Zhasínání

Zhaslo se bez boje

a já skvělému představení

posílám velkou pusu snovou,

co ve snu je a jinak není.

Ovace vestoje!

Svět má hluboké oči,

Macochu ve dlani

a vůni liliovou.

Vklady se neúročí,

smutek je rouhání.

Snad je to dojemné:

Tu vůni lilií

už ničím nesmyjí;

narozdíl ode mne

bude žít sto let.

Na prázdném náměstí

s úroky za štěstí

tma umí bolet.