O sešitové promiskuitě

Stává se vám někdy, že když přijdete do obchodu, prostě se nemůžete udržet a musíte si něco koupit? Nemyslím zrovna hned na opravdu patologické "nakupovače", kteří nakupovat nepřestanou, dokud jim zbyde trocha peněz v kapse, trocha kreditu na kartě a trocha důvěryhodnosti k získání dalšího úvěru. Myslím teď jen drobnou, společensky celkem neškodnou úchylku, která lidi neruinuje. Znal jsem člověka, který - šel-li kolem zmrzlináře - nedokázal si nekoupit zmrzlinu. Chtěl-li se zmrzlině ve svých útrobách vyhnout, musel se velikým obloukem vyhnout i zmrzlináři, protože nedokázal nařídit svým neposlušným nohám, aby se u tohoto milého muže nezastavily. Tak přesně tohle pociťuji, když jdu v papírnictví kolem sešitů!

Neumím zůstat chladný vůči regálům plným krásných čistých a nepopsaných sešitů. Jen pohlédněte na ten neodolatelný výběr: Sešity bez linek, s řádky, čtverečky či krychličkami, notýsky, ápětky nebo áčtyřky, s deskami měkkými či v knižní vázané úpravě, některé podvyživené, jiné nadmutě obézní, s konzervativním jednobarevným "outfitem" nebo s přeplácanými fotografiemi na deskách, z papíru běleného nebo zašedle recyklovaného, s předtištěnými okraji či zcela volnou plochou. Té chuti na papírovou zmrzlinu se prostě nedá odolat.

 

Otevírám tašku, abych sáhnul pro peněženku a z tašky na mne vyčítavě hledí červený linkovaný sešit středního formátu se šedesáti listy. Koupil jsem si ho okouzleně minulý týden a sliboval mu věrnost: "Nové milostné básně nebudu psát nikam jinam, než na tvé skvostně bělostné stránky", sliboval jsem. Popsal jsem nepoužitelnými rýmy dva řádky prvního ze šedesáti listů a už proutnicky pokukuji po dalším sešitu. Kolega z tašky má smůlu, ale už mi prostě není dost dobrý. Pokud jde o náklonnost k sešitům, jsem silně promiskuitní. Zvláštní - přitom v reálných mezilidských vztazích bývám celkem stálý, možná dokonce víc, než je nezbytně třeba a občas ke své vlastní škodě. Žádný div, nejspíš je tomu tak proto, že si ventiluji své přirozené sklony k těkání a svoji nevybouřenou přelétavost na nebohých sešitech.

Když jsem jel naposledy do Řecka, koupil jsem si na cesty pěkný pevný vázaný čtverečkovaný sešit. Na zápisky, jak jsem se uklidňoval, i když dávno vím, že v Řecku stejně nikdy nemám na zápisky čas. A hned první den se mi připletlo zčistajasna do cesty z pláže řecké papírnictví. Plamen sešitové vášně vzplál s obvyklou intenzitou rozdmycháván navíc horkým jižním sluncem a větrem od moře. Jak krásné pastelové barvy ty řecké sešity měly! Temně červenou, kanárkově žlutou, rákosníčkovskou zeleň a nebeskou modř kombinovanou přesně v řeckém duchu s čistou bělobou. Koupil jsem si od každé barvy jeden sešit a to jsem se ještě hodně ukrotil, protože lepší by byly, jak jistě uznáte, od každé barvy dva. Místo zhmotněné vázaně-čtverečkované věrnosti jsem měl najednou k dispozici početný různobarevný harém. Ale jak se znám, i na něj jistě brzy zanevřu. Popíšu jednu, dvě stránky nerozluštitelnými klikyháky a zapomenu, proč jsem je napsal; možná jen jako záminku k tomu, abych se opět mohl porozhlédnout po regálech. Tmavě oranžovým fešáckým řeckým sešitem, který měl sloužit jako poznámkovník pro okamžité nápady, jejichž poločas rozpadu se měří ve vteřinách, za pár dní podložím nohu knihovny. "Dneska bych měl chuť na štíhlý a řádkovaný s červenými okraji!" nedokážu to puzení zastavit. Nevděk zjevně vládne i světem sešitů, harém - neharém.

Jak k tomu právě sešity přijdou, že jsem na ně takový? Jaký spáchaly dědičný hřích? Ale nebudu marně bádat nad zdroji a smyslem své permanentní sešitové rozháranosti a raději v duchu poděkuji, že si vystačím jen se sešity za pár korun a podobná obsese mne nepřepadá každý týden v prodejně kostelních varhan. Střídám-li často sešity, má to jistě menší destruktivní dopad na mou peněženku než kdybych střídal ženy, natož varhany. A také se exempláře, které se ocitnou "na vejminku" dají dobře skladovat pohromadě v jedné místnosti, což jinak nepřichází v úvahu ani u varhan, natož u žen.

Vida, v duchu přemítám a mezitím mě moje nohy donesly ke známým regálům kousek od místa, kde pracuji, a kudy musím čas od času projít. Jako obyčejně nemám dostatek sil, abych svého zmrzlináře jen tak bez zastavení minul. No né, to jsou krásně tlumené a jemné barvy, takové dokáže vykouzlit jen recyklovaný papír. Zapřemýšlím a vzpomenu si, že bych si mohl jeden sešit koupit jako slovníček na cizojazyčné základní fráze, které bych se rád naučil, než vyrazím na dovolenou. To se pochopitelně bez nového sešitu neobejde, to dá rozum! Třiadvacet korun, to je skoro zadarmo! Vilně na recykláta zamrkám, aby si užil svých patnáct minut slávy.

Cestou na vlak je totiž ještě nejméně jedno papírnictví …