Povodňové haiku

Když se koryto řeky stane ctižádostivé vodě příliš těsné, může se zdát, že hukot sílícího živlu snadno přehluší to, co je právě nesměle a v dobré víře ztišené a zamlklé. Ztišené jako návštěva kostela, ztišené jako šum diváků těsně před zahájením koncertu (tipoval bych to dnes na Smetanovu Vltavu), ztišené jako hlediště divadla po třetím zazvonění. Ano, to, co je tiše opravdové, může být vždycky snadno odsunuto hlasitou okázalostí. Aspoň na tu chvilku, než halas, klokot a bouření proudu tím enormním výdejem energie ochraptí a začne slábnout, horečka začne pomalu ustupovat, stejně jako překvapené, nově během povodně utvořené břehy. Stačí pár dní a lomoz dravého živlu přejde v normální zurčení a šplouchání říčních vlnek. Svět kolem řek se uklidní a opět začne být slyšel to, co jsme na nějakou chvíli upozadili. Uši, které si zaslouží slyšet, opět uslyší i jemné tóny světa, které - jak se zdálo - se dočasně odmlčely. Tak tedy slyšme!

Povodňové haiku

S promoklou tváří

v tekoucím věčném světle

sloužím tichou mši.

Cesta do pravěku: Při dnešní tradiční cestě do pravěku zavítáme až na přelom dubna a května 2009. Domníval jsem se tehdy, že blog píšu už dostatečně dlouho (tedy 3 měsíce :-)) a jsem už natolik zkušený, abych přidal všem třem až pěti tehdejším pravidelným čtenářům něco zcela nového a nečekaného - Čerfovu poezii. Měl jsem pár básniček napsaných z dřívějška a myslel jsem si, že je pouze "zmodernizuji" a vystavím (zpočátku s velikou trémou) na blogu. Až nevelké zásoby dojdou, prostě přestanu promlouvat "řečí mírně vázanou". To, že se nakonec z poezie stala plnohodnotná rubrika tohoto blogu - navíc obohacená o sérii haiku (ten dnešní kousek je již dvacátý korálek na pravidelné slabičné šňůrce), a že půjde navzdory původnímu záměru z velké části o zcela nové věci vzcházející z mocných a naštěstí ani v největších vedrech nevysychajících proudů inspirace, jsem tehdy vůbec netušil. A vy dnes můžete nakouknout do článku, který před více než čtyřmi lety vznik nové básnické rubriky uvozoval: O trestání poezií.

Jak paradoxní! Vzpomínám v článku na to, jak jsem byl kdysi vystaven trestu poezií pouhou malou chvilku, což jsem si ovšem vyložil jako něco, co mě opravňuje trestat zdejší návštěvníky svou poezií už déle než 4 roky :-)