Exploze květů

Přestože na mé březnové fotovýstavě nebyla kvůli monotématickému zaměření na motiv tekoucí vody ani jediná fotografie z nejstaršího blogového cyklu Kouzelná zahrada, chci čas od času i tento cyklus posílit "novou krví". Staňkovskou zahradu, ze které celý cyklus pochází, jsem navštívil minulý víkend a přivítaly mne třešně doslova obsypané bílými květy. Z požehnaného květového období jsem ještě v sérii žádnou fotku neměl, tak dnes si jich dovolím pár přidat.

 

 

 

Jak místní štamgasti vědí, cyklus Kouzelná zahrada je focený speciální "explozionalistickou" metodou, která spočívá v ručním zoomování během dlouhé expozice. Takovým způsobem vznikla i následující Brána ke světlu.

Na fotografiích připravených zoomováním při expozici vzniká často cosi jako světlená mlha, která jako by se snažila protlačit každým otvorem v záběru a expandovat do dalšího prostoru. Pokud se fotograf nedá na rychlý útěk, bude jistě rozpínající se mlhou dostižen a vzat jako rukojmí. Co v takové vypjaté chvíli záleží na tom, že tradiční vertikály zaujaly polohu ležícího střelce? Lomená a do výše se vzpínající gotika přírody jako kdyby se rozdychtěně položila do čerstvě oschlé trávy, rozepjala si o jeden knoflíček víc než obvykle a pokynula mnohoznačně, abychom k ní přišli blíž. No ještě blíž!

Čerstvý západ slunce se snaží vykouknout zpoza třešňového klínu, který trhá rozkvetlé nebe na kusy. Další a další úder, nebeská klenba se bortí a světlo zbaběle prchá ze své sedminební trvalé adresy do azylu pozemského mraveniště. Jak jen je těžké utéct před novorozenou tmou, kterou světlo svým útěkem právě teď vytvořilo!

Po západu slunce se květy uložily ke svému neklidnému aprílovému spánku. A protože byla sobota a okolojdoucí práci jsem nechtěl ranit zprofanovaným pozdravem, provolal jsem pro změnu ČEST KRÁSE. Kdy jindy by už ji měl člověk vnímat intenzivněji, než je-li doslova obklopen, zasypáván a sprchován květy, jejichž proudu v touze po bělostném očištění nastavuje svou tvář.

Čest kráse, jež má své rozkvetlé jméno, které se jen shodou okolností nesluší vyslovovat nahlas, aby slunce nemělo špatné sny.