Obrazy ze zásvětlí

Někteří z vás se mě snažili přesvědčit, že bych měl napsat k fotkám na výstavě Obrazy ze zásvětlí kromě standardních popisek s názvem fotek také básničky, nejlépe samozřejmě ke každé fotce minimálně jednu. Bohužel, nejsem v oblasti řeči vázané tak plodným autorem, abych stihl napsat 35 smysluplných básniček dříve než za dvě pětiletky a tak dlouho se mi na výstavu čekat nechtělo. To raději vezmu zavděk bezbásničkovou výstavou, která bude zahájena právě dnes. Nakonec jsem si ale řekl, že kdyby básniček nemuselo být zrovna 35, ale o něco málo méně, tedy - snad o něco více méně, možná dokonce o dost méně, že by to třeba šlo. Co kdyby na výstavě byla místo básniček k jednotlivým fotkám jen jedna jediná "souhrnná" básnička ke všem fotkám najednou? Třeba by to nebylo neproveditelné a pro návštěvníky byla pak výstava mohla být ještě o něco pestřejší.

No, jedna básnička - to by snad ještě šlo. A protože jsem v uplynulém dni celou výstavu nainstaloval, už můžu prozradit, že jedna básnička na ukázku ve výstavním sále viset bude. Lépe řečeno - touhle dobou už tam visí :-).

 

Nedělní miniglosy č.222

Vědci konečně odhalili, proč některé lidi vytáčejí pravicové myšlenky, zatímco jiní se vytočí levicovou rétorikou. "Na vině je zřejmě rozdílný poměr pravotočivé a levotočivé kyseliny mléčné v lidském organismu," řekl nám vedoucí výzkumného projektu. "Lidé s výraznou převahou pravotočivé formy se vytáčejí, když slyší pravicově zaměřené proslovy, zatímco vyšší podíl levotočivé formy předurčuje inklinaci k vytáčení se levicovými řečmi." Vědci zatím neodhalili, proč se někteří lidé vytáčejí, ať slyší cokoli. Výsledky výzkumu navíc vytočily některé ortodoxní pivaře, kteří se odmítají smířit se skutečností, že by se v jejich těle mohla objevit mléčná kyselina v jakékoli podobě.

-----------------------

Podle rozsudku soudu se tři studenti c.k. reálného gymnázia nemusí svému panu řídícímu omlouvat za to, že ho krátce po vzniku Československa osočili z prohabsburského smýšlení. Rozsudek v 95 let se táhnoucím procesu je sice dosud nepravomocný, ale právní experti neočekávají, že by se ještě někteří z aktérů sporu chtěli proti rozsudku odvolat.

 

Červen s Čerfem: Předstartovní dilemata

Na první pohled by se dalo říct, že týden před zahájením fotografické výstavy je (nebo by aspoň mělo být) všechno důležité připraveno:

Fotografie jsou hotové, popisky k nim také, rámy jsou zajištěné v dostatečném počtu, vypotil jsem i stručný text o sobě, který bude na výstavě viset (na rozdíl - aspoň doufám - od samotného autora fotek :-)). Je dohodnutý malý koncert, je zajištěná ochutnávka vín, plakáty visí, v místních tiskovinách se objevují upoutávky. Účast na vernisáži by mohla být kolem stovky lidí a jsem vždycky zároveň překvapený i potěšený, když se mi ozve někdo mně zcela neznámý, že by na vernisáž taky rád přišel, kdyby to ještě šlo. Dalo by se říct, že zbývá jen počkat pár dní, fotky pověsit na zeď, otevřít dveře a mávnout.

Přesto činorodý ruch neustává, neboť období hektického kompletování materiálu je postupně střídáno obdobím předstartovních dilemat a rozhodování. Někdy drobounkých a vlastně bezvýznamných (bude stát piáno v tomhle nebo v druhém rohu? budou návštěvníkům na nakrájený sýr stačit malá "párátková" napichovátka, nebo je dobré mít v záloze i něco většího?), ale některá předstartovní dilemata mohou mít docela zásadní dopad na to, co divák na výstavě na vlastní oči uvidí:

 

