O vyžilé štole

Dnes jsem při svém jáchymovském pobytu navštívil místní jedinou veřejně přístupnou štolu. Tedy, veřejně přístupných štol je tu víc, celé okolí Jáchymova je totiž poddolováno, na řadě míst v lese jsou upozornění a zákazy vstupu, takže když si nedáte pozor, můžete nečekaně propadnout i do jiné stropem přístupné štoly. Ta štola, kterou jsem navštívil já, jsem ale nenavštívil z nepozornosti, ale záměrně. Říká se jí štola č.1 a je poblíž funkční šachty Svornost, která poté, co se zde vytěžily bohaté rudy stříbrné, kobaltové i uranové, nadále slouží k čerpání radonové vody pro lázeňské účely. Štola č.1 má necelých 300 metrů délky, ale tomu, kdo Jáchymov navštíví a je přirozeně zvídavý, mohu návštěvu štoly jedině doporučit.

Milovníci technických věcí se mohou poučit o různých druzích výztuží chodeb, aby nám kamenné stropy nespadly na hlavu, byť je samozřejmě hlava všech návštěvníků opatřena slušivou helmou. Zájemci o technické věci rovněž určitě ocení výstavku dobývacího nářadí, které by jistě ocenili i vzpěrači v tréninku.

 

Milovníci vláčků mohou obdivovat vozíky, do kterých se nakládala vytěžená hornina, i osobní vozík, který vypadá napohled tak pro tři, ale muselo se do něj vejít 12 vězňů (ano, i v chodbách štoly č.1 pracovali v padesátých a šedesátých letech vězni). Mohou dumat, proč byl kdysi dřívější rozchod místní "železnice" 45 cm a dnes 60 cm. Mimochodem, zkusil jsem lehce roztlačit jeden z prázdných nákladních vozíků a věru, nejde to snadno. Utěšoval jsem se jenom tím, že s plně naloženým vozíkem se jistě mnohem lépe manipuluje.

Milovníci mineralogie mohou nadšeně pobíhat kolem stěn a hledat na nich barevné žíly. Tak jsme mohli vidět již notně vyšeptalou žílu stříbrnou, která prý je už tak chudičká, že se nevyplatí pokračovat v těžbě, i červenomodrožlutou žílu kobaltovou s příměsí síry.. Skutečnost, že nejvýnosnější business, který se dá se zchudlými žílami udělat, je ukazovat je za vstupné návštěvníkům, je opravdovou známkou krize jáchymovského hornictví a trochu připomíná představení afrických domorodců pro bílé a žluté turisty. Když jsem se nad touto věcí zamyslel, napadlo mne, že jsme vlastně v doslova vyžilé štole.

Milovníci psychologie mohou při návštěvě dumat o tom, jak asi působí na člověka stísněný pracovní prostor, randál strojů, voda neustále odkapávající ze stropu, sporé osvětlení a taky nezanedbatelný fakt, že abyste náhodou neutekli, štola je uzavřena hned dvěma festovnímu katry (poprvé jsem v praxi viděl, co ve skutečnosti znamená "být za katrem", tedy za mřížovými dveřmi).

Milovníci hry na fagot si bohužel během návštěvy vyžilé štoly na nic speciálního nepřijdou.

Mám ještě jedno praktické doporučení pro všechny, kteří by někdy chtěli štolu navštívit. Není úplně nejlepší přijít na prohlídku jako já v tričku s krátkým rukávem a v kraťasech (vždyť je vedro, ne?), navíc v tričku čerstvě propoceném, protože jsem měl trochu zpoždění (prohlídky jsou jen v určené hodiny) a musel jsem ve vedru podstoupit zrychlený přesun z jáchymovských lázní až nahoru k dolu (paradox že?) Svornost, což jsou asi dva kilometry a hlavně převýšení kolem dvou set metrů s nejprudším úsekem úplně na konci. Tušil jsem, že štola nebude kvůli mým krásným očím vytápěna na 22 stupňů, ale říkal jsem si, že vedro zvenku by mohlo být aspoň trochu znát. Inu, vedro znát bylo - na prvních dvou metrech štoly, zbylých skoro 300 metrů již bylo umístěno do velkokapacitní chladničky, která je puštěná na MAX. Snažil jsem se tedy aspoň si vsugerovat, že jsem ve zdejších lázních získal za pár korun vstupného prominentní půlhodinový pobyt v kryokomoře, ale ani to nestačilo, abych se během zajímavého výkladu a procházky v podzemí netěšil zpátky na sluníčko.

Pořád vidím před očima žílu ve skále, která se postupně tenčí, až její slábnoucí žilky mizí v okolní hlušině. Vyžilá štola! Kolik my sami asi máme v sobě takových žil, které se zdály zpočátku slibné, budoucí dlouhodobé výnosy se již v našich představách téměř blyštily a cinkaly, protože perspektiva se zdála být mimořádná, ale nakonec se z nějakého důvodu žíla nečekaně ztenčila a rozpustila se v hlušině. Ani několik dalších sond již pokračování žíly nepotvrdilo a těžbu jsme museli uzavřít pro naprostou nerentabilitu. Pár takových svých žil jsem si už pojmenoval, jednou z nich je například chemie. Kdoví, jestli někdy udělám aspoň něco jako jáchymovští horníci, kteří v historii několikrát zpracovali dokonce i dřívější odpad z těžby, protože i z něho ještě bylo možné získat dostatek zatím nezpracovaného kovu.

Ale jsem optimista: Mé současné žíly jsou nejen plné vzácného a cenného materiálu, ale vypadají navíc překrásné napohled. Prognózy ukecaných prognostiků potvrzují kvalitní těžbu minimálně na příštích 20 - 250 let, takže nejspíš budu muset navštívit starého Makropula a ubezpečit se, že pro změnu jeho tradiční speciální žíla se zatím také nijak netenčí :-).

Přeji vám proto všem, abyste svůj život prožili obklopeni žílami, které jsou prakticky nevyčerpatelné a přitom dostatečně životadárné, a aby vaše výztuže chodeb unesly spolehlivě jakoukoli váhu nadloží i čehokoli jiného. A aby ať kopnete kamkoli, stálo to za to.

Pozn.: Kromě návštěvy podzemí, které jsem absolvoval bez foťáku, takže vám žíly nemohu ukázat na obrázku, jsem v minulých dvou dnech nachodil cca 60 kilometrů po okolních Krušných Horách. Přestože zítra můj jáchymovský pobyt končí, určitě se vrátím několika články ke zdejším zajímavostem, přes určitá specifika Jáchymova je jich tu k vidění dost.