O pětnících a pětnicích

Čas od času se vám jistě stává, že potkáte na ulici člověka, který je někomu, koho znáte, podobný jako vejce vejci. Hle, jako kdyby mému známému z oka vypadl a ani si přitom příliš nenatloukl, řeknete si možná, a když pak někdy s dotyčným známým máte možnost promluvit, zvěstujete mu radostnou novinu, že po světě běhá jeho dvojník. Dokonce se říká, že dvojníka má na světě každý, protože prostě není možné, aby každý člověk vypadal jinak. Co když ale takových dvojníků běhá po světě víc? Když je takový exemplář pouze jeden, jde o dvojníka, v tom panuje shoda. Když jsou ale dvojníci dva, je ještě každý z nich obyčejným dvojníkem anebo už je možné hovořit dokonce o trojnících? A co když je dvojníků (resp.trojníků, kdo se v tom má vyznat!) ještě víc? Jedná se pak o pětníky? Desetníky? Může snad jít v případě nahloučení velkého množství vejcovejčitých osob na jednom místě (v této souvislosti si např. vzpomínám na jakýsi obskurní sraz Elvisů) dokonce o setníky, přestože se nepohybujeme v prostředí starořímských legií?

Myslel jsem teď před pár dny ve vlaku celkem intenzivně na jednoho člověka, když tu jsem ho nečekaně spatřil, jak prochází uličkou; aspoň jsem si to tedy myslel. Správně odhadujete, že šlo pouze o dvojníka, lépe řečeno v tomto případě o dvojnici. Zavolal jsem na dvojnici předpokládaným jménem, na které - i když jí nepatřilo - zareagovala podmračeným pohledem směrem ke mně. Hned jsem se gestem omluvil za zvolání i za nejapně natěšený pohled, a zklamaně jsem se duchem vrátil k originálu, který si mezitím udělal v mé hlavě pohodlí a rozhodl se bivakovat. Další dvojnice na sebe proto nenechaly dlouho čekat: Druhou jsem potkal na přechodu pro chodce (a jejich dvojníky) a byl jsem zaskočen natolik, že jsem (než mne překvapení přešlo) málem přechod nepřešel a jen náhodou mne při tom nic nepřejelo. Druhá dvojnice - to už se dá vážně mluvit o trojnicích! A protože nevím, jak se správně říká situaci, kdy dvojnice jsou tři (což je např.typický příklad dvouvaječných trojčat), začal jsem trojčit, jako bych neměl všech pět pohromadě.

Třetí dvojnici jsem spatřil na eskalátoru v metru (z metru), pohříchu v protisměru, takže jsem si údiv z té skutečnosti ani nestihl pořádně vychutnat. Čtvrtá dvojnice mi na Václaváku vetkla do ruky letáček s návodem, jak se stát vyrovnaným, a já z toho pak logicky byl nervózní. Shrnu-li ovšem denní pozorování, originál spokojeně relaxující v mé mysli má tedy čtyři dvojnice (to je ovšem minimální počet a platí jen pro vnitřní Prahu, jinde musí existovat podobných dvojnic celé rojnice), což v této podivné matematice odpovídá pětnicím. Musí to být krásné pomyšlení mít vlastní pětnice! Komu se to poštěstí? Mně třeba, obávám se, určitě ne! Já si (s díky) vystačím s pětníky.

Teď jsem se ovšem zarazil. Zatímco ještě pořád existuje dost lidí, kteří si pamatují význam slova pětník - ano, to je ta fascinující mince, za kterou si malý Bobeš kdysi dávno mohl koupit rohlík a salám, a my o něco mladší, pro které už mince neměla ani zdaleka tak vysokou směnnou hodnotu, jsme si s ní pořád ještě na rozdíl od dnešních mladých aspoň mohli zahrát čáru - u slova pětnice jsem si porozuměním nebyl úplně jistý (pomíjím teď diletantský pseudonumismatický názor, že pětníky mají na rubu lva, zatímco pětnice lvici). Pokud někomu - byť upřímně - pogratuluji k pětnicím, nevím, jak na to zareaguje. Nebude pětnice mylně považována za staročeský ranně křesťanský svátek? Nebudu v tom případě za podobné přání kamenován jinověrci? Znám také dost lidí, kteří by si klidně nechali pro pětník vrtat koleno. Ale byli by podobnou oběť připraveni podstoupit i pro pětnici?

Zkoušel jsem si udělat malý průzkum ve svém okolí: Někdo považuje pětnici za knižně pojmenované povolání v umělecké sféře (pětnic je prý plná Metropolitní opera), někdo za slangové označení ženy, co se zaopatřuje nekalým způsobem (přesněji za pět prstů). No a někteří nespokojení rodiče považují za jedinou opravdovou pětnici žákovskou knížku svých nezvedených ratolestí.

Možná tedy ještě o pětnicích před jejich předobrazem pomlčím a zůstanu u pouhých čtyř dvojnic, což je sice z matematického pohledu ekvivalentní, ale z pohledu jazykového jde, zdá se, přece jen prozatím o přijatelnější vyjádření. Měl bych ale předem varovat příslušné dvojnice: Je možné, že až je zase příště spatřím, vytržen z přemítání do očí bijící podobou, otočím se k nim náhle - doslova na pětníku.

Nebo na pětnici?

Cesta do pravěku:

Před více než půldruhým rokem mě taky přepadlo chvilkové slovíčkaření a výsledkem byl krátký článek, kde si mohli příznivci přechodníků přečíst o tomto zajímavém poslu z jazykové minulosti. Ani ne tak teorii, jako hlavně neortodoxní praxi :-). O přechodnících.