O odbočce doleva

Udělal jsem v životě spoustu menších i větších pitomostí, navyváděl jsem se něco skopičin, ale ani by mě nenapadlo se kvůli nim a z nich plynoucím průšvihům vracet v čase a něco na svém jednání opravovat. Ano, jsem zvídavý a přál bych si znát odpověď na mnoho otázek o minulosti i o budoucnosti, ale žádnou tak moc, abych kvůli ní chtěl cestoval v čase. Potkal jsem mnoho lidí, kteří již nejsou na našem světě, a měl jsem některé z nich moc rád, ale ani kvůli setkání s nimi bych do minulosti necestoval; to ponechám na milé zprostředkovatelské roli snů. A dokonce nejsem ani tak zištný, aby mě zajímal budoucí vývoj akcií, výsledky sportovních utkání, na které se dá sázet, nebo tažená čísla sportky. Kvůli něčemu tak obyčejnému a přelétavému, jako jsou peníze, přece nemá smysl stát frontu na lístek u pokladny časového expresu.

Často chválívám moudrost toho, kdo vymyslel čas, že mu dal jen dopředný směr. Přesto je jedna situace, pro kterou by mi stálo za to se do minulosti vypravit a za lístek bych věru zaplatil i nehoráznou cenu. Pamatuji si tu noc velmi přesně a s mnoha podrobnostmi, byť už je jí skoro osm let. Kdyby to šlo, zajel bych si na jednu velkou pražskou křižovatku, a velice lehounce bych fouknul do motýlích křídel dějin světa. Třeba by mě ten lehký východní větřík přiměl zatočit na křižovatce doleva a nejít rovně jen proto, že se to tzv. sluší.

 

Nedělní miniglosy č.263

Ke zděšení většiny starousedlíků potvrdil na své první pekelné tiskové konferenci bývalý komunistický tajemník Miroslav Štěpán, že i v novém prostředí bude nadále vyznávat tradiční komunistické hodnoty a ani po své smrti nehodlá převlékat rubáš.

-----------------------

Obyvatelé Benátek se v neoficiálním referendu rozhodli pro nezávislost na Itálii. Výsledky referenda přivítal i Vladimir Putin, který potvrdil svůj velký zájem o dění v potenciálně vznikající Benátské republice, zejména proto, že podle jeho informací byl svatý Marek, kterému je zasvěcen hlavní benátský chrám, původem Rus a navíc by si Rusko k černomořské flotile rádo na příhodném místě pořídilo ještě flotilu středomořskou.

 

Památník v pražském paláci Archa

Říká vám něco jméno Wilhelm de Kostrowicki? Když jednadvacetiletý francouzský mladík toho jména přijel v březnu 1902 do Prahy a ubytoval se ve starém laciném hotelu na Poříčí, nikdo - a nejspíš ani on sám - netušil, že si jednou celá Praha bude považovat za čest jeho několikadenní pobyt i s odstupem mnoha let připomínat. Na své cestě střední Evropou se mladý Francouz, který se tou dobou protloukal všelijak a živil se výchovou dětí v jedné německé rodině, zastavil v Praze jen na pár dní, ale učarovala mu a její magické kouzlo ho významným způsobem ovlivnilo. "V březnu 1902 jsem byl v Praze. Přijížděl jsem z Drážďan." Těmito slovy začíná jedna z jeho později slavných novel.

Zkusím tedy na začátku zmíněné umělcovo jméno trochu upřesnit a uvedu ho ve správně rozvité podobě: Wilhelm Albert Wladimir Alexandre Apollinairis de Kostrowicki. S nenápadným důrazem na slovo Apollinairis :-). Ano, šlo o francouzského básníka Guillauma Apollinaira, který strávil v počínajícím 20. století pár dní chozením po Praze, z čehož kromě několika básní vzešla i jeho novela Pražský chodec. Starý hotel s nepříliš vábnými pokoji byl s celým blokem domů zbořen ve 30. letech, aby ustoupil nové přístavbě vedle stojící budovy Legiobanky. Proměny Prahy za úsvitu nového světového válečného konfliktu ale již Apollinaire sledovat nemohl, protože zemřel těsně po návratu z Velké války v roce 1918 na španělskou chřipku ve věku pouhých 38 let.

