O obchodním domě MY

Bývala to divná doba, když obchodní prostory v Praze mívaly české názvy. Třeba Kotva. Nebo Bílá Labuť. Černá růže. Anebo Máj. Byť v internacionálním souručenství přátel Sovětského Ruska, byli jsme natolik odtrženi od normálního světa, že jsme si tuhle podivnou úchylku mohli dovolit. Když stejně nebylo nikde nic k nakoupení, bylo zajímavější aspoň se procházet krásně česky pojmenovanými místy: Po ulicích v bahnitých loužích poskakují umolousaní vrabčáci, leč vás právě pohlcuje načechraná Bílá labuť. Venku na velkoměstském dláždění nenarazíte ani na chudobku, ale vás obklopuje prostor Černé růže. Za okny zuří mrazivý únor, leč kolem vás se právě rozprostírá Máj. Prostě romantika nerušená zbytečným konzumem.

Dnešku vládnou v ulicích povětšinou názvy znějící nečesky. Jako kdyby se opět po létech spojili žoldnéři všech zemí a předstírali, že chtějí bojovat za českou věc jako kdysi (celkem nepodařeně) poblíž Bílé Hory. Bílé labutě a Černé růže hynou na úbytě. Ty správné názvy znějí světácky, asi proto, že jsou doma po celém světě. Tesco býval kupříkladu pro budovu neofunkcionalistického obchodního domu jistě méně romantický název než Máj. I když kdoví jak by se Máchova báseň jmenovala dnes, pokud by nešťastný Karel Hynek musel v rámci product placementu do jejího názvu vtěsnat minimálně dva názvy hrdých sponzorů. Inu - tlak doby.

 

Alespoň v případě obchodního domu Máj jsem vždycky českému názvu držel tiše palce a skrytě jsem proti cizáckému pseudonymu činil odboj. Když se mne třeba na Národní třídě někdo zeptal, jak se dostat do Tesca, tvářil jsem se nedobytně jako rodilý Pražan, který další skupině internacionálních žoldnéřů - tentokrát z osmašedesátého roku - odvážně tvrdil, že netuší, kde je v Praze Pražský hrad. Vůbec jsem si tehdy neuměl představit, že by Máj mohl dopadnout ještě hůř, než dopadl po veselce s Tescem.

Nedávno jsem spatřil pouliční reklamu, která hlásala zajímavý gramatický oříšek: Nakupujte v MY! Pro cizince právě probírajícího v hodinách češtiny osobní zájmena by to mohla být poslední kapka před zbabělým úprkem k jednodušší japonštině. I mně zatrnulo, přestože mám češtinu rád (nebo snad právě proto?) a zvládám ji dokonce natolik, že se v tomto jazyce s některými lidmi jsem schopen domluvit. Až po usilovném přemýšlení mi došlo, že se nám TescoMáj zase přejmenoval. Jak půvabné: MY pěkně po anglicku vyslovené je (nebo jsme?) vlastně máj, takže jsme se na pohled zase navrátili k původní verzi. Jen se ten návrat děje po pozoruhodné engelsovské spirále, která nás sice dostala skoro do stejného místa jako kdysi, ale přece jen vývojově o něco výš.

A tehdy jsem si uvědomil úžasný dopad globálního pokroku: Zatímco já setrvávám v ghettu překonaných nacionálních pocitů, nová generace již vnímá tyhle věci dočista jinak. A tak už vím, že bez product placementu se bude Máchova poéma v budoucnu jmenovat MY. Oblíbená paštika se bude jmenovat MYka a na květnových loukách vyraší houby MYovky (kdyby namísto angličtiny svět ovládla francouzština, mohli jsme ovšem zase sbírat třeba ROUGEovky), což jistě potěší příznivce MYkologie. Naopak, dítě moderní doby - zvlášť nebude-li umět do pěti počítat - bude vykuleně hledět na název MY tři a pes z Pětipes. A všichni se jako obyčejně budou v očekávání skvělého období (sebe)lásky roztouženě těšit na PRVNÍ MY, což je poměrně úsporně vyjádřená převládající filosofie dneška.

Když popustíme uzdu fantazii, podobná slova nás mohou provázet celým životem. Život v takovém světě ovšem bude jeden velký RY, a když všechno nakonec dobře dopadne, pohltí i nás jednou urnový HY (nebo nějaký jiný k tomu určený prostor, to víte - jiný CRY, jiný mrav!).

Ještě než ten okamžik nastane, rád bych jednou vyšel do ulic bojovně naladěn a s transparentem podporujícím návrat našeho tradičního českého TESCA. Ostatně - jak praví mezinárodní veršovánka: Tesco, Tesco - über Alles!