Fotovýstava Obrazy ze zásvětlí - bilancování

Je už to tak na světě zařízené, že pěkné okamžiky letí rychle a ty nepříjemné se vlečou. Ani jsem se nestihnul pořádně rozkoukat a celý měsíc trvající výstava mých fotek na dobřichovickém zámku Obrazy ze zásvětlí skončila. Před pár dny jsem fotky sundal ze stěn, vymontoval je z rámů, které jsem vrátil pořadateli, sbalil si fotky do dvou krabic a odnesl si je zase do svého dobřichovického brlohu. Včera už ve výstavním sále byl další natěšený autor, aby na své vernisáži uvedl do veřejného života pro změnu svoje obrazy. Koloběh výstavního sálu. Mimochodem, nedalo mi to a na vernisáži jsem se byl podívat a nové fotky paní Ivy Mašínové se mi moc líbily a je možné, že se k nim ještě v průběhu července podrobněji vrátím v nějaké speciální reportáži.

Říkal jsem si, že by se asi slušelo udělat si nějakou rychlou pracovní bilanci, co se během výstavy povedlo, co naopak moc ne, co mě překvapilo, co nadchlo, co rozesmutnělo a taky co z téhle zajímavé zkušenosti vyplývá pro můj další život. V pár odstavcích se o takové krátké zamyšlení pokusím:

Poučení č.1: ONO TO JDE!! Nikdy jsem o žádné výstavě neuvažoval a když mi známí říkali, že by si možná fotky nějakou veřejnou prezentaci zasloužily, bral jsem to spíš jako projev slušnosti. Něco takového přece není možné, protože výstavy jsou určeny pro skutečné fotografky a fotografy, ne pro takové amatéry jako jsem já. Dnes díky výstavě můžu odpovědně říct, že to jde. Ať už je to cokoli - když svým věcem sami aspoň trochu věříte, nenecháte se otrávit semtam nějakým tím odmítnutím nebo kyselým obličejem a nebojíte se jít s vlastní kůží na trh, nic není nemožné.

 

Poučení č.2: SAMOSTATNÁ VÝSTAVA JE OHROMNÁ ZKUŠENOST pro autora i pro ty, co ho znají. Najednou jste vidět v jiném úhlu, v jiném světle, stejně jako lidé, kteří vaši výstavu navštíví. Řekli byste do těch lidí, že se zajímají o fotky a o výtvarné věci? A řekli by to oni do vás? Všechny červnové víkendy jsem skoro celé strávil na výstavě, mluvil jsem se stovkami návštěvníků, z nichž většinu jsem viděl poprvé v životě. Stovky návštěvníků, to jsou stovky úhlů pohledu, stovky rozličných podob osobního vkusu, stovky odlišných zkušeností a vidění světa. S někým jste na tak úplně stejné vlně, že jen valíte oči, s někým jste naopak v "motivující disharmonii". Co návštěvník, to jiná nálada, jiné oko, jiná chuť sdílet svůj pohled. Někdo prolétne sál během pár vteřin, jiný setrvá v detailním a opakovaném pozorování dvě hodiny.

Poučení č.3: KAŽDÁ FOTKA SI NAJDE SVÉHO DIVÁKA. Spousta návštěvníků mi dala spontánně najevo, které fotky se jim osobně líbí a které ne. Některé fotky byly kontroverznější, jiné nenápadnější, ale ani jedna se nevrátila ke mně domů s tím, že by ji nikdo z diváků nevyzdvihl a neocenil.

Poučení č.4: KAŽDÉHO TO NEZAJÍMÁ. Představa, že vy jako autor žijete několik měsíců přípravou a zviditelňováním akce, je pro řadu lidí nepochopitelná a podezřelá. Je třeba se smířit s tím, že lidé žijou jinými a pro sebe důležitějšími věcmi ve svých vlastních světech a že to není projevem jejich podivínství, ale naopak jejich přirozenosti. Informoval jsem kupříkladu správu Autorského klubu o své akci v domnění, že samostatná autorská výstava fotek, které byly většinou poprvé zveřejněny právě na blogu v rámci AK, by mohla být pro Autorský klub zajímavá. Nejen, že nebyla, ale nevysloužil jsem si ani odpověď typu "jdi se bodnout!" Z toho jsem pochopil, že Autorský klub řeší mnohem závažnější věci, než jsou veřejné projevy autorství svých členů. Vyvodil jsem si z toho soukromé poučení, že propříště výstavu doplním o "vizážistický kout", kde by měly členky AK deset minut péče o pleť, řasy a nehty zdarma, to by mohlo v AK zabrat, co myslíte? :-)

