O jedničkovém maratónu

"A to víte, že poletíte 11.11.2011? Moc pěkné datum," pochválila můj výběr slečna z cestovní kanceláře, která mi zajišťovala letošní podzimní výlet na maratón do Athén. Abych byl upřímný, šesti jedniček v datu jsem si všiml až v okamžiku, kdy mě na tento numerologicky jistě významný fakt upozornila a šest jedniček se objevilo i ve variabilním symbolu příslušné platby. Škoda, zřejmě prováhám jedinečnou příležitost se toho dne přesně v 11:11 oženit, abych zvýšil pravděpodobnost, že si budu tak významné datum pamatovat (teď abych čekal až do 22. února 2222). Samozřejmě, ta dvojka s nulou maličko kazí dojem, lepší na zapamatování i sympatičtější na pohled by jistě byl rok 1111 ale zkušený a ve statistice zběhlý čísloznalec jistě hbitě dodá, že i dvojka s nulou jsou vlastně v průměru jen dvě zakuklené jedničky, takže magickou moc data to nijak nesnižuje. Navíc - mohu-li si vybrat - dávám určitě přednost tomu letět do Řecka letos než letět za vlády knížete Vladislava I., kdy byl v české zemi na kordy (nebo tehdy ještě spíš na těžké meče) doslova každý s každým. Doba byla nejistá, chutě a možnosti v porovnání s dneškem odlišné, a kdoví, kdo byl v té době pánem nad ruzyňskou rozjezdovou dráhou a co tehdejší letušky nabízely na palubě za občerstvení.

 

Roztomilé jedničkové datum ještě pěkně doplňuje skutečnost, že se bude jednat o můj jedenáctý maratón. Nebo lépe řečeno, mělo by se o něj jednat. Řekové, kteří sami sebe často hrdě a ne vždy realisticky považují za jedničky, mi ještě můj jedničkový záměr mohou jednoduše překazit. Možná se jim nebude líbit, že jim jejich věřitelé neodpustí najednou všechny dluhy, ale jen pouhou půlku. To si, myslím, je do nebe volající nespravedlnost, protože podle logiky prosazované některými řeckými božstvy jistě máme všichni přirozené a nezadatelné právo nemít žádné dluhy. Pokud nám toto svaté právo někdo odpírá, musí to být hnusný imperialista, protože kdyby to s námi myslel opravdu dobře, nejen, že by nás zcela oddlužil, ale ještě by nám přihodil něco navrch jako odměnu za to, že jsme ochotni oddlužení bez remcání přijmout.

Jestli se Řekové rozzlobí a začnou za něco nebo proti něčemu opět stávkovat (a pátek je pro takovou stávčičku optimální termín nejen z numerologického ale i ryze praktického pohledu milovníků volného času), je možné, že moje cesta do Řecka skončí už při mezipřistání na letišti v Mnichově, odkud je to do Athén pohříchu o dost dál než od legendárního Marathonu a na tak dlouhý běh (a místy plavbu) opravdu nemám natrénováno. Místo finiše na památném stadionu Panathinaiko bych tak mohl sezónu zakončit slavnostním tuplákem pravého bavorského ležáku.

Kdyby se mi nějakým nedopatřením přece jen podařilo proniknout na řecké výsostné území, ještě zdaleka nemám vyhráno. Přece jenom, mohu být snadno identifikován jako živel, který nikdy nedokáže pochopit řecké oprávněné nároky, a není tedy hoden je dokonce ani vyslechnout v ulicích a přečíst si je na transparentech. Zatím jsem - aspoň pokud vím - vždycky všechny své dluhy splatil, což ze mne činí pro řecké úřady podezřelé individuum a pro většinu řecké veřejnosti obyčejného moulu. A to už vůbec nemluvím o svém nesmyslném zlozvyku platit každý rok daně, kvůli kterému bych pro Řecko měl být rovnou osobou nežádoucí, abych náhodou tento vir s potenciálními fatálními dopady nezavlekl na dosud víceméně panenskou řeckou půdu.

Připusťme ale, že díky šťastné jedničkové konstelaci překonám všechny případné překážky a dostanu se až na start závodu. Doufám, že mi levicoví radikálové postaví do cesty ke kýženému cíli dostatek barikád, abych mohl brát letošní závod jako první oficiální překážkovou maratónskou trať v historii. Doufám, že mi přihlížející rozezlenci opojení pocitem nespravedlnosti přitopí v sychravém listopadovém dni několika podpálenými automobily, abych nenastydl, a případnou výstražnou střelbou mě přimějí zrychlit tempo natolik, abych byl v cíli se svým výkonem opravdu spokojen a už dlouho před uzavřením trati mohl v cíli klidně popíjet vydatný Molotovův koktejl. Pak možná konečně uznám, že všechny ty jedničky měly svůj význam a smysl.

Jen aby nakonec všechnu tu magickou sílu jedniček nepřevážila prostá skutečnost, že se závod poběží až třináctého! :-)