O babí zimě

Letos bude v Čechách neobvykle dlouhé babí léto, věštili proroci globálního oteplování. Celý říjen zcela jistě. Možná i v listopadu. Kdoví, jestli se na i Vánoce letos nebudeme opalovat! Přinejhorším příští rok! Subtropy postupují na sever mílovými kroky, Sahara je na dohled. Ještě minulý týden věštci chodili s hlavou pyšně vztyčenou. Lidé v košilích s dlouhým rukávem (natož v saku) nepokrytě záviděli krátkorukávníkům a tričkařům. Teplotní rekordy padaly takovým tempem, jako by v tom měl prsty sám Mr.Bolt a jeho nebeská lukostřelba. Varování meteorologů, že za týden bude vše jinak, a symboly sněhových vloček na předpovědních mapách, měly mezi obyvatelstvem podobnou odezvu jako by měl týden před katastrofou hysterický křik pompejského haruspika (a amatérského seismologa), že se podřimující Vesuv probouzí a chystá se zabíjet.

Po necelém týdnu jsou z osmadvaceti stupňů ve stínu tři stupně na slunci (i když - kde je teď slunci konec!). V proudu ledového severáku tančí myriády sněhových vloček v rytmu Chačaturjanova Šavlového tance. Lidé za sebe poslali do práce jen zimní bundy a kabáty opatřené kožešinovými čepicemi a sami zůstali ve vyhřátých postelích. Pokud babí léto je podzimem, který se tváří jako pravé léto, podzim, který se stejně podloudně vydává za poctivou zimu, musí být tedy babí zima. Čertovská babí zima!

Jako ve Velké pardubické občas cválají a dobíhají do cíle koně bez jezdců, tentokrát k nám dorazil splašený bílý kůň samotný bez Martina, který se nejspíš zapomněl někde v šenku nebo spadl na Taxisu. Na horách napadl během dvou dnů metr sněhu a šílení surfaři sjíždějí na hřebenech lavinové vlny do vyděšených údolí. Ledovce se z posledních sil odplazily z přehřátých Alp a Himálaje a čekají v českých sběrných táborech na udělení azylu. Mamuti stojí v dlouhých frontách na hraničních přechodech a čekají trpělivě na odbavení. Celníci nestíhají, protože od rozjezdu Shengenu odvykli celničení. Ale doba ledová je doba ledová!

V severní Evropě je celkem teplo, protože arktický vzduch se dohodl se vzdušnými masami mírného pásu na výměnném pobytu. Zakrslé keře v tundře s rozkoší vdechují vlhký teplý vzduch a opatrně rozkvétají. Zato u nás stromy omdlévají pod tíhou pocukrovaných větví a trhají zaskočené elektrické vedení. A v domech na elektriku se bez kamen dá topit jen pod vodou.

"Je zde volno?" ptá se distinguovaně Babí zima na zápraží takových domů, a protože obyvatelé zmrzlými ústy nemohou artikulovat, bere to jako souhlas. "Tak já chvíli posedím!" řekne spokojeně a se slastnou úlevou se rozvalí na gauči.

"Těžká facha," uklouzne jí. "Už aby tu byla opravdová zima!"

Odstrčený podzim zatím píše na úřady a soudy jednu stížnost za druhou. Ale znáte to, jak dlouho to u nás spravedlnosti trvá.