O školních tahácích

Docela by mě zajímalo, jestli existují nějací lidé, kteří nikdy v životě ve škole nepoužili tahák. A pokud existují, rád bych věděl, zda je tomu tak proto, že jsou natolik čestní anebo to má jiný důvod. Jsou to géniové s fenomenální pamětí? Jsou to rebelové, kteří zásadně odmítají plout s davem nebo lidé bojácní, kteří by si to také rádi vyzkoušeli, ale bohužel se při páchání podobného přestupku třesou tak, jako by osnovali teroristický útok? Anebo jsou to jen lenoši, kterým je líto hnout prstem a ani pokušení učinit něco nekalého je nepohne k činu?

Když jsem ještě chodil do školy, přišlo mi postavení studenta a učitele nevyvážené nejen mocensky, ale i "tahákově". Zatímco studenti byli za své načapané taháky popotahováni a sankcionováni, učitelům, jejichž tahákům se eufemicky říkalo "přípravy", to procházelo zcela bez problémů a dokonce po nich jejich ředitelská a inspektorská vrchnost takové taháky vyžadovala. Učitelské taháky ovšem většinou moc kvalitní nebyly Protože se nemusely skrývat v ilegalitě, bývaly zbytečně veliké, byly náročné na orientaci a často se vyznačovaly křiklavými kombinacemi barev. Ve volné přírodě, nechráněn protekcionistickými pravidly, by musel takový druh taháků brzy vyhynout.

 

Já sám jsem si tahák připravoval mockrát. Paradoxně jen málokdy jsem ho doopravdy použil; často se mi stalo, že právě tvorba taháku byla tím nejužitečnějším způsobem přípravy, mnohem účelnějším než plané memorování informací, takže se pohotovostní tahák nakonec ukázal být nadbytečným. Také jsem zjistil zajímavou skutečnost, že když jsem se pokusil tahák použít, ve stejný okamžik jsem přestával normálně uvažovat a spoléhat se sám na sebe a místo toho jsem jen chaoticky hledal na kousku papíru spásné informace, ber kde ber. A tohle"vypínání" zdravého rozumu se mi zdálo být do té míry nepříjemné, že jsem taháky nakonec používat úplně přestal. Abyste správně rozuměli: Nepřestal jsem si je tvořit, jen už jsem je nepoužíval.

Osobně si myslím, že schopnost udělat si kvalitní tahák, je pro život velmi cenná. Ne snad proto, abychom jednou - tázáni slavnostním hlasem, bereme-li si vedle stojící dámu dobrovolně - vyjmuli zpoza manžety našestkrát přeložený papírek a začali v něm nervózně hledat správnou odpověď. Ale schopnost umístit co nejširší výběr podstatných informací do co nejmenšího prostoru považuji za mimořádně přínosnou. Člověk, který si dokáže připravit kvalitní tahák, nejenže při jeho přípravě nenásilně pojme spoustu informací, ale bude asi i schopen vybrat ze záplavy dat různé kvality ta, která mu nejspíš budou doopravdy užitečná.

Proto si myslím, že s taháky by se rozhodně nemělo bojovat, ale školy by naopak dovednosti v psaní taháků měly cíleně podporovat. Již od základní školy by měl být samozřejmě v rozvrhu kromě standardních předmětů i předmět Psaní taháků, ve kterém by si zprvu žáci a posléze studenti mohli připravovat kvalitní taháky do ostatních hodin. Stejně se to tak neorganizovaně děje, tak proč tomu nedat náležité teoretické základy, schopné odborné vedení a profesionální materiálně-technickou a metodickou podporu? Na závěr středoškolského studia by se pak pochopitelně dalo z předmětu i státně maturovat (podle volby by se zkouška skládala z lehkých nebo těžších taháků) a že si na maturitu z taháků studenti přinesou opravdu kvalitní taháky, to tak nějak patří k profesní cti. Je ale také docela dobře možné, že povinným používáním taháků by se taháky studentům do té míry znechutily, že by se všichni natruc dobře učili, jen aby si nemuseli připravovat ten trapný tahák, co měli za úkol.

Ještě jsem chtěl říct něco dramaticky vzletného a dostatečně slavnostního na závěr… Ostatně, někde jsem to tu měl…. Takový malý papírek to byl, nevidíte ho někde? Sakra, kam jsem ho jenom… A takovou jsem si s tím dal práci!