Kulinářské okénko

Když jedu do Řecka, nikdy si předem nezařizuji žádné stravování. Každý den si podle aktuální nálady a kondice vybírám, jestli zůstanu na broskvích a melounu, něco si spíchnu doma v kuchyňce nebo si zajdu na nějakou dobrotu do taverny nebo do grillbaru. Nechci svůj dovolenkový čas marnit dlouhým vyvářením jako jeden z mých bývalých sousedů, který vždy chodil za kuropění vítat v přístavu rybáře a kupoval od nich část úlovku, který pak celý den na různé způsoby připravoval tak, že pavlovsky slinili všichni bez ohledu na národnost do vzdálenosti tří kilometrů od epicentra.

Když už, dělám si rychlý řecký "šéfův salát". Nevím jak vy, ale já mám celkem rád maso; nelibuji si sice v různých zabijačkových hodech, ale na maso jsem zvyklý a neprojevuji velké nadšení z dušené čekanky nebo naklíčené pšenice. Proto mě zpočátku moc nelákal ani klasický řecký salát. Byli jsme kdysi s mou bývalou manželkou v jedné taverně nad pláží Porto Katsiki, ona si dávala svůj oblíbený řecký salát a vysvětlovala obsluze, že mě tím asi neuctí a že si budu muset dát něco z masa. Pán se zamyslel a podotkl, že mi tedy připraví šéfův salát, který prý je přesně pro takové masožravce, jako jsem já. Nedíval jsem se na to optimisticky, ale nakonec mě výsledek mile překvapil. V šéfově salátu byl navíc drcený tuňák a vajíčko natvrdo, jinak vše jako v řeckém salátu. A tehdy jsem téhle variantě salátu přišel na chuť a při svém pobytu v Řecku si ho vždy aspoň dvakrát, třikrát připravím.

O vánocích dávám před řeckým salátem přednost salátu bramborovému. Je ale třeba být v klidu: Vánoce nejsou za dveřmi, to jen vánoční výzdobu nemá cenu přes léto sundávat. Stejně jsou vánoce každý rok, tak co!

Základ šéfova salátu tedy tvoří báječně šťavnatá a na pohled velmi ale velmi nestandardizovaná rajčata (na rozdíl od těch eurounijních, co jsou sice jedno jako druhé, ale chuti jsou velmi střídmé a jen tak se s nimi nepocintáte, protože prokousat se ke šťávě není tak jednoduché), salátová okurka, úžasná řecká cibule, která má úplně jinou chuť než ta naše, a olivy (podotýkám, že španělské tu neseženete). Do toho namačkáte pravou řeckou fetu (tradiční ovčí sýr), tuňáka a nakrájíte natvrdo uvařené vejce (vajíčkáři mohou i dvě). Notně zalijete extra panenským řeckým olivovým olejem. Jestli čekáte, že vám poradím, jak nahradit poctivé řecké suroviny po vzoru televizních kuchařů, kteří s přehledem doporučí přidat místo tuňáka lehce osmahnutého lenochoda nebo speciálně dušenou cuketu, tak neporadím. Bez originál řeckých surovin vám vyjde paskvil a ne šéfův salát. Ale ve skutečně řecké variantě se i masožravci olizují až za ušima a jsou schopni smířit se s notnou dávkou přiložené zeleniny a vpravit do sebe superzdravý olivový olej, takže jestli nezemřou na vitamínový šok, mají šanci si notně prodloužit život.

Přístav ve Vassiliki se v sezóně promění v jednolitou řadu taveren a kaváren.

Dnes jsem zjistil, že v jedné z mých tradičně navštěvovaných taveren přibyla v nabídce jako specialita dne rybí polévka. Zřejmě se místním rybářům zadařilo. Pokud byste si někdy chtěli dát v Řecku rybí polévku, doporučuji přestat studovat v jídelním lístku hlavní jídla. Rybí polévka totiž sama patří mezi hlavní jídla - ono už je to většinou poznat podle ceny, takže snad jen nenasytného a náhle zbohatnuvšího bernardýna Bohouše by napadlo dát si k polívčičce jako hlavní chod pořádný biftek. K rybí polévce kromě lžíce dostanete i normální příbor, protože kromě skvělého vývaru s bramborem a zeleninou dostanete ve velikém talíři notný kus vyvařené čudly na obrání. Já jsem například dostal polévku s polovinou velryby naservírovanou v obrovské porcelánové mušli - tedy naštěstí v mušli mořské, nikoli pisoárové.

V téhle přístavní taverně jsem si dal svou rybí polévku. Je důležité nepít přes míru, protože byste si při odchodu mohli poplést strany a úkrok směrem do moře může být pro neplavce fatální.

Aspoň vidíte, jak rozmařile si tu žiju. Zítra bych měl jít trochu do sebe a zase strávit den "na melounu" :-).

Bulvární douška: Našim papparazziům se podařilo prokázat, že Čerfovy řeči o samostatném pokoji a asketickém přístupu k dovolené, jsou jenom řeči. Jakmile zmizel v Řecku z dohledu, začaly se dít strašné věci: Jen se podívejte, s jakou mladou pružnou ještěřičkou sdílí na Lefkadě svůj pokoj. Jak můžete posoudit, roztomilá ještěrka má moc pěkné tělo a hlavně nohy. Ostatně při záchranné akci jednu nožku dokonce nechala Čerfovi na památku. Situaci pro vás budeme dále sledovat.

Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.