Předvánoční Praha okem malostranského chodce

Kdo navštěvuje můj blog delší dobu, už ví, že pro mne Vánoce začínají už 22. prosince večer. Tehdy totiž slavím své "volitelné narozeniny", narozeniny, které jsem si na rozdíl od těch přidělených sám vybral, protože to datum ovlivnilo můj život naprosto zásadním způsobem. No a slavím je vždy večerní a noční procházkou po Malé Straně, většinou začínám na Malostranské, procházím okolními ulicemi kolem senátních a sněmovních paláců, nakukuji do oken hotýlků a hospůdek a nakonec se propletu až na Malostranské náměstí, obejdu místní rušné restaurace (U mecenáše i U Glaubiců měli dnes narváno), nakouknu na Kampu, z Karlova mostu obhlédnu Čertovku a Vltavu a dosažením staroměstského břehu Vltavy můj výlet končí.

 

Protože letos 22. prosinec připadl na neděli, vypravil jsem se do Prahy dokonce dvakrát: Poprvé ve dne, kdy jsem ještě dolaďoval letošní vánoční dárky, ale ty jsem pak odvezl domů a na večer a na noc jsem se do Prahy vrátil už jen s foťákem a se stativem. Do Prahy přišel na návštěvu kromě mne i docela teplý vzduch, takže na rozdíl od stejného večera před třemi lety nebyla tentokrát po sněhu ani po námraze ani stopa. Bohužel, když jsem dorazil na Karlův most, začalo silně pršet a ošklivě foukat, což mým oblíbeným dlouhým expozicím vůbec nedělá dobře a já měl vody po nějaké době taky dost, takže jsem výlet nezakončil o půlnoci, jak by se vzhledem k narozeninové tradici slušelo, ale už o dvě hodiny dříve. Na malou fotoreportáž si ale přesto troufnu, ostatně jako každý rok.

Kousek nad Vladštejnským náměstím, u malého trojúhelníkového parčíku ve Sněmovní ulici jsem si všiml zajímavé lucerny nad jakousi imitací kašny. Před třemi lety byla námraza a při troše nepozornosti hrozilo, že člověk sjede po zadku až před hlavní vchod do Senátu.

Ulička U zlaté studny je pro mne určitým epicentrem mých malostranských vycházek. Byť je slepá, projdu si ji vždy a kupodivu vždycky potkám někoho ze zdejších obyvatel, bydlících v místních vysokých domech, mezi kterými se ulička vine jako říčka v hlubokém kaňonu. Jako obyčejně jsem musel vysvětlovat několika skupinám cizinců, že ulička je neprůchodná, na Hrad se tudy není možné dostat a oni se budou muset vrátit.

Na horním konci ulice U zlaté studny ústí v nádvoří stejnojmenného luxusního hotelu. Kdysi tu bývala výborná restaurace, která nebyla nejlevnější, ale mohl ji občas navštívit i takový student jako jsem byl já, když si chtěl vyhodit z kopýtka. Dnes je v nabídce předkrmů i vajíčko s černým kaviárem za tři tisíce. Z některých oken hotelových apartmá bude určitě nádherný výhled na Pražský hrad, ale já se zatím nikdy dál než do hotelové recepce nedostal :-). Dražších noclehů v Praze moc neseženete.

Thunovská ulice kousek nad Poslaneckou sněmovnou prochází kolem legendární hospody U hrocha (rozhodně doporučuji místní pivo a nějakou studenou masitou dobrotu na prkénku) a hned za britským velvyslanectvím se prudce zužuje do uzounkého průlezu. Jedna zeď je opravená, druhá malebně oprýskaná a vydržíte-li v daném směru i nadále, dojdete brzy k Novým zámeckým schodům. Já však zabočil prudce dolů na Malostranské náměstí.

Zpod Karlova mostu je výborně vidět na Čertovku a místní "Benátky". Pověstné kolo na Čertovce vesele klapalo a točilo se ostošest, takže jeho lopatky půlminutová expozice spojila v jeden celek. Pohled je ve skutečnosti hodně tmavý, ale máte-li stativ a dostatečně světlý objektiv, fototechnika si dokáže poradit i s velmi slabým zdrojem světla.

Na Karlově mostě se spustil pořádný cimrmanovský lijavec. Přesto jsem neodolal, rozložil fotografické nádobíčko a vyfotil si aspoň malostranské mostecké věže a svatého Mikuláše pod dohledem svatého Víta. Trochu přesvětlené, vím, ale nebyl čas v silném dešti dělat další pokusy s opravenou expozicí nebo přidanou clonou. On už je div, že aspoň v noci vás na Karlově mostě nechají rozložit stativ. Přes den je takové povyražení zapovězeno místní mafií "karlovomosteckých" výtvarníků a i kdyby nebylo, je velká pravděpodobnost, že by vám valící se davy turistů trojnožku rozšlapaly.

Jedním z hlavních důvodů, proč jsem letos chtěl dojít na Karlův most, bylo to, že jsem chtěl najít nějaký zajímavý záběr s různobarevnými světly ve spojení s řekou a pražskými památkami. Chvíli jsem musel čekat na velkou osvětlenou loď, kterou jsem chtěl mít v záběru úhlopříčně ale tak, aby její světlo nezastínilo rozzářené budovy a hlavně nenarušilo úplně světelné reje na vodní hladině. I když jsem u této fotky pořádně promoknul, jsem s ní celkem spokojený ( i když samozřejmě - kdyby Rudolfinum chtělo maličko světelně ubrat, byl bych ještě spokojenější :-)).

Nakonec jsem byl doma už před jedenáctou, s čímž jsem původně nepočítal, takže jsem fotky rychle zpracoval, aby byl článek připravený pro noční sovy i pro ranní ptáčata z řad čtenářů. Budete-li chtít mít jistotu, že mě v Praze potkáte na konkrétním místě, počkejte si o některém z dalších dvaadvacátých prosinců někde na popsané trase a nemůžete mě minout.

Narozeniny - tím spíš když si je vy sami vyberete - jsou totiž s vámi napořád, ať už se v životě právě odehrává cokoli a vaše cesta nabere jakýkoli směr. A já jsem šťastný, že právě tyhle mám a rozhodně je už nehodlám vyměnit za žádné jiné. To moc dobře vím, i když jsem podle těchto narozenin pořád jen malé tříleté batole :-).