Poučení č.5: REKLAMY NENÍ NIKDY DOST. Každý krok vstříc náhodně kolemjdoucím, každá doplněná šipka, plakát, letáček, vizitka jednoznačně zvyšuje zájem diváků. Jen málo lidí si vás cíleně najde, ostatní musíte z ulice a z jejich pohodlných domovů doslova ukradnout. Proto jsem roznášel po večerech svoje letáky do dobřichovických schránek, proto jsem dělal plošné mailové, blogové i facebookové "nálety". Pokud to na někoho bylo příliš, zpětně se omlouvám, ale potvrdil jsem si, že nestačí mlčky čekat v koutě, až někdo přijde. Každá drobná komplikace sdělení přitom přináší nedorozumění. Myslel jsem si třeba, že když se výstava uskuteční od 1.června do 1.července, je to nejjednodušší možné sdělení. Zahrnutí prvního červencového dne ale sdělení nečekaně zkomplikovalo a v řadě lidí zanechalo mylný dojem, že výstava je přístupná i během července.

Poučení č.6: POČÍTAT JE TŘEBA SE VŠÍM. Například s tím, že pokud stojí zámek na břehu řeky, může přijít povodeň. Ještěže Brdy nesoptí :-).

Poučení č.7: I MALÁ VÝSTAVA JE VELKÝM PROJEKTEM. Ukázalo se, že chce-li si člověk sám kompletně zoraganizoval slušnou výstavu včetně zajímavé a dobře navštívené vernisáže a kompletní propagace, jedná se vlastně o pořádný "projekt". Ten můj projekt trval několik měsíců a měl v podrobné podobě více než 200 položek, které bylo třeba udělat a zajistit. Překvapením pro mě bylo to, že vlastní práce s fotografiemi činila jen asi 10-15% všech aktivit. To ostatní byly doprovodné a často ve výsledku skoro neviditelné věci, které ale zajišťovaly, že průběh akce bude bezproblémový, což se nakonec - pominu-li dočasně rozbouřenou přírodu, se kterou jsem v plánu nepočítal - stalo.

Základní statistické údaje:

Výstava byla oficiálně přístupná 32 dní, od čehož se ale musí odečíst 3 dny povodní. Na výstavu byl vstup zdarma, neprodávaly se žádné vstupenky, takže celkový počet návštěvníků se dá pouze odhadovat. Podle víkendové návštěvnosti, jednoho testovacího pracovního dne a četnosti zápisů do Návštěvní knihy se dá celkový počet návštěvníků odhadnout na 1 800 - 2 200 lidí. K tomu jsem k dnešnímu dni zaregistroval 2 310 návštěv na webových stránkách výstavy, z toho asi čtvrtina byla ze zahraničí (nejexotičtějšími návštěvníky byli hosté z Kuvajtu). Bylo rozebráno několik stovek vizitek a ukradena jedna propiska :-). V návštěvní knize se objevilo 60 zápisů a vzkazů (mimochodem - další poučení: pokud je autor v sále, návštěvníci do návštěvní knihy skoro nepíšou, i když si o fotkách třeba i podrobně povídají). Přestože lidé celkem oceňovali odkaz na blog v podobě QR kódu, skutečně ho využilo jen několik z nich a ti spíš ještě jen chtěli vyzkoušet, jestli jejich čtečka funguje, případně ukázat partnerce, že oni vědí, co ten divný obrázek v autorově životopisu znamená :-))

Díky výstavě jsem měl možnost mluvit naživo i s několika blogery, konkrétně s Lady Intrikánkou, Žirafou, Vendy W., Šárkou, Pižlíkem a Luckou. Všechno to byla setkání moc milá a všem moc děkuji za návštěvu.

Potkal jsem se i se zahraničními návštěvníky: Mluvil jsem se skupinou anglických cyklistek, oprášil jsem dávné základy francouzštiny při doprovázení představitele pražského Francouzského institutu, lámal jsem si hlavu se vzkazem v návštěvní knize, který je snad v nizozemštině či dánštině a který stejně nedokážu úplně přečíst, provázel jsem svérázného obyvatele skotských Orknejí, kterému jsem chtěl přeložit názvy fotek do angličtiny a selhal jsem hned u vchodu, kde jako první na ráně visel Trychtýřník :-). Povídal jsem si s nadšenou španělskou studentkou i s párem okouzlených amerických důchodců, kupodivu jsem po mnoha letech použil i pár ruských slovíček, protože i na ruské návštěvníky došlo. Přiznávám, překvapilo mě, kolik cizinců na takové akci zcela mimo hlavní turistické cíle může člověk potkat a bude-li ještě někdy nějaká další výstava, musím s nimi ve svých plánech víc počítat.

