Mlčení

Utleskán křídly bílých holubic,

poklekám před Césarem.

Palec vzhůru,

ale přesto v zrcadle tvých očí

směřující k zemi.

Štěstí, co jsem dostal darem,

polibek z polopouště

spěchá už roky jen bludištěm drátů,

vánicí, závějemi,

v kostýmu Cyrana,

bez širáku a bos.

Má ještě příchuť rtů

nebo jen voní po červeném písku?

V bělostné společnosti

pouťových labutí

splývám s mlčenlivou námrazou.

Na dně kamenného moře

blyští se démanty

pravé víry

a pravé beznaděje.

Nad mořem tiše svítá.