O konkursu na Karkulku

Muž, který vstoupil do dveří, byl zjevně již drahnou dobu důchodového věku. Původně si mysleli, že je tu omylem, ale nebyl. Chtěl roli. Jako všichni ostatní. Jediný rozdíl byl v tom, že ostatní byly mladé dívky se ctižádostí proniknout do říše modelingu. On byl, zdálo se, spokojen s tím, že vůbec pronikl do sálu a mohl se postavit hrdým vysokým čelem a těkajícím pohledem vstříc dvoučlenné komisi.

"Kůl, supr," řekl rejža. "Kdo to je?" Podali mu papír s procvaknutou fotkou. Uchazeč se ostýchavě pousmál: "…na tu reklamu…," špitnul nesměle.

"Na myslivce, že jo?" zahlaholil rejža. "To je fakt best. Kůl!" Muž po jeho levé ruce mu něco pošpital do ucha. "Škrtli, jo?" pochopil rejža. Jasně, chápal to, rozpočet není nekonečný. Netočíme přece Titanic, ale malou reklamu na celkem odporné kšiltovky. Skvělý nápad, ta Karkulka, pomyslel si celkem upřímně, protože svou práci měl rád, i když po něm nikdo nevyžadoval Felliniho invenci. "Tak teda koho?"

"…kulku," spolkla uchazeči první slabiku tréma.

Členové komise si vyměnili překvapené pohledy jako kdysi v dětství známky.

 

"To je dost supr. Ale my hledáme pro tu roli dívku," oznámil rejža suše. A krásnou dívku, dodal jen pro sebe v duchu, protože si svůj ideál Karkulky vysnil hned, jakmile si poprvé přečetl scénář. Mimochodem skvělý scénář. Jak Karkulka vymění svůj červený čepeček za brčálově zelenou kšiltovku (nádherný barevný kontrapunkt) a svýma velkýma smaragdovýma očima se zahledí do kamery pohledem, kterému žádný muž neodolá, okamžitě vyskočí a poběží si kšiltovku koupit.

"… i děda Vševěda," polknul stařík, aby naznačil, že když byl schopen kdysi zahrát jako protiúkol pohádkového intelektuála, zahrát mladou ženu pro něj bude hračka.

Muž po levé ruce na rejžu kývl a ukázal na něco v papírech. Rejžovi se orosilo čelo. Na obraz vysněné Karkulky jako by z jeho pleše začaly padat drobné kapičky mlhy.

"Ok, u nás mají samozřejmě všichni stejné šance, přesně v duchu zákona," opatrně formuloval myšlenku rejža a uvědomil si, že ten člověk má strašně velkou hlavu, asi dvakrát větší, než největší Číňan z výstupní kontroly podniku, kde se brčálové kšiltovky potají vyrábějí. "Víme, co se sluší a patří, a taky co se smí a co už je za čárou, že jo?" No co, reklama nemusí být skvělá, stačí, když si ji čučiči budou pamatovat. A to, zdá se, budou.

"Dobře víme, že při výběru nesmíme nikoho diskriminovat ani podle pohlaví ani podle věku," řekl poprvé nahlas muž po levé ruce a dobře artikuloval, aby měl jistotu, že děda rozumí. A už vůbec ne podle intelektu, dodal v duchu.

Tahle reklama vejde do dějin, uvědomoval si rejža čím dál jasněji. "Báječně napsaná, fakt supr," řekl omylem nahlas. Ostatně proč by nemohl hrát Karkulku důchodce? Původně měli místo vlka pěkného vlčáka, ale zakázali jim ho použít ochránci zvířat. Ještěže se povedlo sehnat aspoň toho sysla v osobním vlastnictví. Sysel sice v tom perfektním scénáři původně nevystupoval, ale včera to rejža spolu s mužem po své levé ruce narychlo přepsal, aby vlka nebylo třeba. Hlavně že zůstala Karkulka, aby mohla říct svoji dominantní repliku: "I Karkulka přece může mít pod čepicí!" Fakt kůl hláška. Jasný vrchol desetivteřinového spotu. Možná to tomu Vševědovi s červenou čiapočkou čučiči nebudou úplně věřit, ale pamatovat si to budou, co by ne?

"Co babička?" syknul rejža směrem k muži po své levé ruce. "Za babičku jsme ušetřili, berem to tak, že ji vlk má právě v břiše." Tedy sysel. Narychlo přepsaná verze má ještě sem tam nějakou mouchu.

"Kůl," hlesl rejža obdivně. Ano, kdyby muže po své levé ruce neměl, cítil by se sám jako kůl v plotě, zvlášť když se autor scénáře, toho skvělého scénáře, včera večer, chudák, snad nešťastnou náhodou zastřelil. Ještěže mu ještě stihli představit tu novou verzi se syslem. Jak se ukázalo, stalo se to v poslední možné chvíli a zdálo se jim dokonce, že scénárista z posledních sil trošičku přikývl. Aby ne, bude to bezpochyby neobyčejná reklama.

Starý pán roli Karkulky dostal a zneuznané dívky odešly zapít žal. To bude syn koukat! pomyslel si děda. Takový je to slavný právník, tolik soudů už vyhrál, všude se o něm říká a píše, jaký je to postrach, ale Karkulku, Karkulku by mu určitě nikdy nikdo nesvěřil.