Naschovávaná

Pozn.: V dětství jsme často řešili z dnešního pohledu počítačověherního věku nepochopitelné dilema, zda si hrát na honěnou nebo na schovávanou (i když, to je vám určitě jasné, bych si samozřejmě mnohem raději četl závažné Heideggerovy fenomenologické spisy, což se mi ale před prakticky orientovaným dětským kolektivem dařilo úspěšně zatajit :-)). Protože jsem nebyl (a doposud nejsem) disponován pro rychlý běh, pragmaticky jsem vždy volil schovávanou. Ve hře samotné se mi dost dařívalo, ostatně některé ze spoluhráčů jsem od té doby neviděl, protože mne za četná uplynulá léta nebyli schopni v mých úkrytech najít. Vášeň pro tuhle specifickou dětinskou hru milovanou pštrosy mne neopustila ani v dospělosti, jen nabyla trochu jiných forem. A tak - nemaje po ruce srovnatelného soupeře, vyhlásím občas hru, i když právě nikdo nepiká. Je zbytečné se podivovat, že mne za takových okolností nikdo nehledá. Lepší je využít takový dobře schovaný čas k napsání básně o schovávání a schovávaných, ke kterým se občas uchylujeme, když není zbytí, a občas taky, když zbytí je :-).

Přeji všem, kteří si dobu prázdnin mohou dovolit vnímat jako prázdniny, krásnou druhou polovinu léta, přebohatou na neobyčejné zážitky. Dobře si je poschovávejte i na neprázdninové časy. :-)

--------------------------------------------------------------------

I před těmi, kdo jsou mi hodně drazí

schovávám se občas za obrazy,

ohýbám si do nich slovíčka i city

pro skvělé zázraky i drobné kalamity.

Z planoucích barev někdy až skoro mrazí.

Přepadnou-li mne záludné tiché splíny,

schovávám se jim za své vlastní stíny

a ústa mám pak plná vřelých díků

slunci, že není zrovna v nadhlavníku,

Bohu, že melou jeho věčné mlýny.

Před zloději, co do Říše divů vpadli

často schovávám se za zrcadly

poznatelný ve tmě jenom světluškami.

Společnost tam (nerad) možná udělá mi

neznámý anděl za nebeskou vlast padlý.

Abychom všechno pěkně komplet měli,

schovávám se ještě také pod postelí;

i když tam nebývá mnoho místa

opojná výhra je vždy skoro jistá:

Soupeři ve hře na mne totiž zapomněli.

V hospůdce Za nebeskou branou

hraju dál na pštrosí schovávanou

po nocích a taky v každé denní době.

Tam připraven jsem bez přestání,

splnit si sen a velké přání:

Jednou se navždy schovat v tobě.