Víkendové počasí asi nešlo nevyužít k prosluněné jarní procházce. Vzal jsem si tedy po dlouhé době s sebou i fotoaparát, po zimě musí - podobně jako já - dost provětrat. Je těžké nefotit v takovou chvíli již stokrát viděné a stokrát focené. Obrázky tedy nejsou nic objevného, ale ubránit se zmáčknutí spouště někdy nešlo.
Jeden z prvních pozdravů jara, už v pěkně rozčepýřeném stavu
Tady je vidět v detailu jedna z kapek zlatého deště
Takhle to naproti tomu vypadá, když na keři zaschne stará povodeň
Na keři byly stovky a tisíce poupat a tenhle jeden jediný kvítek, který už se stihl rozvinout. Předskokan.
Hladina Berounky vypadala jako jemným vánkem čeřená modrá obloha. Odrazy stromů na ní vytvářely zvláštní roztřesené obrazce.
Napadá mě, že podobná skoro letní a v dubnu jistě netradiční pohoda u řeky je jenom malá upoutávka na dobu, až pominou dubnové plískanice, občasné sněžení a přízemní mrazíky. Upoutávka na rozvinutý květen a červen. Aspoň už víme předem, na co se můžeme těšit, protože už nám letos bylo dovoleno ochutnat.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.