Kašpar noci

Do noci odbíjí

půl, celou,

půl, celou

a zase půl.

Světýlka bludiček

křižující řeku

tančí svá noční nepřístupná blues

o tom, jak měsíc hvězdy uhranul,

o větvích spletených

k prosbě po doteku.

Přehodím přes sebe plášť

utkaný z vláken

chladných i v žáru.

Dost! Zastav se!

Cesty zvonů zmizely v podzemí,

zůstal jen prach

a sníh z prachového peří,

gong zvoucí k obědu,

fata morgána pro nastražené uši.

Posloucháš?

Kdo tomu věří?

Noc se chce divoce protančit k ránu,

z náruče do náruče,

bez studu,

bez únavy,

houpe se na žebřících

z pavoučích sítí

a hvězdám se z toho točí hlavy.

Čekáme na prozření

a na valčík nového zrodu

jakbysmet.

Na třetí dobu

noc klopýtne

a na chvíli půjčí slunci svět.

Odpočívá a nabírá sil.

V kryptách chrámů

abych z noci samé

světlo vytvořil!