Jan Němec: Nepodávej ruku číšníkovi

Už se vám někdy stalo, že jste zakoupili vánoční dárek a pak jste si ho sobecky ponechali, protože se ukázal být zajímavější pro vás samotné než pro potenciálního obdarovaného? Mně už se to stalo několikrát a letos také, protože jsem pořídil knížku známého režiséra, pozoruhodného umělce, světoběžníka a spolutvůrce české filmové nové vlny 60.let. Jana Němce s názvem Nepodávej ruku číšníkovi.

Když se zajímáte o českou kinematografii, nemůžete se Janu Němcovi vyhnout: především jeho režijní debut Démanty noci a podobenství O slavnosti a hostech patří k pilířům, na nichž stála česká nová vlna. Po ruské okupaci v roce 1968 nemohl Jan Němec točit a v roce 1974 byl donucen k emigraci, žil postupně v Německu, Velké Británii a v USA. I po návratu točil vždy zajímavé filmy - např. extravagantní přepis extravagantní předlohy Ladislava Klímy V žáru královské lásky, dokumentární Noční hovory s matkou.nebo experimentální Toyen.

O Němcových dílech si můžete myslet, co chcete, můžete se nad nimi svíjet v kritické extázi nebo naopak se naopak rozčilovat, že se vám z takové filmařiny dělá špatně, co však není možné říct určitě - že by se jednalo o filmy standardní, stereotypní, nudné. A knížka Nepodávej ruku číšníkovi vám možná ukáže důvod: Ani život Jana Němce totiž rozhodně není stereotypní a nudný. Můžeme být z jeho eskapád nadšeni, můžeme jimi být pobouřeni, ale nudu v nich nehledejme.

 

Nedělní miniglosy č.148

Do polemiky na téma, zda je Václav Havel po Masarykovi opravdu druhým největším Čechem historie, se zapojil i současný prezident Václav Klaus: "S druhou částí tvrzení lze bez velkého rozmýšlení souhlasit. Zda ale právě po Masarykovi, to je podle mne opravdu, ale opravdu sporné."

-----------------------

Podle průzkumů ztrácí Ježíšek v posledních letech na popularitě, což může vést k nepříjemně patové situaci na vánoční politické scéně. Ježíškovi sice i podle posledního průzkumu zůstalo nejsilnější postavení, ale už má podporu jen 43% občanů, Santa Claus posílil na 36%, Děda Mráz zůstává tradičně na 14% a poprvé by se nad hranici volitelnosti dostali Rytíři Jedi se 7%, i když zatím nikdo z lidí netuší, jaké dárky tito rytíři nosí. Protože koalice Ježíška s Dědou Mrázem zůstává i nadále nepravděpodobná, někteří politologové se opět vrátili k nepopulární myšlence velké koalice. Někteří experti dokonce tvrdí, že velká koalice Ježíška se Santa Clausem již existuje dávno, protože oba protagonisté si tiše a nenápadně rozdělili sféry vlivu a vládnou tak společně vánočnímu období již řadu let.

 

Vánoční přání a malý dárek

Milí kolegové blogeři, milí pravidelní čtenáři, milí náhodní kolemjdoucí,

dnes vás nebudu zdržovat dlouhými úvahami na téma vánočních svátků a udělám jen to, že vám popřeju úžasný Štědrý den i celé Vánoce. Užijte si je v klidu a v pohodě a přeju vám, ať jsou bohaté nejen na dárky, ale hlavně na krásné zážitky, pocity a dojmy.

No a protože se sluší pod vánoční stromeček taky přidat něco za sebe, rád bych vás informoval, že jsem nakonec v potu tváře předevčírem stihl dokončit právě včas kdysi slíbené ucelené povídání o své zářijové cestě do Japonska. Ti z vás, kteří četli průběžné denní reportáže, budou již celé pasáže znát, ale teď je vše pohromadě v jednom vyprávění a upravené podobě, jsou doplněné chybějící pasáže, do textu jsou zahrnuté i fotografie a odkazy na podrobnější fakta o popisovaných místech a skutečnostech. Vše je v jednom velkém pdf souboru (cca 130 stran, asi 10 MB) a budete-li mít o tento můj vánoční dárek zájem, dejte mi prosím vědět na adresu pvapenik@centrum.cz, domluvíme se, jak si nejlépe soubor předat nebo poslat - z ruky do ruky, z mailu do mailu případně přes úschovnu. Text pod názvem V kůži Čekodžina je vám prostě k dispozici a najdete v něm skoro všechno, co jsem za tři zářijové týdny v Japonsku zažil. Pro ty které Japonsko zajímá a ještě neměli možnost se tam osobně podívat, snad může "knížka" být v některých ohledech i inspirací a zdrojem informací.

