O vlastním řeckém ostrově

Každý den nás noviny zásobují nedietní porcí informací o neblahém hospodářském vývoji v Řecku. Je to pár měsíců, co se objevil zajímavý provokativní názor, že není nic ztraceno, protože Řecko má přece dostatek ostrovů, které může pěkně jeden po druhém prodat movitým zájemcům a uhradit tak aspoň část naběhlých úroků z úroků, které v řadě případů stejní movití zájemci zdatně kasírují. Pochopitelně, hrdé Řeky tento "nápad" rozpálil do běla a předpokládám, že by byli ochotni podle nevědomého vzoru dávných husitů vzít do rukou cepy, sudlice a řemdihy, pomalovat si tváře modrobílými národními barvami a kolem ostrovů vystavět vozovou hradbu z rybářských lodí.

Ono to tak většinou bývá, že první si nějakou myšlenku troufnou pojmenovat jen provokatéři. Vyvolá to pobouření, ale vrátka od klece šelmy už jsou pootevřená a myšlenka je k dispozici i umírněnějším osobám. A tak jsem se nedávno dozvěděl, že Litva by měla o nějaký pěkný řecký ostrov zájem, aby se sem Litevci mohli jezdit rekreovat a přitom se, probůh, nedostali do "úplného" Řecka, ale aspoň jednou nohou zůstali v Litvě. Chápu to, koupání v moři v řecké Litvě bude asi v průměru o dost příjemnější než v Litvě litevské. Ale myšlenka - původně rouhačská - dostala těmito úvahami racionálnější náplň. Když si na řecký ostrov může brousit zuby Litva, proč bych nemohl já?

 

Pravda, nejsem žádný Onassis, svými finančními možnostmi se Litvě nemohu rovnat (aspoň pevně doufám, to především kvůli Litvě). Ale i ve mně jako určitě v mnoha jiných dříme romantik robinsonovského typu, který by na takovém kontrolovaně osamělém ostrově byl schopen trávit v meditacích dny a týdny. Samozřejmě, bude-li tam prodejna smíšeného zboží a připojení k internetu - tím lépe, ale vzhledem k omezené výši prostředků, které si mohu dovolit do takového povyražení investovat, si troufám maximálně na nějaké menší skalisko, možná, připlatím-li si, s krabem, abych se na kousku skály obklopeném nekonečnou vodní plochou necítil osamělý. Tam budu večer tiše sedět, fascinovaně sledovat, jak se slunce ve smršti barev a úplně bez šatů koupe v klidném moři a na solí provoněném nebi vycházejí první hvězdy.

Je příznačné, že přemýšlí-li člověk o něčem takovém, upřednostňuje optimistickou vizi a libé představy. Co když ale přijde vítr a velké vlny, pro které několik metrů mého ostrova nebude žádnou překážkou? Co když přijde zemětřesení, které mou skalnatou výspu rozdrolí jako obr ve své obří pěsti a mne i s krabem shodí do mořských hlubin? Co když z mého drobného osamělého ostrůvku jako Fénix vyvstane dosud pod hladinou podřimující vulkán, který z klidných západů slunce udělá zaječí kličkovanou před příliš zvědavou žhnoucí lávou? Co když mé skalisko vezmou útokem armády krabů podobné mému mlčenlivému společníkovi, které pod praporem krabí revoluce a v klepetech s heslem "Krabi všech moří, spojte se!" přijdou vysvobodit svého bratra z mého područí? Je možné se při koupi ostrova proti něčemu takovému pojistit?

Přemýšlím o tom, zda bych si nemohl zakoupené skalisko podobně jako běžněji zasílané zboží nechat zabalit a poslat na dobírku k nám do Čech. Nainstaloval bych si ho třeba pěkně uprostřed požární nádrže, kde dosud historie nezaznamenala ani několikametrové vlny, ani zemětřas, ani sopečnou erupci. Vzhledem k tomu, že krabí maso, které je u nás k dostání, je vlastně modifikované těsto navoněné trochou krabího deodorantu, nejspíš by nehrozila ani invaze klepetnatců. Mohl bych si tak divoký útes vychutnávat pěkně v klidu domova. Pravda, západ slunce možná nebude tak okouzlující jako ve Středomoří, ale - buďme k sobě upřímní - v době vleklé ekonomické krize musíme být rádi, že ještě vůbec nějaký je.

Až Řekové vyhlásí velkou ostrovní dražbu, určitě se zúčastním. Jen aby mi moje vytoužené požární skalisko nevyfoukli Litevci!