Maratónci v Marathonu

Po určitém váhání jsem se rozhodl tentokrát nenapsat žádnou sáhodlouhou reportáž ze své účasti na letošním klasickém maratónu z Marathonu do Athén. Jednak už jedna čtyři roky stará reportáž existuje a bylo by to jen opakování a nastavovaná kaše (vážným zájemcům ji rád zašlu, ale varuji: má cca 40 stran a je to sakra těžká literatura :-)). A protože jsem byl aspoň na startu vybaven mobilem, ukážu vám pro změnu pár dokumentačních mobilních fotek (tedy technicky nevalných, ale svou zrcadlovku jsem si na trať vzít netroufnul) ze startu v legendárním Marathonu. Do popisků si pak dovolím doplnit několik dalších informací ze závodu.

Do Marathonu jsou účastníci převezeni z Athén ráno autobusy. Přeprava funguje pouze od 5:30 do 6:30, takže si musíte přivstat, jinak byste se museli dopravit po vlastní ose, tj. autem nebo taxíkem. Já vstával ve čtyři ráno, podle českého času tedy ve tři. Což je na mě, řeknu vám, zatroleně brzo! Účastníci jsou v Marathonu za rozbřesku a zvlášť je-li jako dnes zataženo černými mraky, ještě se maratóncům musí drahnou dobu přisvěcovat jako slepičkám, aby to dobře snášeli.

Počasí dnes bylo krajně neřecké. Ještě před pár dny bylo v Athénách nádherně, v pátek pěkně, v sobotu přijatelně. Dnes hnusně! Teplota kolem šesti sedmi stupňů, stálý jemný déšť a občas vydatnější přeháňka, kousek po půlce trati přišly dokonce ledové krupičky. Silný studený vichr hnal od moře nad pevninu černé mraky. Jediná klika byla v tom, že skoro celou první polovinu foukal vítr do zad, poté se začal točit. Trefit oblečení, které by bylo "akorát" pro supění do kopce (athénský maratón je pověstný svým cca 200 metrovým převýšením, takže žádná placka podél řeky jako v Praze) a zároveň do dlouhých seběhů a v mém případě i umrznutím hrozících pěších přesunů, to je opravdová alchymie. Nakonec jsem zůstal u kraťasů, ale doplnil jsem je šusťákovou bundou, takže jsem neumrzl. Na obrázku je vidět, kterak se všichni účastníci snaží zaujmout pozici někde v závětří a aspoň částečně pod střechou, což není v marthonském nevelkém areálu při 8500 účastnících úplně jednoduché. Do startu zbývají ještě dvě hodiny. Co tu proboha v té slotě budeme celou tu dobu dělat?

Areál tréninkového stadionu je jinak celkem rozsáhlý. Problém ovšem byl, že na volném prostranství to nešlo kvůli ledovému větru vydržet, takže běžci se spíš choulili ke stěnám, které měly hlavně roli větrolamu. Shora na nás dohlížela zdejší kaplička, přilehlý pozemek navštěvovali především účastníci, kteří nechtěli stát frontu na chemické WC. Bylo jich ale mnohem méně než jindy. Do chemických kadibudek totiž nefouká.

Na tréninkovém stadiónu je možné se rozběhat, ale nikdo se k tomu moc neměl. Žlutý zavinutec na fotografii byl jednou z výkonných výjimek, v náležitém oblečení obkroužil před startem nemálo koleček. Myslím, že na jeho výbavě jsou nejlépe vidět podmínky panující dnes na klasické trati.

Na basketbalovém hřišti je dobře vidět, že je opět po vydatnějším dešti. Hladký povrch byl velmi kluzký, sám jsem viděl několik lidí se "vymlít" na úplné rovině jak v marathonském areálu, tak později i na hlaďoučkém a klouzajícím asfaltu na trase. A jednou mi skoro u nohou přistál policejní motorkář, kterému se smeklo přední kolo.