Ještě jednou přeji krásné štědrovečerní zážitky a věřím, že svá srdce a duše dnes otevřete vánočním zázrakům. V takové dny jich všude kolem létá spousta.

Petr V. (Čerf)

O růžích a panáku pro Václava Havla

Během posledního týdne byla média doslova zaplavena Václavem Havlem. Když jsem si přečetl, že tématem týdne je i na blogu Václav Havel, řekl jsem si, že nemá smysl k oné záplavě přidávat ještě vodu ze své štoudve. Co bych měl asi tak napsat, abych neopakovat mnohé komentáře? Abych se jen prostě nezařadil do houfu těch, kteří kdysi přispěli v Havlově "mramorizaci", když se pak nenaplnila jejich (i Havlova) nenaplnitelná očekávání, prakticky ho zapudili nebo alespoň vytěsnili ze svých myšlenek, a teď si náhle vzpomněli, jak ho vlastně měli rádi a jaký to byl báječný člověk.

Mám psát o tom, jak mi Václav Havel imponoval svou nekonformností, která obzvlášť vynikala v prostředí politických šedých panáků, kteří vypadají jako vycpaní slámou, a svým intelektem a vzdělaností? Mám psát o tom, jak mě štval svou neschopností dotahovat své odvážné a netradiční myšlenky do konce, protože pro ně nedokázal kvůli svým pochybným tezím najít politickou podporu? Mám psát o tom, jak mám rád některé Havlovy hry a jak mě štvou některé jejich části, ve kterých autor nedokázal pustit svá díla ze svého pseudorežijního vodítka? Ne, to by všechno bylo jen opakování toho, co zaznělo v posledních dnech mnohokrát. A tak jsem se rozhodl, že jestli něco má vůbec smysl napsat, bude to asi jen ryze osobní vzpomínka.

 

Procházka předvánoční Prahou

Letos jsem dostal opět velkou chuť projít se těsně před Vánoci večerní Prahou a trošku fotit. Nebyla to ale žádná speciální fotovycházka, vyšel jsem normálně z práce s počítačem přes rameno a s menším předvánočním nákupem. Stativ, bez kterého bych za normálních okolností na noční focení vůbec nevyrazil, jsem prostě nepobral, a bylo tedy jasné, že fotky s expozicí kolem jedné vteřiny nebudou tak ostré, jak by se mi líbilo. Nakonec jsem si ale řekl, že před Vánoci bychom se nemuseli rmoutit perfekcionismem a fotky vám předkládám. Třeba svými omezenými silami přispějí k těsně předvánoční a vlídně rozostřené atmosféře. Já jsem se každopádně při svém bloumání dobře známými místy na Malé Straně jako obyčejně naladil na očekávání vánočních zázraků.

Nedělní miniglosy č.147

Když jsem se dozvěděl, že dnes zemřel bývalý prezident Václav Havel, váhal jsem, jestli dnes vydám nebo nevydám Nedělní miniglosy. Nakonec jsem si řekl, že stojí za to je i v takový smutný den vydat. Možná právě v takový smutný den! Věřím, pane prezidente, že se na místy uštěpačné redaktory Nedělních miniglos, kteří se samozřejmě v dlouhé historii vydávání týdeníku občas otřeli i o Vás, moc nedurdíte. Jsem přesvědčený, že nedurdíte, protože to nebyl nikdy Váš styl. Tak Vám na rozloučenou jako speciální bonus přidávám dnešní závěrečnou miniglosu. A i když to možná úplně přesně takhle nikdy z Vašich úst nezaznělo, neříkejte mi, že jste na něco podobného občas skutečně nepomyslel!

Skokanem roku v žebříčku úspěšnosti českých spisovatelů se stal jednoznačně Jiří Paroubek. Jeho úspěch samozřejmě provází zášť méně úspěšných kolegů, kteří zpochybňují, že by si autor mohl vydělat vydáním své knihy dost peněz na koupi domu na řeckém ostrově Ithaka. Kvůli poškození svého dobrého jména rovněž proti ocenění protestuje Česká společnost svaz skokanů a ropuch.

