O kvadratických a jiných rovnicích

Nedávno jsem si v souvislosti s jednou knížkou (taky vám ji brzy představím v samostatném článku, protože si to, myslím, zaslouží) vzpomněl, jak se nás kdysi ve škole pokoušeli naučit řešit kvadratické rovnice. Pěkná libůstka; v životní praxi ji sice často nepoužijete, ale pořád můžete mít příjemný pocit, že bude-li někdo z vašeho okolí (jste-li muž, nejlépe nějaká zajímavá dáma) muset něco podobného vyřešit a ocitne se v dočasné intelektuální nouzi, můžete jako gentleman kdykoli přispěchat na pomoc.

"Ukažte," řeknete nenuceně, trochu se zamyslíte, ale jen trochu, aby bylo vidět, že nelovíte matné vzpomínky ve vzduchoprázdnu dávnověku, ale že se naopak prohrabujete záplavou různorodých vědomostí, abyste pro tuto chvíli vybrali tu pravou. Pak pokývete hlavou na znamení, že bohatý fundus vydal kýžený plod, odfouknete ze školní poučky prach, jako člověk vyznávající rovný přístup překousnete etický problém s používáním diskriminantu a světácky dodáte: "Tak to by snad neměla být taková potíž!" Teprve mnohem později zjistíte, že ona zajímavá dáma dokázala již tehdy řešit i složité rovnice diferenciální, ze kterých vy si pamatujete jen název a proti kterým je jejich kvadratická chudší sestra asi jako Říp proti Everestu, ale jen vám blahosklonně dovolila chvilkové opojení z domnělé převahy, protože jinak byste se ji - vy nesmělče! - snad nikdy neodvážil oslovit.

 

No a pak už jen počítáte a snažíte se zjistit, zda má výsledek kromě abstraktně matematického smyslu i smysl praktický, protože když vám třeba vyjdou jako výsledek výpočtu mínus dvě ulovené ryby nebo šest a půl hudebníka ve smyčcovém kvartetu, nevrhá to na vás dobré praktické světlo, a to vůbec nemluvím o faux pas, kdy po zcela reálné výpočetní dřině po čase dojdete jen k imaginárnímu výsledku. Nějaký výsledek však existuje vždy, i když se nám může zdát nesmyslný nebo je příliš imaginární na to, abychom si ho s naší omezenou mírou imaginace vůbec dokázali představit. Co si s takovým výsledkem počít v praktickém životě, však může být sporné. .

Na tomto základě jsem například ochoten připustit platnost moudra, že všechno má svůj pravý čas. Ne vždy se ale naše reálné možnosti s výsledkem výpočtu protnou: Někdy třeba vyjde čas záporně a my poznáme, že pravý čas už kdysi nastal a my jsme si toho nevšimli. Jindy zase pravý čas podle příslušných rovnic jednou nastane, pokud však brzy neodhalíme tajemství starého Makropula, může nám to být celkem jedno. Jen občas si příchod takového pravého, smysluplného a navíc neimaginárního času můžeme opravdu vychutnat a pak se sluší to udělat s gustem. Existují lidé, kteří se domnívají, že vše v životě se dá v principu spočítat, jen je to zatroleně těžké a nemáme na to zatím, bohužel, dost výkonnou techniku. Až prý jednou budou mít naše hard disky dostatečnou kapacitu a naše procesory dostatečný počet jader, určitě se bude dát spočítat, co (nebo kdo) nás potká dnes ráno cestou do práce nebo k jakému datu můžeme očekávat, že konečně zmoudříme. Pěkná představa, jen mi na ní neladí jedna drobnost: V takovém případě by totiž i lidé museli být jen výsledkem výpočtu více či méně složitých rovnic. Vlastně bychom pak byli všichni jen takoví obyčejní kořeni. .

Jsem optimista a doufám, že pokud tomu tak opravdu je, věda tyto rovnice nikdy neodhalí nebo u nich aspoň nebudeme schopni spočítat diskriminant. Myslím, že kromě mnoha jiných práv, která ve skutečnosti neexistují, i když si to snažíme silou mocí vsugerovat (právo na štěstí, právo na práci, na internet, právo na zdraví, na kafe, na nízké daně, právo na zábavu, na rozum, atd.) máme - sice nikde právně nezakotvené ale přesto reálně existující a všudypřítomné - právo na překvapení. Beru to jako výdobytek mnoha generací našich předků, kteří si toto právo v potu tváře vybojovali a předali ho nám jako cenný a nepominutelný dar společně se schopností si překvapení užít. Pokud by mi právo na překvapení chtěl někdo upírat, vyjdu do ulic a i já - jinak vášnivý odpůrce stávek všeho druhu - vstoupím do vzdorovité osobní stávky. .

Ale mezi námi - dost by mě to překvapilo :-).