 

O nesnesitelných stupnicích

Kdyby se tuto zprávu dozvěděla moje dávná učitelka hry na klavír, šla by se do kalendáře ubezpečit, že omylem neprospala poslední březnovou dekádu a není už apríl: V několika posledních dnech a týdnech jsem totiž poprvé v životě zcela dobrovolně cvičil na klavíru stupnice. Pro ty z vás, kteří nedokážou dohlédnout epochálního významu téhle na pohled nenápadné skutečnosti se pokusím nabídnout aspoň malý exkurs do dávné minulosti:

Když jsem začal chodit do školy, moji rodiče nabyli přesvědčení, že bych mohl být dítko hudebně nadané, neb jsem dokázal vyťukat jediným prstem ovčáky i čtveráky zároveň. Zapsali mne proto do "lidušky" a já se začal učit hrát pod odborným dohledem. Celkem brzy jsem ale zjistil, že odborný dohled mi moc nesvědčí. Navíc si učitelé naivně představovali, že budu v týdnu na klavír poctivě cvičit, což jsem rozhodně neměl v úmyslu. Zahájili jsme s hudební školou dlouhou a vysilující soukromou válku plnou zbytečných vášní a oboustranných obětí, válku, která byla z mé strany doprovázena takovými excesy jako chozením "za piáno", vymýšlením nejrůznějších báchorek, co se zase odehrálo, že jsem během týdne nemohl na cvičení ani pomyslet, prostě chození "do hudebky" se pro mne stalo traumatem linoucím se celým mým dětstvím. Navdory své odhodlané pasivní rezistenci, která občas přecházela v rezistenci aktivní, jsem nakonec prošel všemi ročníky oficiální výuky a ve svých čtrnácti létech se stal slavnostně vyřazeným absolventem.

 

Nedělní miniglosy č.262

Česká vláda se rozhodla, že když už je jednou za čas historická šance přijít k novým územím, protože se právě dělí Ukrajina, nebylo by správné pod rouškou falešné humanity stát stranou. Požádala proto o vydání oblasti, ve které se nachází hrob Nikoly Šuhaje a vesnice Koločava. Česká armáda vyslala do této kdysi československé oblasti dva vojenské lékaře bez identifikačních fonendoskopů, aby iniciovali hlasování koločavských obyvatel o přistoupení k České republice. Kdyby se akci náhodou nepodařilo dotáhnout do konce, měl by být aspoň Šuhajův hrob přenesen do České republiky, kde by se měl stát součástí Památníku českého loupežnictví, který by měl podle plánů nové vlády vyrůst v lese Řáholci.

-----------------------

Delegáti republikového sněmu ODS jsou rozladěni skutečností, že musí ze svého zaplatit 500 korun za svou účast na půldenním rokování. "Do politiky jsme vstoupili především proto, abychom něco vydělali a ne proto, abychom na svou obětavou stranickou činnost dopláceli jako nějací idealističtí naivové," reagoval pobouřeně jeden z pragmaticky zaměřených členů strany. Představitelé strany se pokusili zmírnit vášně narychlo domluveným speciálním benefitem, že všichni účastníci sněmu budou mít celý příští měsíc zadarmo vstup na všechny veřejné záchodky, které provozují příznivci strany.

 

Komentované prohlídky výstavy

Uplynul právě první, zahřívací týden výstavy mých fotografií v Galerii České spořitelny v pražské Rytířské ulici. Měl jsem již to potěšení doprovodit na výstavě řadu hostů, občas plánovaně a občas jsme se naopak potkali víceméně náhodou, no a nastal ten správný čas splnit slib, kteý jsem dal před zahájením výstavy - že totiž budu k dispozici případným zájemcům o skupinovou komentovanou prohlídku výstavy. Pokud tedy dáváte před tichou osamělou prohlídkou (kterou výstava také velmi vstřícně umožňuje, protože návštěvnost zatím není taková, jakou jsem si ji představoval :-)) přednost prohlídce ve skupině, s mým občasným průvodním slovem a s možností se mne zeptat na cokoli, co se týká vystavených fotografií, můžete se přidat v následujících dvou termínech:

Sobota 15. března 2014 ve 14:15

Neděle 23. března 2014 ve 14:15

Nedělní miniglosy č.261

Český státní rozpočet se dostal v únoru do výrazného přebytku. Podle expertů je pozitivní vývoj dán globálním hospodářským oživením, posílením ekonomiky Německa jako tradičního trhu pro české exportéry a především skutečností, že Jana Nagyová - Nečasová dodanila naráz všechny darované kabelky.

-----------------------

Západ pohrozil Moskvě za obsazení Krymu drastickými ekonomickými sankcemi. Je dokonce rozhodnutý jít až tak daleko, že přestane dovážet tradiční ruskou zmrzlinu a její dovoz nahradí zmrzlinou ukrajinskou. Zástupce Evropské komise k tomu uvedl: "Je pravda, že zmrzliny se do zemí EU dováží jen minimum, ukrajinská zmrzlina není zdaleka tak kvalitní jako ruská, je dvakrát dražší a vzhledem ke geografickým podmínkám se nesmí použít osvědčený název Sibirka, ale jako daň za rozvoj demokracie na Ukrajině je to pořád přijatelnější varianta, než kdyby se měli naši zmlsaní evropští občané vzdát výborného ruského kaviáru."

