O rodinném rozpočtu

Nebyl to určitě jednoduchý den. Pan Novák dnes musel jako rodinný ministr financí před rodinnou radou obhájit připravenou variantu rozpočtu domácnosti na příští rok. Trochu se bál, jak budou jednotliví členové domácnosti reagovat na nutné výdajové škrty, ale on jako odpovědný hospodář prostě nemohl jinak! Nasadil si brýle, takže to vypadalo opravdu vážně.

"Štěpánovi budu muset snížit kapesné o 10%," vyřkl první ortel.

"Co je to za blbost, jsem ve vývinu, musím dobře jíst," zaprotestoval syn přeskakujícím hlasem. A pít, pomyslel si pan Novák, který svého syna jednou viděl v době vyučování v hospodě, ale nemohl to přiznat, protože to bylo zároveň i v jeho pracovní době.

"Ne, ne, to není šetření na správném místě," rozhodla paní Nováková. "Štěpán krizi nezavinil, tak nemůže nést dopady," pravila moudře. "Dostane to, co letos. Kdo je pro?" Byli všichni pro i s babičkou, pan Novák jediný se zdržel. Nedá se nic dělat, rodina je základ demokratického státu, pan Novák si nemůže usurpovat práva diktátorů.

"Nepojedeme k moři, ale jen tady v Čechách do hor, tím snížíme rozpočet na dovolenou až o 40%," přidal pan Novák svůj největší trumf.

"Babička potřebuje mořskou vodu na tu svou lupénku," pravila paní Nováková a babička přikývla. "Ber to jako mandatorní výdaj."

"Ale …" pokusil se pan Novák zaprotestovat, ale když viděl tváře ostatních, s povzdechnutím dopsal k řádku velké M v kroužku. Hlasovat u takových položek nebylo nutné. Snížení rozpočtu na jeho kouření kupodivu prošlo bez odporu.

"Novou televizi a pračku ještě letos nekoupíme, tím taky něco ušetříme."

"Na tu starou obrazovku už se nedá koukat a pračka je stará rachotina," namítla paní Nováková. "Přesuň tam nějaké prostředky z havárií!"

"Ty jsem taky navrhl odstranit. Příští rok prostě žádná havárie nesmí přijít."

"V tom případě tam ta položka na nové přístroje musí zůstat."

"Mně ste slíbili mopeda za vyznamenání," podotkl syn.

"No jo, ale to bylo za konjunktury, to se teď nedá brát…" pokusil se opět marně o odpor.

"Co se slíbí, to se musí splnit," pravila vážně babička a se Štěpánem na sebe spiklenecky mrkli.

"V tom případě ale nezbývá, než odložit opravu střechy…"

"Do chalupy teče, spravit se to musí," konstatovala paní Nováková. "To se škrtnout nedá."

Postupně projednali asi dvacet položek. Kromě cigaret rada rozhodla ještě o tom, že se přestanou kupovat sobotní noviny s přílohou a nevymaluje se. Pan Novák se s kalkulačkou odebral do výborů a zbytek rodiny se na obrazovce, na kterou se nedá koukat, spokojeně díval na seriál. Když přišel pan Novák zpátky, tvářil se slavnostně.

"Tak kolik?" dorážel syn.

"Našel jsem ještě drobné vnitřní rezervy a nějaké možnosti na příjmové straně," řekl s hranou skromností.

"Tak kolik?"

"Jen 5,3%," zadeklamoval vítězoslavně. Jako u státního rozpočtu. Rozpočtové provizórium v naší domácnosti je zažehnáno! Když k tomu každá rodina přistoupí tak odpovědně, stát nebude mít žádné problémy naplnit své cíle, pomyslel si hrdě. Od paní Novákové dostal pusu, syn Štěpán mu dal přátelskou herdu do zad a uniklo mu obdivné "Ty vole…". Ve svém křesle se usmívala i babička. Takhle nějak by měl pracovat odpovědný ministr financí, zubil se pan Novák, když přijímal pomyslné gratulace. Maastrichtská kritéria v domácnosti splněna ještě nejsou, ale příští rok jistě i na ně dojde!

Když si za půl roku exekutor odnášel z bytu Novákových tu novou krásnou televizi s 60 000 barvami a pračku s časovačem, snažil se mu zdrcený pan Novák ukázat všechny propočty, všechna velká M v kroužku, se kterými se prostě nedalo nic dělat a hrdě dvakrát červeně podtržený výsledek - 5,3%, načež mu exekutor povídá moudře: "Jo deficit, to je prevít, ten vám sežral pračku!" A pak taky zabásnil něco o tom, co není dovoleno nějakému volovi, ale tomu už nehumanitně zaměřený pan Novák moc neporozuměl. A pak má Štěpán mluvit slušně, když i takový úřední orgán mluví pořád o volech…