém střetu dvou jedinců silně postižených důsledky "VIP paradoxu" může proto dojít na nože klidně i při drobounkém sporu o to, jakého věku se "podle našeho názoru" může dožít žížala, natožpak při mnohem fatálnějším sporu o dějinný význam Miloše Zemana pro český stát a národ.

Rád bych ještě chvíli fabuloval na tohle štěpné téma, ale bohužel, někdo zvoní u dveří. Obávám se, že můj dobřichovický domov právě odhalila přepadová jednotka zmutovaných tučňáků, a zabrání mi tak zvěstovat konečně vám všem mou skutečnou a jedinou pravou pravdu o nich i o ostatních opravdu důležitých věcech. Tak snad si aspoň stihnu vzít šálu. V Antarktidě prý v posledních dnech přituhlo! :-)