Dnes nebudu moc vtipkovat, ale jen zavzpomínám. Přesně před dvěma lety bylo Japonsko - především severní část ostrova Honšú - postiženo extrémně silným zemětřesením a následnou přílivovou vlnou tsunami. Zahynulo skoro 16 000 lidí a další tisíce se dodnes pohřešují. Pro milióny lidí byly otřesy a následné dny- ať už z pohledu jich samotných nebo alespoň v myšlenkách na jejich blízké - těmi nejhoršími okamžiky v životě. Kolik asi z těch, které jsem půl roku poté potkával při svých toulkách Japonskem - usměvavé a uctivé - ztratilo příbuzné, přátele, kolik z nich prožívalo strach z nejistoty, co vše se vlastně stalo a co se bude dít dál?
Chtěl bych dnes jen připomenout druhé narozeniny všech těch, kteří se před dvema lety podruhé narodili, a druhé výročí odchodu všech těch, kterým se podruhé narodit - aspoň v tento den - nepodařilo.
Haiku třpytivých duší
Tisíce duší
třpytí se na hladině
věčného moře.
Cesta do pravěku: Ani v dnešní cestě do blogového pravěku nás nečeká žádná velká řachanda, ale připomenu jednu obyčejnou a jednoduchou básničku, kterou jsem tehdy pod vlivem zpráv z Japonska bezprostředně po zemětřesení napsal: Svět je jen velká osika
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.