O zákoně na potírání slušnosti

Parlament včera konečně přijal novelu zákona, která zakazuje chovat se slušně na všech veřejných místech. Zákaz platí i ve všech podnicích soukromých, je-li to v dané situaci ve veřejném zájmu, což je podle zákona vždy. Zatímco panovala shoda v tom, že povolovat slušné chování např. na úřadech je zcela nesmyslné, někteří poslanci namítali, že by mělo být povoleno chovat se slušně alespoň v restauracích a barech. To mělo původně být možné v těch subjektech, které by na dveřích byly označeny tabulemi minimální velikosti 50x50 cm s nápisem "ZDE JE MOŽNÉ SE CHOVAT SLUŠNĚ". Pak by ovšem slušnému chování mohli být vystaveni po celou svou pracovní dobu zaměstnanci takových podniků, proti čemuž důrazně (a naštěstí i vulgárně, takže to bylo právně v pořádku) protestovali zástupci odborových organizací pracovníků v pohostinství. Proto byla tato benevolentní varianta většinou hlasů odmítnuta.

Několik extrémistických zastánců slušného chování požadovalo přijmout ještě umírněnější variantu, aby se totiž návštěvníci restaurací a barů mohli alespoň vyjít slušně chovat před vstupní dveře podniku. Slušně se chovat je ale možné pouze vůči někomu dalšímu, proto by musela takového člověka k ukojení jeho choutek doprovázet ještě další osoba, což je další zásah do osobních práv. I proto bylo zákonem zakázáno slušné chování i na všech veřejných prostranstvích, zejména pak na zastávkách městské hromadné dopravy, na nádražích a v okolí škol, kde by hrozilo ovlivnění osob, které zatím nemají proti takovému zhoubnému vlivu vyvinuté a zafixované obranné mechanismy.

Jediným místem, kde je možné slušné chování celkem bez omezení praktikovat i nadále, tedy zůstávají domy a byty v osobním vlastnictví (bytů obecních ani družstevních se to pochopitelně netýká). V těchto prostorách je slušné chování každý pracovní den v době od 22:00 do 6:00 povoleno, podmíněno je pouze písemným souhlasem všech osob byt nebo dům využívajících a tím, že je majitel bytu povinen zabezpečit, aby tyto odsouzeníhodné praktiky nemohl nikdo zahlédnout ani zaslechnout.

Těm, kteří by snad váhali s podporou nového zákona, je namístě připomenout několik prokázaných faktů:

1. Slušně se chovající lidé se prokazatelně dožívají nižšího věku než většinová populace, což je dáno především tím, že dříve umírají.

2. Mezi slušnými lidmi je statisticky větší procento sebevražd, stávají se častěji oběťmi dopravních nehod i násilných trestných činů.

3. Od té doby, co je slušné chování ve veřejném prostoru považováno za přestupek, se slušní lidé dopouštějí statisticky většího množství přestupků než většinová populace.

Je ale možné dodat i jednu optimistickou zprávu: Pokud sami nemáte dost sil nebo vůle na boj s pokušením chovat se slušně, přestože je to nezákonné, existuje celá řada možností. Některé farmaceutické firmy dodávají nově na trh potravinové doplňky proti slušnosti, které sice přímo takové nutkání neléčí, odstraňují ale některé projevy závislosti. Pomoci může rovněž skupinová terapie například v komunitě tzv. Anonymních slušňáků.

V zájmu objektivity je třeba připomenout, že z vědeckých kruhů začaly hned po přijetí zákona zaznívat i hlasy požadující dekriminalizaci slušného chování: "Celé je to nesmysl," řekl nám jeden z ilegálních odborníků na léčbu behaviorálních anomálií, který z pochopitelných důvodů nechtěl být jmenován, protože je v podmínce. "Jak dlouho nám bude ještě trvat, než konečně pochopíme, že slušné chování není ani zločin ani úchylka, ale obyčejná nemoc vyžadující odpovídající léčbu."