O odlehčeném dni

Rozhodl jsem se, že po třech dnech s náročným turistickým programem si udělám jeden odlehčený den. Vyberu si lehkou trasu, nazuji lehké boty, na záda zavěsím lehký batoh, na foťák nasadím jen lehký objektiv a na sebe vzhledem k pokračujícím horúčavám si vezmu jen lehkou košili s krátkým rukávem. Budu zlehýnka našlapovat a povedu jen odlehčené vnitřní monology. To se lehko řekne!

Ale vyberte si lehkou trasu v místech, kde je do kopce snad i tenisový kurt. Nazujte lehké botky, když i ty vaše nejlehčí jsou druhé nejtěžší. Vezměte si lehčí objektiv, když ten těžší dělá (objektivně) lepší fotky. Našlapujete zlehýnka, když střetnutí všeho plaskýře na chodidle s ostrým kamením poházeným na lehké trase probíhá skrze vaše lehké botky. A odlehčete vnitřní monology, když právě dnes máte informace, které jste ještě včera neměli.

"Jaj, to ste šlapal takovou dálku? A docela sám?" zeptala se paní v krámě se zbytky potravin (lehká cola, lehké sparty), když jsme si povídali, jak je tu krásně a co pěkného už jsem prožil. "Já bych se takhle do lesa bála. Mám známého lesníka a ten tvrdí, že na medvěda teď narazí každou chvíli, nějak se tu letos přemnožili. A když je jich víc, mají míň toho žrádla a jsou nervózní, že jsou před zimou pořád takový lehký. A když je takovej medvěd nervózní a vy dete právě kolem…" Tak ještě toho trochu! Kdy by měl člověk potkat nervózního lehkého medvěda, když ne v odlehčeném dni na lehké trase s lehkou výbavou a myšlenkami.

A dnes jako na potvoru ve křoví podél cesty a v přilehlém lese pořád něco šustilo, funělo, krákoralo a pištělo. A já se přesvědčoval, že to jen lehký šelest na mém srdci a funění mých úst, krákorá můj žaludek (po lehké snídani) a píská to v mých plicích, že pokud se bojácně ohlédnu, v tu ránu zkamením jako Lotova žena a srny a laně mne budou v zimě - coby lehce solný sloup uprostřed cyklostezky - chodit olizovat. Ráno mi k lehké snídani hrála z rádia povýtce lehká česká a slovenská hudba - Michal David, Dalibor Janda, několik obskurních slovenských kapel, prostě radost se zaposlouchat; asi to pouštěli hostům k lepšímu (o)trávení. Ale když na vás šustí a funí něco z houští a vy předpokládáte, že houby to nejsou, to by teď v nouzi byli najednou i David, Dalibor nebo Michal ve sluchátkách dobří. Ale kdepak sluchátka - v odlehčeném batohu!

Celou dnešní lehkou asi dvacetikilometrovou trasu jsem tedy nakonec absolvoval lehce vystresovaný a potkal jsem přitom jen několik (věřím, že nikoli lehkých) žen na loukách nad Kláštoriskem. Když jsem pak v podvečer lehce povečeřel - poprvé na letní terase v teplém lehkém větříku, zjistil jsem, že se docela těším na nějaký pořádný kovový žebřík a stupačky. A jak budu kolem sebe při výstupu nekoordinovaně mávat překážejícím lehkým stativem, medvědi v širokém okolí si řeknou, že takový lehkovážný podivín by mohl být pěkně těžký do žaludku a že už ho tedy i ten poslední den nechají přežít.

Nezmění-li něco na poslední chvíli mé plány, měl bych zítra procházet roklinou Velký sokol. Tak doufám, že to bude opravdu sokol a ne sup!