Panna Marie z exilu

Po dlouhé době se vracím k rubrice Pražské drobnůstky. Mám totiž už mnoho let moc rád úchvatný výhled na Prahu od Strahovského kláštera. Krásný výhled je už z cesty spojující Hradčany a Petřín, ale když vystoupáte ještě trochu výš do svahu (z hlavní asfaltové cesty vede vzhůru nezpevněná pěšina) dostanete se k ještě krásnějšímu výhledu, kterému dominuje Pražský hrad a údolí Vltavy. No a na tomto krásném místě byla postavena socha Panny Marie, kterou nechali zhotovit Češi žijící v exilu a která byla dlouhá léta umístěna v benediktinském klášteře v Lisle u Chicaga. Když v roce 1989 padnul komunistický režim, naplnily se tím prosby tisíců exulantů, a socha byla darovována Praze. Na svém současném místě v areálu Královské kanonie premonstrátů v Praze na Strahově je socha od roku 1994.

 

 

 

 

 

 

Při pohledu na fotky byste si mohli říct, že konec března není - aspoň pokud jde o počasí - nic moc. Tedy ne, že by to nebyla pravda. Ale fotky jsou z mé celodenní procházky Prahou 22.prosince loňského roku (večerní fotky jste už mohli na blogu vidět ve speciálním článku Předvánoční procházka Prahou) Dalo by se říct, že počasí těsně před Vánoci a těsně před Velikonocemi, je prakticky stejné :-).

 

Můj návrat ke starším fotkám je tak trochu krok z nouze, protože v posledních dnech mě přejela jakási chřipka, a já zjistil, že když mému organismu podkuřují a na teplotě přidávají různí Celsiové, Reaumurové, Fahrenheiti i Kelvinové. nejsem schopný vymyslet nic neotřele veselého a povzbuzujícího, i když bych byl právě teď moc rád. Rozhodl jsem se tedy použít postup, ke kterému se uchyluje například Česká televize prakticky každou sobotu, když pravidelně vymetá již stokrát vymetené archivy a tváří se, že to vystačí na plnohodnotný program. Tak snad je to lepší aspoň v tom smyslu, že tenhle archiv je vymetený poprvé :-).

 

Ne, že bych byl u této sochy častým hostem. Znám přitom řadu lidí, kteří sem chodí pravidelně a každá návštěva pro ně hodně znamená, byť socha není žádnou starodávnou památkou (byla vytvořena na začátku padesátých let minulého století). Možná proto, že všichni máme něco nebo někoho, za koho bychom rádi, aby bylo orodováno. Jsou okamžiky, kdy každá přímluva je dobrá. A když je to přímluva s krásným výhledem na tak úžasné místo, jako je Praha, tím líp :-).