Předvánoční procházka Prahou

Kdysi jsem se už na tomto blogu přiznal k tomu, že 22. prosince mám své "volitelné narozeniny", tedy den, který jsem si vybral jako ten, který bych nejradši jako narozeniny slavil. Své volitelné narozeniny slavím teprve podruhé, takže jsem z tohoto pohledu pořád jen batole, i když času od mého "druhého narození" uplynulo napohled spousta, celé dlouhé roky - aspoň podle toho, co se mi zdá, že jsem zažil. Ale je to už většinou tak, že právě malé děti si často připadají velmi velmi dospěle. Přemýšlím, jestli se v tomto počítání mám šanci ještě dožít Kristových let a zatím se mi z různých důvodů docela chce, i když to bude makačka.

Jako obyčejně (tedy podruhé) slavím své volitelné narozeniny předvánoční procházkou po Praze. Neměl jsem s sebou stativ, takže je třeba brát fotky s rezervou, ale pár dokumentačních fotografií přikládám, abyste si nemysleli, že "významná volitelná životní jubilea" slavím někde v krčmě.

 

Procházku jsem začal na stanici metra Malostranská. Následující pohled je skrz střechy malostranských paláců nahoře k Hradu. Kdopak z našich pánů poslanců ještě do předvánoční noci svítí?

 

Tuhle uličku mám nejradši. Tady jsem se totiž "narodil" a kdykoli jdu kolem - na rozdíl od Domažlic, mého skutečného rodiště, kam zavítám jen zřídkakdy - zajdu se sem podívat. Nezasahuje sem předvánoční ani velký turistický ruch a prostředí je tu malebně schikanederovské.

 

Nad okolními střechami svítí do večera věže svatého Mikuláše. Jen co k němu dojdu, dám si moc dobrou horkou čekuládu se šlehačkou na zahřátí. Tedy - na zahřátí jen nápoj, šlehačku mám na mlsání.

 

Další z mnoha pražských vánočních stromů, tenhle je na Kampě dokonce i s betlémskými jesličkami. Vypadá to, že Ježíšek se narodí až za dva dny, takže budu (volitelně) o dva dny a dva roky starší než on. Jestli si ovšem i on nezvolí pro své narozeniny úplně jiný den, než ten, kterému říkáme Štědrý.

 

Socha Bruncvíka jako by hlídala před dobyvateli Vltavu, i když ta se dokáže bránit celkem dobře na rozdíl od Karlova mostu, který pod nájezdy cizáckých hord umdlévá :-). Moc češtiny tu neslyším, ale pár předvánočních toulalů tu vidět je. Já ale klamu tělem a nesu v ruce fotoaparát, takže několikrát (česky) odmítám anglické, německé a ruské nabídky na ubytování či posezení v jedné z přilehlých restaurací. Milé bájné kníže Bruncvík sice hrdě třímá meč, ale spíš než k činu ho používá jako dobrého pomocníka pro dosažení fotogenické pózy.Turisté fotí jako vzteklí.

 

Na Karlově mostě je docela frmol. I pozdě večer je tu provoz minimálně na třetím stupni a občas se tvoří kolony a špunty, zvlášť když vedle hraje pražský pouliční jazz.

 

Když se objektiv malinko odcloní, ukáže se, že astronomové na petřínské pozorovatelně nemají kvůli mnoha světelným zdrojům v okolí úplně lehkou práci. Mimochodem, ten binec na řece není skutečný nepořádek, ale volně posedané vodní ptactvo. Je vidět, že ptáci tu nemají žádnou disciplínu a sedají si na hladinu, jak se komu uráčí!

 

Tohle už je světelně umírněnější obraz, než ten předchozí, takže hlavní památky jsou od křížovnického chrámu dokonce i v lehké a vlezlé prosincové mlze dobře rozpoznatelné.

 

Z rozsáhlé a pestré staroměstské vánoční výzdoby se mi možná nejvíc líbil tenhle svítící "andělský trubadúr" na Malém náměstí.

 

Tisíce světel hlavního vánočního stromu na Staroměstském náměstí, v epicentru vánočních trhů. Při rozsvěcování stromu před třemi týdny hrozil přihlížející dav případnému nepozornému jedinci ušlapáním, teď už je situace přece jen příznivější, nejspíš někteří vánoční bojovníci už poodpadali do svých domovů.

 

Z výklenku ve štítě Týnského chrámu shlíží na ten okolní předvánoční mumraj efektně nasvícená Panna Marie. Na tomto čestném místě dříve stával zlatý husitský kalich, ale jakmile katolíci nabyli převahy nad kališníky, viditelný symbol byl vyměněn. To už je v Čechách taková pěkná tradice, že staré symboly je třeba čas od času svrhnout a veřejně se od nich distancovat. Jestlipak je Panna Marie při pohledu na davy nakupujících spokojena s kvalitou jejich duší? :-)

 

Od Týna jsem pak ještě pokračoval Celetnou ulicí, poté jsem prošel kolem Stavovského divadla a nakonec jsem se dostal přes Václavské náměstí na hlavní nádraží a domů do Dobřichovic. Na dvouleté batole slušný výkon, co říkáte? :-)