Procházka mlžnou galerií

Mlžná rána poslední dobou docela přejí zajímavým "kapkovým" fotografiím, ostatně na některých blozích je vídám docela často. Mám jen trochu problém s tím, že o pracovních dnech fotit před cestou do práce nestíhám a o víkendech buď jako na potvoru mlhy nejsou anebo jsou, ale mně se právě zoufale nechce vstávat. Ale minulý víkend jsem se probudil trochu dřív než obvykle a hned prvním proloupnutým okem jsem zjistil, že jsou venku právě ty správné podmínky na focení. Protože většinou takové podmínky netrvají dlouho a protože jsem dostal neodolatelnou chuť udělat malý fotografický dárek, během pěti minut jsem byl v plné fotografické polní venku (mezitím se mi stihlo proloupnout i druhé oko) a pospíchal jsem i s makroobjektivem na krku a stativem přes rameno na svá oblíbená "kapková místa".

Nejlepší dvě fotky z cyklu "Kapky nad řekou" jsem už měl příležitost předvést na své loňské fotovýstavě, no a do tohoto cyklu teď nejspíš tak tři nebo čtyři fotky z těch asi sto padesáti nově nafocených přibydou. Důležité je ale říct, že u nás nad Berounkou po ránu docela fouká, což snímání třepotajících se pavučin makroobjektivem na stativu z velmi krátké vzdálenosti moc neusnadňuje.

1. První pavučina byla poměrně komplikovaným výtvarným dílem. Pavouk vyznává zjevně avantgardu a běžné zdobné pavoučí girlandy mu připadají šosácké.

2. Druhý pavouk je, řekl bych, vyučený šperkař. Rád přizdobí své dílo leskem a preferuje neutrální pozadí, aby lesk náležitě vyniknul.

3. V této pavučině je jedna kapka už přece jen velikostí nesouměřitelná s ostatními. Podle přirozených přírodních zákonů proto byla asi dvě vteřiny po stisknutí spouště vykázána závistivými menšími kapkami mimo záběr.

4. Tohle je mimochodem stejný záběr jako ten předchozí, jen už je vidět, že óbrkapka se cestou dolů proměnila v několik menších kapek, které zůstaly stát na pavučinových křižovatkách jako miniaturní regulovčíci.

5. Následující pavouk vyznává pavoučí klasicismus. Některé jeho tahy štětcem ale podle odborníků vybočují z klasického zdobného schématu a tvoří malé pavoučí Nekázanky. "No bóže, tak jsem si párkrát zkrátil cestu, vy s tím hned naděláte...", komentoval náš názor na své dílo se sobě vlastní odzbrojující zemitou upřímností umělec.

6. Náš objektiv byl zvědavý a když to šlo, pokusil se dostat k obrazům pavoučích umělců co nejblíž. Blíž než na této fotce to ale nešlo. Jednak už z menší vzdálenosti nebylo možné kvůli větru zaostřit a jednak hrozilo, že si budou dobřichovičtí umělci stěžovat na přílišný zásah do svého soukromí.

7. Je to ještě vůbec svislá pavoučí síť? Anebo je to vodorovná trampolína, na kterou za chvíli dopadneme a odrazíme se od ní zpět k modré obloze schované za příkrovem mlhy.

8. Následující pavouk se shlédnul v umění čínských znaků. Tenhle znak sice neznám, ale vsadil bych se, že - vzhledem ke své složitosti - má nejspíš něco společného s láskou.

9. Poslední pavouček je víc astronomem než umělcem a zachytil na svém obrazu nejkrásnější souhvězdí pavoučího nebe. Jednotlivé hvězdy si ovšem pro jistotu přivázal na tenké nitky, aby se mu ve větru nerozutíkaly.

To byl krátký průřez mou necelý týden starou návštěvou dobřichovické pavoučí galerie. Ten nejhezčí - desátý - obraz jsem vám tentokrát upřel a využil jsem ho jako ten na začátku zmíněný osobní fotografický dárek. Věřím ale, že si i ve zbylé kolekci devíti obrázků najdete něco, co se vám bude líbit.

Tak co, našli jste si svého favorita?