O amerických nanorukavicích

Minulý týden jsem se rozhodl, že konečně něco udělám s připravenými zvětšeninami pro červnovou fotovýstavu a začnu trochu přemýšlet o tom, jaké by fotky měly mít pořadí a jaký by měly nést (pokud vůbec nějaký) příběh. Každou fotku si v klidu prohlédnu, říkám si, zamyslím se, jestli má na výstavě své místo anebo půjde "od válu", protože zatím zvětšeniny (pozor, neplést se zvetšeninami) pouze nečinně ležely v koutě a spaly spánkem medvědím. Vykasal jsem si rukávy a nabuzen na nastávající činnost jako pavlovský pes, odkryl jsem štos velkoformátových papírových plátů a zjistil jsem očekávatelnou skutečnost: Houstone, máme problém!

Manipulace s pohlednicovým formátem fotografií není moc komplikovaná, při troše dobré vůle člověk může brát fotky mezi dva prsty, takže nehamtá v ploše fotek a nenechává na jejich sametovém povrchu dobře patrné daktyloskopické stopy, které by možná Hercula Poirota přiměly zajásat, ale na fotkách vypadají tak, jako byste při prohlížení fotek stejnýma rukama rozebírali uzenáče. Ano, malou pohlednici můžete vzít dvěma prsty, ale se zvětšeninou velikosti 50 x 70 cm to jde nepoměrně hůř. Když jsem si přes všechna hygienická i bezpečnostní opatření jednu fotku nevratně poničil, bylo mi to jasné: Bez vhodných rukavic se neobejdu. Ale co jsou to vhodné rukavice pro jemnou práci s fotkami? Jsou to snad moje zimní huňaté palčáky? Jsou to gumové rukavice používané (velmi, velmi střídmě) na úklid domácnosti? Nebo jsou to rukavice hokejové, který mi zbyly z dětství po snu umět hrát jako Ivan Hlinka? Kdepak, nedá se nic dělat, jindy osvědčená varianta "co dům dal" tentokrát selhala. Je potřeba sehnat rukavice z tenké jemné látky, která nijak neruší zbytky jemné motoriky, a přesto dobře chrání proti "uzenáčství". Slyšel jsem, že podobné rukavice mají v prodejnách pracovních oděvů a taky v lékárnách. Vyrazil jsem tedy do Prahy.

 

Jestli mohu radit, máte-li neodbytnou potřebu vybavit se tenkými látkovými rukavicemi, nevybírejte si pro nákup víkend. Mně známé prodejny pracovních potřeb, potřeby pro modeláře a dokonce i prodejny zdravotnických potřeb měly bez výjimky zavřeno, lékárny se mě snažily přesměrovat do zavřených obchodů a ve značkových oděvech se mi snažili namluvit, že by se pro daný účel při troše šikovnosti daly použít jejich pletené rukavice módního střihu se třemi prsty místo pěti. Moje představa, že se mi podaří koupit si ty úplně nejjednodušší jemné látkové rukavičky za 10-20 korun, abych se mohl dotknout vlastních fotek, se začala rozplývat, přestože hypermarket, kterým jsem bloumal, se podbízel v oddělení sportu dokonce i rukavicemi boxerskými. Nedá se nic dělat, všichni prodavači jen kroutili hlavami a prodavačky krčily ramínky a vypadalo to, že o tomto víkendu definitivně ostrouhám. V tu chvíli mě to napadlo!!

Procházel jsem totiž právě kolem velkého domu fotografie ve Vodičkově ulici, kolem prodejny, kde mají všechno, na co si v oblasti fotek vzpomenete. K čemu ty rukavice potřebuji? No přece k manipulaci s fotkami, to dá rozum! Kde jinde by měli mít mé vytoužené látkové rukavice, když ne právě v této prodejně, kde mají navíc v sobotu otevřeno? Plný očekávání jsem vešel a pošeptal prodavači své zvláštní skromné přání, protože mi v prostředí, kde ostatní vybírali své canony a nikony za deseti a statisíce bylo hloupé požadovat nahlas něco tak obyčejného, jako jsou látkové rukavičky za 10-20 korun. "Pojďte se mnou," chápavě přikývl prodavač a dovedl mne k prosklené vitríně. Byly tam a čekaly na mě. "Poslední v celé Praze," poznamenal prodavač s jistotou pouťového vyvolávače, který už popatnácté dnes večer ohlašuje poslední, ale opravdu neoddiskutovatelně poslední jízdu. Na přiložené cedulce bylo napsáno, že toto zboží stojí pouhých 475 Kč, pročež je to bezvadná koupě. "Jsou americké a antistatické," dodal prodavač hrdě. Tak přece jen se ještě v Americe něco vyrábí, pomyslel jsem si. Jistě jde o produkt spiknutí nejmodernějších nanotechnologií, jinak by je snadno ušili i v Číně, ale třeba jsou aspoň z nějaké čínské čtvrti. Není jistě náhoda, že zrovna v dynamické Americe se vyrábějí antistatické rukavice!

Skoro pětistovka! Za tu cenu předpokládám, že se rukavice jen položí na stůl vedle fotografií, řekne se jim v americké angličtině, co mají udělat, a vy můžete zatím klidně na procházku nebo do hospody. Trochu změna oproti mé původní představě superláce. "Vezmete si je?" zeptal se prodavač a tón jeho otázky naléhal. Představa, jak se probírám ve svých krásných nových amerických antistatických nanorukavicích velkými plochami zvětšených fotek, už byla neodolatelná, zvlášť ve srovnání s tím, že budu rukavice shánět dál a práci zatím odložím na neurčito. Pavlovovské reflexy neradno podceňovat. Ostatně snadno utracené peníze nahradím: Stačí si šestadvacekrát nekoupit noviny, čímž bych se mohl zabavit nadlouho, protože si poslední dobou noviny prakticky nekupuji.

Víkend se podařil a americké nanorukavice slavily úspěch. Přestože jsem se dotýkat i povrchů lesklých až blyštivých, nezanechal jsem v povrchové sametové vrstvě ani jediný otisk, nepřidal jsem k již existujícím ani jediný nový kaz. Přestal jsem si aspoň na chvíli připadat jako statista - to se zřejmě pro změnu projevil jejich silný antistatický účinek.

A říkám si, jak by bylo fajn, kdyby se v takových speciálních rukavicích mohl člověk kdykoli bez obav láskyplně dotknout těch, kterých se dotýkat z nějakého důvodu nesluší, a po takovém doteku by nezbyl ani otisk prstu, ani šmouha na usměvavé sametové tváři či na duši, ani neodbytný pocit, že jste ještě před chvílí jedli uzenáče :-).