O tom, jak si beztrestně zatrojčit

Máte někdy chuť něco rozbít, zdemolovat, rozkopat, rozchvátit či podpálit a držíte se zpátky jen proto, že se to nesmí a ostatní by vás měli za násilníka a ničemu? Na základě současných nebo nedávných událostí z různých míst světa jsem dospěl k závěru, že existuje dobrý způsob, jak popustit uzdu vaší vášni a přitom si nezpůsobit problémy. Chce to jen držet se několika základních principů a můžete si ulevit podle libosti a přitom si ani nemusíte moc lámat hlavu s následky:

Zabalte své animální choutky do ideologické peřinky

Násilí je podle moderních trendů možné legálně páchat jen pod pláštěm vznešených ideologických žvástů. Nestačí mít neadresný vztek na svět, je třeba ho umět správně pojmenovat, nejlépe holou srozumitelnou větou, protože souvětí už svou komplikovaností nabádá k přemýšlení, což je činnost z definice podezřelá, která může napáchat nedozírné škody. Když někomu ze vzteku sami proříznete pneumatiku, je to neospravedlnitelné vandalství. Když však ze stejného vzteku a stejným nožem proříznete pneumatiku u stejného auta, ale budete u toho mávat transparentem s dostatečně zajímavým heslem, bude vám odpuštěno, protože svým činem jste nespáchali nic nízkého ani odsouzeníhodného, ale naopak jste odvážně a neotřele vyjádřili svůj osobní postoj.

 

Nebuďte nikdy vzteklí sami, ale vztekejte se v houfu

Doby, kdy nejromantičtějším rebelem proti systému byl individualistický mstitel Zorro, již dávno pominuly. Obklopte se podobně smýšlejícími lidmi, kteří navíc neumějí mluvit do mikrofonu tak dobře jako vy. Uvidíte, jak vám hned vzroste odvaha a sebevědomí.

Nikdy nebuďte PRO něco, ale vždycky jen PROTI něčemu

Být PRO něco, to vždy na hony čpí hnilobou kompromisů. Je třeba být nejlépe PROTI všemu a všem, zejména proti těm, kteří mají jiný názor než vy, což je principiálně nepřípustné, a proti těm, kteří mají názor podobný vašemu, protože by si vás s nimi ještě mohl někdo splést.

Se svými činy se neschovávejte, ale naopak je stavějte na odiv

Zatímco v pološeru tiché vedlejší ulice si vás troufne okřiknout i lehce velterový soused, rozohníte-li se na hlavním náměstí v plném světle pouličního osvětlení, je pravděpodobné, že i policisté budou vaše snažení spíše jen monitorovat, aniž by proti němu zasáhli.

Formulujte své požadavky, pokud možno v co nejabstraktnější podobě

Nebojte se stanovit si podmínky, při jejichž dosažení byste možná byli ochotni podmínečně přerušit plenění, abyste se mohli aspoň občas pořádně vyspat. Nevýhodou konkrétních požadavků a cílů je však skutečnost, že se mohou splnit a navíc to každý pozná. Proto je třeba formulovat výhradně abstraktní cíle, jejichž splnění nejde měřit, a bude tedy záviset jen na vašem uvážení, kdy se rozhodnete přestat protestovat. Napíšete-li si na svůj transparent heslo "Proti policejní svévoli!" nebo "Proti hanebné vládě monopolů!", objedete s ním celý svět, aniž by jakkoli vyčichlo.

Tvařte se, že jsou vaše činy vedené boží vůlí

Jednak se nedá vyloučit, že je to pravda, jednak si nikdo ze zasahujících raději netroufne vyzkoušet, jak bude taková boží vůle pokračovat. Když se přesto něco nepěkného semele, máte minimálně zaděláno na kvalitní obhajobu.

Naučte se svému konání říkat performance

Zní to mnohem lépe, než když se řekne, že jste něco jen tak rozflákali, a ještě si ostatní budou myslet, že znáte cizí slova.

Nebojte se policistů

Ti chlapíci jsou školeni tak, že vám nesmějí ublížit, protože by je to stálo kariéru. Když se na vás nebudou dostatečně usmívat a nenabídnou-li vám doutník, stěžujte si na ně nebo raději rovnou podejte žalobu. Vám to neublíží a oni z toho budou mít roztomilé potíže.

Vyhýbejte se setkání s majiteli rozbíjených věcí

Jak známo, vlastnictví lidem zatemňuje mysl, tak se nedivte, když majitel auta, které jste právě zapálili, nedocení skutečný a ryzí smysl vašeho konání a není ochoten s vámi spořádaně diskutovat o ohni jako formě očistné oběti.

Nespoléhejte se na to, že vám policie pomůže

Dostanete-li od rozzuřeného majitele rozbité věci pěstí do nosu, zachraňte se útěkem. Na policii totiž není vůbec spolehnutí. Místo aby vás - pokojně demonstrujícího za lepší zítřky a blaho pro celý svět - ochránili před agresivními magory, kteří šosácky lpějí na svém (teď stejně již jen bývalém) majetku, jsou policisté nepochopitelně pasivní, i když útokem na vás byl jasně porušen zákon a policie má povinnost konat. Že nekoná, je samozřejmě velká ostuda před celým světem a flagrantní porušení principu demokracie a právního státu.