O prezidentech a profesorech

Nejsem žádným vášnivým zastáncem pana Martina C. Putny. Oblast jeho odborné působnosti je dost daleko od oblastí mého osobního zájmu, s jeho veřejně prezentovanými názory občas souzním, občas mě vytáčejí do běla, jak to tak mezi lidmi bývá. Považuji ho za velmi inteligentního člověka, je mi sympatický jeho smysl pro humor a umím si dobře představit, že by mi jako můj pedagog uměl být v mnohém vzorem. Domnívám se, že mám rozhodně více důvodů si ho vážit než nevážit. Kdyby z jeho jmenování resp. nejmenování neudělal prezident Zeman veřejné téma, žil by pan Putna jako doposud víceméně stranou mého zájmu podobně jako já jsem pro změnu zcela mimo jeho zorné pole. Leč prezident do věci vstoupil se svou pověstnou elegancí slona v porcelánu a jeho kroky vysloveně volají po tom, aby člověk, kterému není klima ve společnosti lhostejné, projevil nějaký názor. Tedy ho přikládám.

Pamatuji si, že když jsem přebíral vysokoškolský diplom, nedával mi ho ten, kdo mě zkoušel a kdo o mně věděl, v čem jsem dobrý a co jsem naopak kdy zvrtal. Útrpně mi ho jako reprezentant školy předával náš prorektor, který o mně osobně nevěděl vůbec nic. Předával mi ho proto, že to tak na škole bylo zvykem, že kdosi jako viditelná hlava příslušnou instituci navenek reprezentuje. Dnes už vím, že tento pán, se kterým jsme neměli mnoho společného, přistoupil ke svému reprezentačnímu úkolu nezodpovědně. Mohl mi podle vzoru pana prezidenta říct, že je mu šumák, že jsem úspěšně složil státnice a obhájil diplomku. Co já vím, třeba mě někdy potkal, jak jdu opilý z hospody. Třeba mu tak docela nesedly moje tehdejší názory. Třeba se mu nelíbilo, že jsem ve veřejné diskusi jednou svého oponenta nazval dobytkem, protože jsem si to o něm skutečně myslel. Třeba jsem si diplom nezasloužil proto, že jsem zmíněného chudáka prorektora v bujaré společnosti několikrát imitoval a dělal si legraci z jeho nepodstatné vady řeči. No řekněte, je někdo takový hoden, aby dostal vysokoškolský diplom? Neměl proti tomu pan prorektor zakročit celou vahou majestátu své funkce?

 

Nedělní miniglosy č.221

Česká váda chystá pro zájemce, kteří počítají s tím, že se jednou dostanou do pekla, možnost připlatit si již během pozemského života za nadstandardní služby. Nadstandard by měl podle prozatímního návrhu obsahovat řadu položek, které nepokrývá Všeobecné pekelné pojištění Ministerstva zdravotnictví - např. přídavek léčivých minerálních solí do vařící vody, smažení výhradně na kvalitním olivovém oleji a samozřejmostí je i samostatný kotel s vestavěnou vířivkou.

-----------------------

Prezident Miloš Zeman při svém tažení proti katolické literatuře a svým veřejným názorovým oponentům zablokoval i odbornou veřejností podporovaný návrh představitelů České plodinové burzy, aby objemovou jednotkou pro odměřování obilí v českém prostředí nebyl americký bušl, ale česká putna.

 

O kostře čaje

Konečně zase jednou pořádně hloupý název, můžete si říct. Kdo z vás pije čaj, může potvrdit, že čaj patří zoologicky mezi bezobratlé a málokdy po něm v hrnku zbyde kostřička, jako když oberete pstruha nebo celou husu. Přesto kostra čaje svůj velký význam má, alespoň tedy pro mne. Jen díky kostře čaje si totiž pořád mohu udržovat svoji pověst celkem distinguovaného člověka, který se dokáže chovat přijatelným způsobem i v okamžiku, kdy je vystaven působení ne zcela inspirujícího prostředí.

Možná mi to nebudete věřit, ale jsem člověk snadno vytočitelný drobnostmi. Zásadní věci řeším se skoro nekonečnou trpělivostí, ale maličkost, která přijde ve správný okamžik, mě dokáže rozžhavit do běla. Když se tak stane, shodím ze sebe omezující skořápku gentlemana a vykřičím světu v ústrety v několika slovech zkoncentrovaný zdrcující odsudek, který by - pokud by mne v tu chvíli slyšel - přeměnil i jinak netečnou tvář zasloužilého dlaždiče v rudou pivoňku. V tu chvíli se můj názor nedá říct slušnými slovy, na to je zkratka příliš hutná. Těch několik vulgarismů vmetu nepřátelskému světu do pomyslné tváře, během pár vteřin krev zase opustí bělmo mých očí a já jsem opět klidný.