 

Duhová pohlednice

Předvánoční čas je někdy podobný duze, třeba tím, že obsahuje jak barvy zklidnění, tak i horečného konání různého druhu, a přitom všechny barvy umějí ladit dohromady v jednu poslouchatelnou melodii. Přikládám tedy do ohně jedno haiku v duhových barvách, i když právě venku ani neprší, ani nesvítí slunce. Ale když nepotřebujeme mít duhu vypoukle vymalovanou na obloze, ale stačí nám ji cítit, podobné ingredience nám, myslím, nejsou vůbec třeba. Přeji všem čtenářům, aby si užili v předvánočním období co nejvíc barev všeho druhu.

Duhová pohlednice

Slunečný úsměv

sám sebou umlčený

deštěm skrápí sen.

Don Giovanni

Pozn.: Jestli někdo čeká v nové rubrice Divadlo ostře řezané divadelní recenze, asi bude zklamán. Protože myslím, že smyslem divadla je vzněcovat emoce, zkusím své čerstvé zážitky (v tomto případě z nedělního operního představení) vtělit do čehosi jako emotivní divadelní reportáže. Všechny emoce samozřejmě v článcích postihnout nejdou, protože některé jsou příliš intenzivní nebo příliš soukromé. Ale snad jich na zveřejnění ještě zbyde dost.

----------------------------------

Zvláštní: Myslel jsem si, že šermířské souboje jsou v Praze 21. století zakázány. Už takhle máme v Čechách demografické problémy; kam bychom teprve přišli, kdyby se lidé po nocích nebo za svítání místo plození nových daňových poplatníků propichovali jako uzenky? A přitom právě tady před chvílí jeden muž docela veřejně propíchl kordem druhého muže; až bude policie potřebovat svědectví, rád ho poskytnu a se mnou jistě stovky dalších lidí v přízemí i na balkónech a v mnoha lóžích - museli to vidět všichni! Ano, známý zloduch a svůdce don Giovanni osobně. Tak je už ode dneška kromě chlípníka i vrahem! A kdo vraždí, často se neštítí lhát a možná je dokonce schopen i přecházet na červenou. Hrozné konce! Musí se to nějak zarazit. Kdyby tu tak byl komisař Moulin, ten už by si jistě věděl rady!

Nedělní miniglosy č.146

Podle vyjádření Asociace ratingových agentur byl zeměkouli již potřetí v rychlém sledu snížen rating. Nervozita globálních investorů stoupá, protože aktuální rating Země je nejnižší od doby vyhynutí dinosaurů.

-----------------------

Ministr kultury Jiří Besser rezignoval na svoji funkci po aféře s nepřiznaným bytem na Floridě. Podle svého vyjádření je však - vzhledem ke svým hudebním preferencím - se svým působením v kultuře velmi spokojený, protože se mu nečekaně rychle podařilo získat z ostudy Kabát.

 

Dárek

Chodba velkolepé kancelářské budovy sice svítila do večera pokročilé době navzdory, ale za dveřmi jednotlivých kanceláří už panovala tma. Úplně poslední dveře vpravo se pootevřely a zatím neviditelné oči sondovaly, zda je chodbový vzduch dostatečně čistý. Úplné ticho rušila jen poblikávající zářivka nad kopírkou, zářivka vždy mrkla a její monotónní nízko položené brumendo přeskočilo do krátké fistule. Nikde ani živá noha. Dveře se rozpačitě otevřely. Nadešla Dalimilova chvíle. Asi padesátiletý obtloustlý šedý úředníček s brýlemi se na tento okamžik těšil celý den. Na to, až jedinou známkou zdejšího kancelářského života bude právě jen pomrkávající zářivka. Na to, až nebude muset procházet chodbou a být přitom všem na očích. Nebo třeba ne všem, ale stačilo by být na očích jen jednomu z kolegů. Kterémukoli. Stejné jako všem! Prý týmová spolupráce! Sdílíme nejen pracovní témata, ale i soukromé aktivity. Bolí-li Dalimila zub, celý tým s ním soucítí. Když jeho dcera odmaturovala s vyznamenáním, tým se společně těšil (za jeho peníze ovšem). Tým je všude kolem. Týmu nejde uniknout.