 

Otčenáš?

Z pochopitelných důvodů se tyhle stránky v době kolem výstavy v Rytířské ulici točí víc kolem fotografií než kolem textů. Výstava se ale postupně rozběhla a začíná nabírat obrátky, v pátek vpodvečer jsem přivítal první víceméně organizovanou skupinku, kterou jsem moc rád po výstavě doprovodil, a začínají postupně krystalizovat termíny dalších "skupinových prohlídek". Pár lidí mi přijde v sobotu 8.3. v 15:00 a "hlavní" skupiny pro ty, co dají přednost tomu projít si výstavu s mým doprovodem, se budu snažit organizovat na sobotu 15.3. a neděli 23.3. (konkrétní hodiny budu ještě upřesňovat).

Proto by možná bylo vhodné malé vykolejení, které naopak nebude mít s fotkami vůbec nic společného. Což takhle malý kousek "v řeči mírně vázané?"

Za sedmery stíny

vrchoviny

tvého těla

úrodné údolí

po ránu rozzáří se

paprskem,

kterým i černá duše

zbělá.

"Neuveď nás v pokušení…"

říkají ze sna tvoje ústa

lehce rozechvělá

ve vánku stárnoucí noci

s měsíční duhou

nad oddychujícími ňadry.

Hřeším, nemyslím-li na Něj

ale na Ni?

Už zase svítá.

Zbav nás od zlého,

prosím,

Paní.

Jak vznikaly fotky pro výstavu?

Už za pár hodin se otevře výstava mých fotek v Galerii České spořitelny v Rytířské ulici a mě napadlo, že by možná nebylo nezajímavé udělat si takový malý průřez tím, kde se vlastně vzaly jednotlivé fotky nebo skupiny fotek pro tuto výstavu. Jednou věcí jsou totiž fotografie samotné a jejich účinek na návštěvníka, ale něco úplně jiného je skutečnost, jak a proč fotografie vůbec vznikly.

Celkem bude vystaveno 31 fotek, které vznikly v rozpětí sedmi let - od léta roku 2006 do loňského podzimu. Jejich společným tématem je voda v podobě bystřin, potoků, říček a řek.

1. Analogové období

Tři fotky na výstavě jsou ještě z období, kdy jsem fotil na standardní kinofilm. Se starou analogovou zrcadlovkou jsem tou dobou jezdíval docela často na Modravu a zkoušel jsem fotit okolní potoky a říčky, hlavně samozřejmě kamenitý tok říčky Vydry. Dodneška se přesvědčuji, že bych se měl pořádně podívat na svůj starý a přebohatý kinofilmový archív, protože do digitální podoby jsem převedl jen malý zlomek pořízených snímků. Na dvou výstavních fotkách najdete Vydru (jeden je z roku 2006 těsně po lokální povodni, druhý z roku 2008). Třetím snímkem do mariáše je jeden obrázek ze Slovenského ráje, který jsem poctivě prochodil v září 2009 a dokonce už jsem odtud napsal několik blogových reportáží. Jen to byly reportáže bez obrázků, protože jsem tehdy měl mizerné internetové připojení, které mi někdy neumožnilo publikovat ani text natož přiložit fotku. Prostě - prehistorická blogová doba předdigitální :-).

 

Nedělní miniglosy č.260

Potomci císaře Zikmunda se ohradili proti snaze některých novinářů dát bývalé vrchní ředitelce Sekce kabinetu předsedy vlády ČR Janě Nagyové - Nečasové kvůli četným obdrženým luxusním darům mediální přezdívku Stříbrná liška ryšavá. Místo toho navrhují, aby se vzhledem k roli, kterou hrála kdysi herečka stejného jména, a kvůli množství získaných nezdaněných šperků, za které by se nemusela stydět ani šlechtična, pro bývalou vysokou státní úřednici používala výstižnější přezdívka Princezna Arabela.

-----------------------

hostující miniglosa, autor - První externí dopisovatel NMg:

Ruský prezident Vladimír Putin ve svém emotivním projevu předneseném na půdě Sportovního paláce zdůraznil, že nestrpí, aby byla nadále pošlapávána práva Rusů žijících na Ukrajině. V zájmu zachování míru doporučuje Evropská Unie svolat konferenci za účasti Velké Británie, Francie, Itálie a Německa do německého Mnichova. Putin zdůraznil, že jeho požadavky ohledně Krymu jsou již definitivně poslední územní požadavky, které vznáší.