 

Petrklíč a Prvosenka

Když jsem nedávno viděl záběry ze slavnostního otevírání komory s korunovačními klenoty, uvědomil jsem si, že takových tajných a bedlivě střežených komor a komůrek se sedmerem klíčů je mezi lidmi plno. A myslím, že nejen mezi lidmi. Co myslíte: Když je to jaro, mohou mít svou korunovační komůrku i jarní květiny? Třeba když se zamiluje Petrklíč do Prvosenky :-).

Přistih jsem se dneska večer při myšlence,

jak asi dvoří se Petrklíč Prvosence.

Či snad Prvosenka tleská v lehkých šatech z lýčí,

jak její milý na jaře krásně petrklíčí?

Během nocí zlehýnka se stonek k stonku tulí,

jen v hádce vynadají si občas do primuly,

zvláště když prvosence v hlavě smutně víří,

že snad on okukuje pampelišce chmýří.

Však jemu zdají se být její šaty stále tenčí,

jak prosvítá jimi krásné tělo prvosenčí,

tak pro ni tajnou komoru s korunou všech svých světů

odmyká sedmi klíči svých barevných květů.

Pozn.: Dnes tedy žádná "velká" poezie, ale jen lehká rýmovačka. K lehkému jaru :-).

Nedělní miniglosy č.220

Prezident Miloš Zeman se ostře ohradil proti názorům některých prohnilých komentátorů, že byl při otevírání komory s korunovačními klenoty po oslavě na ruské ambasádě opilý: "Místo neustálého kydání hnoje tak typického pro žumpu české žurnalistiky by se měli novináři zajímat i o pozitivní stránky celé akce, například o rychlost, se kterou se nám podařilo ke komoře s klenoty sehnat všech čtrnáct klíčů."

-----------------------

Skvělého úspěchu na mistrovství světa profesionáních tiskových mluvčích dosáhl český reprezentant Jiří Zlatoústý. V užším finále zvítězil nad všemi soupeři a navíc překonal světový rekord, když na zadané téma mluvil 16 hodin a 46 minut, aniž by přítomným novinářům poskytl jedinou relevantní informaci a odpověděl na jedinou otázku.

 

Červen s Čerfem? Díl 6. Ani málo ani moc

Ještě nedávno se mi zdálo, že do zahájení mé výstavy fotek na dobřichovickém zámku zbývá spousta času. Měl jsem možnost přemítat, které fotky připravit a zvětšit, jak budou seřazené, jaké dostanou názvy, jak dám o výstavě vědět, aby vůbec někdo přišel, a jak uspořádám vernisáž. No a najednou se podívám do kalendáře a zbývají všehovšudy tři týdny!!! Je to vůbec možné, aby poledních pár měsíců čas letěl tak rychle? Ještě nedávno byla výstava jen mlhavým záměrem a čas jen líně přešlapoval na místě, ale zato teď se pořádně rozběhl a přechází do zběsilého finiše a na stole v obývacím pokoji mi leží šestatřicet velkých fotek, kvůli kterým večeřím na gauči a ne řádně u stolu, hromádka šedavých popisek, které ještě nevím, jak přesně k fotkám nainstaluji, čerstvý štůsek pozvánek na vernisáž a pár zbylých plakátů. No a taky dva balíky letáků, jeden využitý z necelé poloviny a jeden ještě v původním balení. Myslel jsem, že touto dobou bude vrcholit moje snaha přilákat co nejvíc návštěvníků a já budu roznášet letáky po různých veřejných místech, ale situace se maličko změnila. Jsem totiž právě ve stadiu obav podle hesla ANI MÁLO, ANI MOC!

 

Láskyplně investiční haiku

Pohled na to, jaké investice člověku přinášejí největší výnos, se velice liší. Někdo je zastáncem investice do drahých kovů, jiný co chvíli pořídí pár bušlů americké pšenice, někdo nechává ve vitrínách zestárnout své mladožitnosti, jiný dává přednost rizikovým obchodům, kterým nerozumějí ani ti, kteří je sami vymysleli, a jsou lidé, kteří si už padesát let týden co týden vsadí pravidelně sportku. Pragmatici tvrdí, že nejjistější je investice do potravinářského průmyslu, protože jíst bude třeba vždycky - krize nekrize. No a když uplatním podobnou logiku a zkusím se zamyslet, co dělá ve skutečnosti člověka člověkem, řekl bych, že ještě jistější jsou investice do snění, investice, které vypadají na pohled nenápadně a možná i dost rizikově, slovutní makléři si ťukají na svá ekonomickými poučkami vypolstrovaná vysoká čela, ale přesto mne takové "obchody" neodolatelně lákají, samy jsouce sněním, do kterého je požitkem investovat :-).