Vlajky účastnických zemí jsem nepočítal, ale tu naši jsem v dlouhé řadě objevil. Když jsem tu byl v roce 2007 poprvé, bylo nás ve výsledkové listině pět Čechů. Loni ale ku příležitosti 2500. výročí bitvy u Marathonu byl zdejší klasický maratón hodně zviditelněný v rámci Pražského mezinárodního maratónu, do Athén přijelo hodně Čechů a spolupráce pokračuje i dál. Na maratónském EXPO v Praze i v Athénách je vždy i stánek partnerského běhu a reklama na pražský květnový běh byla i v materiálech vydaných k athénskému maratónu. Několik Řeků mi také sdělilo, že by si do Prahy rádi zajeli. No jo, slušňáci! :-)

Do půl deváté si všichni odnesou své věci do kamiónů, které bágly účastníků převezou zpět do Athén. Tam batohy s nalepenými startovními čísly svých pánů věrně vyčkají, dokud se majitel nedokodrcá do cíle a nevyzvedne si je. No a do tři čtvrti na devět už se všichni postupně stavějí na start do správného barevného koridoru podle výkonnosti. Jednotlivé koridory mají svůj start vždy o něco posunutý, já byl přibližně uprostřed startovního pole a na trať jsem se dostal o šest a půl minuty později než Keňani z kategorie Elite. Jeden z nich podle očekávání závod vyhrál ve velmi dobrém čase 2:11:40, nicméně traťový rekord je o třičtvrtě minuty lepší a pořád ho drží Ital Baldini, který přesně na této trati získal na olympijských hrách v roce 2004 zlatou medaili.

Nevíc účastníků je tradičně z Řecka, letos jich bylo asi 60%. Ale počet cizinců rok od roku roste. Pán na obrázku se podivoval, že ho fotím, a přitom je to jasné: Ze všech nejvíc v nejbližším "fotitelném" okolí mi totiž připomínal vojáka Feidippida, který dal vznik legendě maratónského běhu. Cestou jsem ale potkal např. celou antickou vojenskou jednotku dokonce i v brnění a s kopími. Jak dopadli, nevím, nechal jsem je posléze "daleko před sebou". Ještě poslední úprava vybavení proti dotěrné vodě a zimě a přesně v devět se vydávají první běžci na trať.

Přesně za 5 hodin, 11 minut (vida, jedničkový výlet má další jedničky do sbírky) a 18 vteřin podle oficiální časomíry na elektronickém čipu, jsem doběhl do cíle na slavném stadiónu Panathinaiko, do míst, kde býval stadión už za starých Řeků, další za císaře Hadriána a který byl obnoven pro obě athénské olympiády v letech 1896 a 2004. I když sami vidíte, že čas není nic moc, pro mě je to osobní rekord; z mých deseti dokončených maratónů (jeden jsem nedokončil) byl ten dnešní nejrychlejší a o víc než tři minuty jsem vylepšil dva a půl roku starý čas z Helsinek; čtyři roky starý athénský čas jsem si vylepšil asi o čtvrthodinu. Mám z toho vzhledem k neutěšeným podmínkám velkou radost a musím říct, že doběh na černé dráze nádherného a slavného mramorového stadiónu je velký zážitek plný euforie a emocí. A medaile, kterou dostávají všichni, co se dostanou do cíle, si budu setsakramentsky považovat, stejně jako svého dnešního pětitisícího sedmdesátého šestého místa v oficiálním pořadí (nakonec se z původních 8500 účastníků dostalo zdárně do cíle jen 6144, ostatní buď vůbec nedorazili na start nebo to v průběhu závodu zabalili).

A já můžu přemýšlet, kam se podívat příště. S tím nejklasičtějším možným maratónem na světě jsem se asi dnes rozloučil. Ovšem to už jsem si myslel před čtyřmi lety taky! :-)