Jedna ohromná ratejna vlevo, pak chodba jako společná hráz vysoko se klenoucí mezi dvěma rybníky. Pak obrovitá ratejna vpravo. V levé ratejně zbyl sám. Na chodbě klid. Vzal lehounce za kliku konkurenční ratejny. Zamčeno. Dalimilovi se ulevilo. Cesta je volná. Původně chtěl jít dnes domů dřív. Na narozeniny si sice nikdy nepotrpěl, ale přece jen to byla dobrá příležitost připomenout rodině svou existenci. Normálně chodí domů kolem šesté. Měsíce a roky chodí takto domů, potkává na stejných místech stejné lidi, kteří chodí domů taky na šestou. Teď je půl osmé. Dnes už své oblíbené televizní zprávy o šesté nestihne. Nesnáší narozeniny v práci. Narozeniny jsou v týmu na škodu. Všichni o nich vědí, jako supi se vrhají na nešťastné oslavence a vytrhávají z nich kusy masa jejich soukromí.

 

Nedělní miniglosy č.145

Dalšího gastronomického úspěchu dosáhla česká kuchyně na evropském kolbišti: Tradiční český buřtguláš byl vzhledem ke kvalitě výchozích surovin zařazen mezi tzv.pilíře evropské kuchyně, konkrétně v sekci vegetariánských jídel.

-----------------------

Podle výsledků průzkumů se letos poprvé děti před Mikulášem bojí více andělů než čertů a i důvěra dospělých v anděly oproti loňsku poklesla o dva procentní body. Politologové to dávají do souvislosti s nepříliš úderným volebním programem andělů, který slibuje jen nekonkrétní ráj na nebesích, zatímco čerti slíbili svým voličům celkem snadno představitelné nebe na zemi. Zdaleka nejhůř je na tom ale Strana Mikulášů, jejíž preference dokonce poprvé spadly pod hranici volitelnosti. Kdo by v tom případě nahradil Mikuláše v tradiční prosincové pouti za budoucími voliči, zatím zůstává nejasné, protože jde ale o rozdávání dárků, pravděpodobnější je angažmá představitelů levicových stran.

 

Perfect days - I ženy mají své dny

Dostalo se mi onehdy neveřejné výtky, že se ve svých zřídkavých článcích o filmech zaměřuji na moc intelektuální kousky, takže si na své nepřijdou "normální" čtenáři, kteří samozřejmě chodí do kina na mainstream a ne do žádných artových kin. Nemůžu říct, že bych po té přátelské výtce šel do sebe, nicméně šel jsem tentokrát do kina na opravdový mainstreamový film, tak se hned snažím přispěchat s textem, který by konečně otevřel stránky mého blogu i oněm tzv.normálním čtenářům a divákům. Ostatně co bych neudělal (čistě mainstreamově) pro zvýšení návštěvnosti, že? :-)

Film známé režisérky Alice Nellis Perfect days (s podtitulem I ženy mají své dny) si, myslím, nehraje na kdovíjaké umění. Je to slušně natočená a dobře srozumitelná romantická komedie určená rozhodně pro hodně široké publikum. Hlavní téma filmu je totiž velmi dobře srozumitelné skoro každému: Úspěšná žena, která dala přednost kariéře před rodinou, intenzivně zatouží ve svých 44 letech po dítěti. Kdo nezná ze svého okolí někoho takového? Potíž je v tom, že i když je kadeřnice Erika (Ivana Chýlková) atraktivní a samostatná žena s vlastní a poněkud obskurní kadeřnickou televizní show, nápadníků, kteří by zároveň chtěli být otci jejího vytouženého potomka, se jaksi nedostává. A tak dny běží a Erika zjišťuje, že potenciálních otců je velmi, ale opravdu velmi omezený počet.

 

Větrní rytíři

Stanu se rytířem bez bázně a hany,

co místo brnění má svetr vytahaný.

Stanu se rytířem bez hany a bázně,

svým nepřátelům budu říkat něžně: "Honey!"

a z bitev s větrem půjdu (nezávazně)

smíchy potrhaný.

Srdce opevněné ve zrezivělé zbroji

přijímá pod jednou i pod obojí

v souznění se všemi, kdo podobně v tom plavou.

"Šrámy na kovu se jenom špatně hojí,"

moudře pokyvuje hlavou

smrtka na orloji.

Větrní rytíři v soubojích beze zbraní

ucházejí se dál o šátky vzácných paní;

vánkem je pohladí, vichřicí zaútočí.

V mlýnici času se jemná mouka mele,

jak paličatý sníh se k zemi snáší zatvrzele.

Jsi to však pořád ty, koho mám plné oči.