Láskyplně investiční haiku

Na slušný úrok

do sejfu tvého srdce

svěřím ti své sny.

Nedělní miniglosy č.219

Nová, v České republice již stošestapadesátá celoplošná televizní stanice s názvem TV Ropucha, která se svým atraktivním programem zaměřuje především na diváky z řad českých žab a žabek, bilancovala první rok svého zatím velmi úspěšného života. Na slavnostním galavečeru byl pořadem roku vyhlášen investigativní týdeník "Z žabí perspektivy" a nejpopulárnějším programem se stal nekonečný seriál z bažin ruské tajgy "Žabka carevna". Kromě pořadů byly oceněny i nejvýraznější osobnosti žabí televize - konkrétně ve speciálních kategoriích Žába na prameni, Televizní rosnička a Skokan roku.

-----------------------

Vzhledem k deštivému počasí skončil neúspěchem pokus skupiny zapálených historiků prakticky ověřit během filipojakubské noci význam zdánlivě nesmyslného, ale mezi inkvizitory kdysi velmi oblíbeného rčení "upaloval, až se mu za patami prášilo".

 

O pozdravu z Kouzelné zahrady

V minulém článku jsem vám slíbil jednu stěží uvěřitelnou čerstvou historku. Ano, přiznávám, občas trochu popouštím uzdu fantazii; v některých žánrech to ani jinak nejde a myslím, že by např. milovníci Nedělních miniglos byli docela rozmrzelí, kdybych ke strohé zpravodajské skutečnosti nepřidal vždy i trochu drobného pábení. Ale tentokrát je skutečnost do té míry překvapivá, že ji nemusím nijak přikrašlovat, stačí ji jen prostě odvyprávět a popsat ve stručných bodech - fantazie se v ní skrývá dost.

Vytrvalejší čtenáři mého blogu již dávno znají název Kouzelná zahrada: Pod tímto názvem totiž kdysi dávno vyšel zdejší úplně první fotočlánek a posléze jsem se k úspěšnému názvu ještě několikrát v různých obměnách vrátil. Během tří let vznikla postupně kolekce asi třiceti fotografií ze zahrady mých rodičů ve Staňkově na Domažlicku, z nichž třináct by mělo být k vidění ve velkém formátu i na výstavě na zámku v Dobřichovicích Obrazy "ze zásvětlí", která začíná už za čtyři týdny.

Jak ale Kouzelná zahrada souvisí se zmíněným neuvěřitelným příběhem? Před dvěma týdny mi totiž přišla přes blog e-mailová zpráva, ve které mne oslovila jedna paní z Poličky, že se zcela náhodou dostala na moje blogové stránky a našla tu cyklus fotografií Kouzelná zahrada. Dozvěděl jsem se, že město Polička připravuje na sobotu 1.června velkou akci Čas pro neobyčejné zážitky, na které spolupracuje řada institucí ve městě, a připravuje program na společné zvolené téma. No a oním společným tématem pro letošní rok je Začarovaná zahrada. Takže paní dostala nápad, že by třeba šlo několik fotek při této příležitosti vystavit, protože by se svým pojetím k připravované akci přesně hodily.

 

Copak je to za město?

První máj jsem letos strávil na velmi zajímavé cestě, jejíž skoro neuvěřitelné důvody objasním ve speciálním článku. Můžete se těšit, protože kdyby něco takového napsal nějaký scénárista, pomyslel bych si, že si celou zápletku vycucal z prstu ve stavu notné opilosti, protože něco takového se ve skutečnosti opravdu nemůže nikdy stát.

Ale dnes ještě pomiňme věci neuvěřitelné a podívejme se na několik úplně prostých fotek z jednoho města, jehož jméno vám zatím ještě zatajím, protože si ho nejspíš poznáte sami. Tedy, poraďte mi: Kde jsem podle vás dnes na rozkvetlého prvního máje byl na výletě?