Na rande k Vltavě?

Tenhle fotografický článek je ode mne trochu poťouchlý. Až dnes jsem si totiž všiml, že Tématem týdne na blog.cz bylo vyhlášeno "Kam na rande". Chtěl jsem sice původně pouze publikovat svoje infrafotky z "pražské Vltavy", které jsem vám minulý týden slíbil, ale pak jsem si řekl, že právě břehy Vltavy s nádhernými výhledy na starou Prahu by taky mohly být pěkným místem pro rande. Tak proč nevyužít těch několika fotografií pořízených během extrémně teplého a slunečného posledního říjnového víkendu a neuplést z nich krátký článek na zajímavé Téma týdne, byť jde samozřejmě o představu ideální a v kýžené nejlepší možné konstelaci nejspíš naplnitelnou jen s komplikacemi. Ale kdyby nic jiného, aspoň je vidět, že itinerář mám připravený a v záloze ještě nejmíň dalších pět :-).

 

 

Optimální trasa pro takové rande by - aspoň pro mne - začínala u kašny Terezky na Mariánském náměstí (něco se o ní dozvědět a blíže si ji prohlédnout můžete ve speciálním článku Terezka). Odtud by bylo možné pokračovat kolem Klementina až k řece, odkud se otevírají krásné výhledy na Malou Stranu a Hradčany (žádné infrafotky odtud nemám, protože slunce bylo tentokrát na konec října opravdu mimořádně silné a prakticky znemožňovalo použít tuhle specifickou techniku bez ohrožení čipu fotoaparátu). U Rudolfina by pak bylo možné zatočit na Mánesův most na levý břeh Vltavy odkud se vám - nechají-li vás ovšem početné místní labutě v klidu pokochat - ukáže následující výhled:

Dál je možné pokračovat kolem Vojanových sadů (pokud by šlo skutečně o rande, byl by hřích do této krásné malostranské zahrady na chvíli neodbočit) a kolem bývalého Lužického semináře ke Karlovu mostu. Když podejdete most, znovu se vám otevře říční břeh s překrásnými výhledy na mostní oblouky a staroměstskou Mosteckou věž. Pozor, budete-li u řeky hledat ty pozoruhodně modré trsy trávy, obávám se, že se budete muset vypravit za mnou do infračerveného světa. Spokojíte-li se ovšem s běžnými zelenými odstíny travin, je možné zůstat i v normálním světě, ale jen upozorňuji, že v tom případě nebudete moct obdivovat tak klidnou říční hladinu. Ale rande je rande, to předpokládá vypjaté pozitivní emoce a ne žádný klid, takže by to nemuselo tolik vadit :-).

Pokračujete-li dál proti proudu řeky, projdete Kampou , můžete postát u Werichova domku, obdivovat obrovitý památný platan a začnou se otevírat i výhledy na čerstvě revitalizovaný Střelecký ostrov i na Národní divadlo. Ale ani tady se nevyplácí pospíchat, protože od galerie v Sovových mlýnech se otevírá pohled na Karlův most z trochu větší dálky. A protože jsem vám slíbil ukázat pražské tučňáky, použil jsem trochu "širší sklo", aby se jich do záběru vešlo co nejvíc. Šetnáct kousků není špatný výsledek, ne? Když si ještě připočtu patnáct racků, kteří balancují tučňákům na hlavách, je to dohromady slušný zvěřinec. Jediný racek chybí, aby bylo osazenstvo kompletní a to - uznejte sami - je pro takové rande mimořádně dobré znamení.

Mimochodem, kromě tučňáků jsem zdejším pravidelným čtenářům slíbil na fotografii i zatáčející loď. Na Vltavě se to v pěkném počasí loďmi různých velikostí i typů jen hemží a používáte-li jako já v infrafotografii extrémně dlouhé několikaminutové expozice, nějaká z lodí k vám do záběru vždycky nakoukne. Tahle ovšem nakoukla velmi malebně a zatáčku nakonec vykroužila jako zdatný krasobruslař.

Kam bych pokračoval na takovém rande dál? Určitě na Petřín, který je krásný v kterémkoli ročním období a k procházkám přímo vybízí. Nejlépe napříč Kampou na lanovku, nechat se vyvézt do horní stanice, na vrcholu navštívit petřínský Růžový sad a pak po malebném úbočí s nádhernými výhledy sejít pomalu a "krouživě" zpět ke Karlovu mostu.

No a má-li to být opravdu rande, dovolil bych si jako pravý gentleman dámu pozval na dobrou večeři třeba do restaurace, do které se musí projít nejužší uličkou Prahy, a doufal bych, doufal, že v té uzounké uličce moje rozložitá postava neuvízne, až - dosyta nakrmeni a napojeni - vyjdeme opět do pražské noci a bude třeba se rozhodnout, zda večeří rande končí nebo může v nějaké romantické podobě i pokračovat.

Ale úplně popravdě - místa mohou být pro rande jako stvořená a sebekrásnější, ať už budou z našeho nebo infračerveného světa, ale to nejdůležitější je stejně na místech společného toulání (a dokonce i na počtu tučňáků či racků) skoro nezávislé. Ale to by už bylo úplně jiné Téma týdne :-).