Celkově tedy za sebe můžu hodnotit výstavu jako velmi zdařilou a z mého pohledu i úspěšnou, protože v mnoha ohledech překonala moje očekávání. Samozřejmě, nepovedlo se úplně všechno, leccos bych dnes udělal jinak, ale i to je velmi pozitivní přínos akce, že díky ní vím, co bych příště chtěl zopakovat, co podpořit, co vylepšit a čemu se třeba vyhnout. Z těch pro mě zásadních věcí se vlastně nepodařilo jen jedno: Vzhledem k některým nepříznivým okolnostem nemohli dorazit osobně dva lidé, které jsem si na výstavě jako spokojené diváky moc přál, už proto, že některé výstavní fotky byly kdysi focené pro ně a nebýt nich, výstava by se v této podobě nikdy neuskutečnila. Jmenovat nebudu, však oni vědí.

Původně jsem předpokládal, že výstava bude jedna a jediná a nic podobného už se nebude opakovat. Nejde to sice vyloučit, ale odezva z některých stran byla tak pozitivní, že jsem dostal i několik dalších zajímavých kontaktů, díky kterým by se třeba mohlo v budoucnu uskutečnit něco podobného. Kromě toho už v průběhu dobřichovické akce se odehrála i původně neplánovaná výstava v Poličce, takže to vypadá, že propříště se při vhodné konstelaci nebudu zdráhat usilovat o další možnost výstavy. Minimálně mě to bude motivovat v další práci a třeba se mi podaří i to, dostat se trochu blíž k těm z vás, kteří to měli do Dobřichovic daleko a museli vzít zavděk E-katalogem výstavy na webu.

Nejkontroverznější fotka z celé výstavy (s názvem Modré údolí), která vystavena původně být vůbec neměla a nakonec byla součástí výstavní kolekce jen proto, že dispozice výstavního sálu poněkud upřednostňovaly fotky na výšku. Buď se návštěvníkům líbila opravdu moc anebo se jim opravdu velmi nelíbila, skoro nic mezi tím. Jedna návštěvnice, které se jinak všechny ostatní fotky moc líbily a která netušila, že jsem autorem, ale myslela, že sál jen hlídám, před fotkou neustále nervózně přecházela a opakovala nahlas směrem ke mně: "Ale tohle už přehnal, tohle opravdu přehnal..." Tak jsem jí potvrdil, že autor je jinak, aspoň jak ho znám, docela normální, ale TOHLE ten Vápeník opravdu přehnal :-).

Teď ještě během víkendu pošlu všem identifikovaným návštěvníkům, na které mám spojení, děkovný e-mail, a pak už mě nejspíš čeká další vyjednávání s dalšími místy, kde se dají vystavovat fotky. Samozřejmě, se zkušenostmi z dobřichovické výstavy půjde leccos snáz, ale i tak to bude vždycky velmi napínavé a bez jistoty úspěchu. Zároveň je mi jasné, že si musím zřídit webové stránky zaměřené pouze na fotografie, což už ale teď bude snazší, protože se dají využít zkušenosti s vytvořením webových stránek výstavy i některé materiály pro uplynulou výstavu připravené. No a samozřejmě budu fotit dál a pokud budu mít něco nového zajímavého, je pravděpodobné, že se fotky objeví jako obyčejně i na tomto blogu. Je pravda, že jsem v posledních týdnech zcela vážně uvažoval, že po výstavě tento blog definitivně ukončím, protože jsem si nebyl jistý, jestli mám nadále tu správnou motivaci a důvody v něm pokračovat. Je možné, že se některé věci na tomto blogu změní, ale jeho uzavření jsem ještě po delší úvaze protentokrát odložil. Tak uvidíme.

Děkuji všem za povzbuzování a za podporu a těším se na vše, co přijde. A co vy? Která z výstavních fotek (viz E-katalog) se líbí nebo naopak nelíbí vám? Máte svého favorita? To víte, teď jsem z výstavy zvyklý se "svými" návštěvníky o fotkách mluvit :-)