Lennonova zeď a Beethovenův platan

Protože mám ode dneška tři dny dovolené a tentokrát nevyrážím na žádné cesty, rozhodl jsem se podívat pro změnu - do Prahy. Ne však ranním vlakem jako každé normální jitro - s výhledem na další dlouhý pracovní den, ale jako nadšený turista. Fotoaparát do pohotovostní polohy, sluneční brýle, do očí nadšení z procházky krásnými místy a je skoro jisté, že mne místní obchodníci a turističtí nahaněči budou oslovovat německy nebo anglicky. Je libo výstavu mučících nástrojů? Projížďku lodí po Vltavě? Dostalo se mi dokonce i tiché nabídky zprostředkování sexuálních služeb, ale zprostředkovatel rychle prchnul, když jsem se nahlas s těžkým pražským přízvukem zeptal "co ste to povidáááál?"

Kromě spousty jiných drobných zajímavostí, které si představíme někdy příště, jsem navštívil i svou oblíbenou Malou Stranu a Kampu. A vzhledem k dnešnímu pohnutému jubileu jsem chvíli postál u známé "Lennonovy zdi", která se v šedivých sedmdesátých a osmdesátých letech stala symbolem svobody a odporu proti tehdejší vrchnosti. Dřívější "zeď nářků" se po Lennonově smrti stala místem zasvěceným právě Johnu Lennonovi a jeho myšlenkám, na zdi se objevovaly stále nové citáty, básně a graffiti, což přimělo čas od času dohlížející orgány udělat brigádu a příliš svobodomyslné myšlenky přetřít pěkně uniformní šedí nebo zelení, i když to jen aktivizovalo plodné autory ke stále novým a novým výtvorům, dokonce i v době, kdy zoufalá úřední místa napadlo udělat ze zdi v zájmu všeobecného a neodvratného pokroku plakátovací plochu.

V současné době je místo evidentně doporučováno k návštěvě v zahraničních průvodcích, pohybuje se tu spousta turistů z celého světa. I teď je zeď velmi pestrá, ale naštěstí už tolik neslouží k projevům politickým, ale spíše k zajímavé výtvarné podobě soukromých vzkazů a vyznání v různých jazycích.

Zeď zahrady Velkopřevorského paláce ze strany Velkopřevorského náměstí, kousek od můstku na Kampu - tzv. Lennonova zeď. Kdopak asi jsou "Čokoládová a Voňavej" :-)

Dnes koncertoval u své zdi John Lennon osobně. No, on to nebyl úplně John Lennon, neintonoval tak přesně zejména ve výškách, ale na druhou stranu je zase na rozdíl o skutečného Johna naživu, takže může turistům za dobrovolnou úplatu do klobouku zpívat Johnovy písně a příležitostně anglicky vysvětlovat historii barevné zdi za sebou a obrovitého platanu nad sebou.

Kupodivu stejná zeď z druhé strany je obrazů zcela prostá. Možná proto, že ji hlídá zmíněný obrovitý památný platan. Říká se mu Beethovenův platan, protože prý pod ním slavný skladatel při svém pobytu v Praze sedával a myslel na svou tehdejší lásku. Vida - láska... Tu zeď evidentně přitahuje z obou stran.

Beethovenův platan je opravdu obrovským stromem. Pověst dokonce praví, že jde o jeden z původních stromů, které zde na obou březích potoka Čertovka vysázeli ve 12.století maltézští rytíři. V roce 1420, než levý břeh Vltavy obsadilo vojsko císaře Zikmunda, prý obránci Prahy z bezpečnostních důvodů kvůli ochraně strategicky významného Kamenného mostu vykáceli z jeho okolí všechny staré platany, aby nemohly krýt útok vojsk na tehdy jediný pražský most. Jediný platan se prý tehdy kácení vyhnul, protože stál trochu stranou - právě ten v paláci velkopřevora maltézského řádu.

Odborníci však nemají žádnou úctu k romantické legendě o téměř tisíciletém stromě pamatujícím maltézské rytíře přijíždějící do Prahy ze Svaté země. Odhadují stáří stromu na necelých 300 let. Beethoven se tedy v jeho stínu mohl kochat představami o své milované komtese Josefíně, ale Zikmundovi křižáci, si zřejmě jeho stínu před prohranou bitvou na Vítkově ještě užít nemohli. I tak je to ale strom nádherný a v zahradě je navíc příjemná kavárna, ze které je na něj pěkný výhled. Možná vídal slavného Beethovena, mohl ze své koruny sledovat časté manévry poblíž Lennonovy zdi, a dnes viděl po nějaké době zase i mne. Ano, taky jsem si pod ním zasnil, co by to popíral. Sice jsem nesnil zrovna o komtesách, ale na to, abych poslal do éteru barevný "srdečný" závěrečný pozdrav z Lennonovy zdi, jsem si posnil dostatečně. Snad budou pro dnešek na takový pozdrav dvě srdce stačit :-).