O nejlepším století

Kdybych měl tu možnost, opravdu rád bych si pocestoval staletími. Takový malý kapesní stroječek času by se někdy šiknul, zvlášť když člověk udělá nějakou botku, kterou by nejradši vzal zpátky, nebo - a to je ještě většinou mnohem horší - prošvihne něco, co prošvihnout neměl, a bez stroječku přitom fatální nedodělek nejde napravit. Myslím si ostatně, že jednou budou takové stroječky času plně integrovány s mobilním telefonem, takže se bude běžně jezdit na víkend projít se po Octaviánově Římě nebo přivítat jménem spokojených potomků chlebem a solí praotce Čecha na Řípu. Jenže - jak občas říkám - ze všech těch časoprostorových poznávacích zájezdů se stejně budu rád vracet do "svého" 21. století, minimálně tedy když budu muset jít k zubaři. V takový pohnutý okamžik člověk nejlépe docení, jaký luxus mu naše století skýtá.

Tématem tohoto týdne jsou Problémy 21.století. Je zajímavé, že když se mluví o 21. století nebo vůbec o "současné době", často to bývá v souvislosti s problémy. Jako kdyby dnešní doba byla vypráskanější než ta dřívější či dávná, jako kdyby lidé byli horší, jako kdyby se vše postupem času jen zhoršovalo. Nemohu soudit z vlastních zkušeností: Nezažil jsem krásnou panenskou přírodu majestátních pralesů 15. století, ale umím si dobře představit, že při bloudění v takovém pralese jste občas mohli narazit na necvičeného medvěda, na snadno přehlédnutelného mikroorganického původce dýmějového moru nebo na rozčileného husitského bojovníka s roztočeným řemdihem. Možná je to podivné, ale oproti takovým příležitostem dávám přednost neromantické možnosti mačkat se v přeplněném metru, kde se husita nemůže pořádně rozmáchnout.

 

Možnost srovnání mám jen mezi 20. a 21. stoletím a musím říct, že prozatím to novější století v mých očích spíš vyhrává. Pravda, když jsem byl malý a v televizi běžel seriál dokumentů o zvířatech s názvem Přežijí rok 2000 ?, zcela vážně jsem uvažoval, jestli rok 2000 přežiju já, protože jsem si připadal jako velmi ohrožený druh a věk 34 let se mi jako prvňáčkovi představoval opravdu těžko. Inu, to ze zpětného pohledu 21. století se mi 34 let zdá být věkem velmi krásným a dá se dokonce říct, že je rok co rok o rok krásnější :-). Rok 2000 jsem nakonec zdárně přežil a chléb se solí podalo pro změnu 21. století mně. Když se na ně zpětně dívám, spíš než problémy si uvědomuji, kolik neuvěřitelných zážitků mi přineslo.

Pravda, při podrobnějším zkoumání bych možná našel pár interesantních skvrnek na jeho bělostné tváři, ale - mezi námi: Co je (naštěstí nedokonaný) požár domu proti tomu, že jsem objevil úžasné a mně do té doby neznámé Řecko? Co je několikadenní nucený útěk před povodní proti pozoruhodné čtyřleté blogové zkušenosti? Co je jedno středně silné nepříjemné zemětřesení proti nádhernému rozhledu z vrcholu Fudžisan? Co jsou všechny pitomosti, úlety a průšvihy našeho globalizovaného mediokratického světa proti skutečnosti, že člověk může zažít nádherná a hluboká vnitřní hnutí, o kterých si vždycky myslel, že jsou jen pošetilým výmyslem fantazií snílků a v reálném životě vůbec nemůžou existovat, tím méně pak v našem "problematickém 21. století"?

Ač jsem si to jako prcek mudrující nad živočichopisnými televizními dokumenty a dokonce ani jako dospělý stojící na prahu milénia neuměl představit, 21. století je pro mě tím nejlepším stoletím v životě. Tedy - jak s oblibou dodává starý Makropulos - aspoň zatím! :-)