Čestní athénští strážníci

Nedalo mi to a den před maratónem jsem se zašel podívat na náměstí Syntagma na prostná zdejší vojenské čestné stráže v historických uniformách před Parlamentem. Ani po čtyřech letech nemůžu jinak, než být místním rituálem zaskočený a můžu jen zopakovat pár vět, které jsem o něm napsal v tehdejší reportáži (hrůza, už cituju sám sebe!!): "Zjistil jsem, že asi nejsem ten správný návštěvník. Jediné, co jsem z podivných figur stráží poznal, bylo to, že jde o rituál, který je asi míněný smrtelně vážně, protože kromě mne se nikdo z diváků ani z účinkujících nesmál. Několik dospělých mužů ve veselých úborech koná soubor prazvláštních pohybů, který je zřejmě pevně dán. Mezi námi, kdyby se někdo choval podobně mimo vyznačený prostor, kde se to smí - a ze mě neznámých důvodů asi dokonce musí - zavřeli by ho po právu na psychiatrii. Zahaleno do hávu historických tradic je ale dovoleno leccos."

 

"Milá maminko, v mé nové práci se mi moc líbí. Pracuji většinou na čerstvém vzduchu a přece na mě neprší a lidé si mě váží natolik, že ke mně doslova vzhlížejí."

"Moje pracoviště je veliké a v kanceláři se s nikým nemačkám. No a dokonce za mnou občas přijdou milí lidé a nechají mi nějaký zajímavý vzkaz."

"V práci se občas potkávám s jedním kolegou, je to fajn kluk. Kdybys nás tak viděla, jak si umíme pěkně vykračovat, no a taky dobře víme, že se jeden o druhého můžeme opřít."

"Šéfové občas dělají vlny, ale to víš, to je asi všude. Naposled to bylo tak silné, že mi to dokonce shodilo čepici."

"Ale můžeš být klidná. Když se něco takového stane, nemusím sám ani hnout prstem a na všechno mám lidi."

"Ti už se postarají, aby bylo všechno zase v pořádku a drží nade mnou ochrannou ruku."

"Prostě pořád se tu něco děje a je to zatraceně vzrušující. Rozhodně to tu není žádná nuda."