Stránky

pondělí 2. února 2009

O krupobití a světové krizi

Již za dávných dob se občas stávalo, že přišla bouřka a krupobití. Předpovědět je uměli jen ti, kteří vlastnili speciální žábu ve sklenici, nebo šťastlivci, kteří měli revma. Většinou tak přišlo krupobití nečekaně, obloha se vybila, kroupy spadly, pomuchlaly část úrody, postižení se pomodlili, řekli "Pánbůh dal, Pánbůh vzal" a šli pracovat dál.

Když se krupobití blíží dnes, situace je úplně jiná. Víme to většinou několik dní dopředu,takže zbývá spousta času probrat detailně vše o bouřkách a krupobití, několik dní se všude v novinách, rádiu i televizi probírá, jak velká nás asi čeká katastrofa, kolik lidí by mohlo být utlučeno, kolik domů zdevastováno a na kolikáté místo v žebříčku historických škod se asi bouře zařadí. V den D se pak do terénu rozmístí reportéři, kteří v přímém přenosu zprostředkovávají pohyb mračen fascinovanému divákovi. Není divu, že slabší povahy si berou v práci volno a stěhují se na pár dní do protiatomových krytů, jako kdyby ten tmavý flek na obzoru nebyl jen nacucaný mrak, ale rovnou východní hordy v čele s Atilou, Bičem Božím. Jen výsledek toho celého pozdvižení je stejný jako kdysi: Krupobití občas přijde, občas taky ne, obloha se vybije, kroupy spadnou a pomuchlají část úrody. Mediální deprese přejde do manického stavu nadšení z prostého faktu, že jsme to celosvětové kataklyzma vůbec přežili.

S krizí je to zrovna tak, snad jen s tím rozdílem, že není vidět. Její příchod se nedá prokázat jen obyčejnou boulí na hlavě jako u krupobití. To se musí věštit z čísel a s těmi - jak víme - se dá "kreativně pracovat", tzn. dají se s nimi dělat věci! Krize je tajemná, plíživá, neviditelná, ani se nenadějete a je všude kolem vás a samozřejmě taky trochu uvnitř. "Všimli jste si, jak letos málo prší? To ta krize!.." Noviny se nadouvají přetlakem článků o krizi, krize je v práci a vlastně najednou i doma, někdo na vás na chodníku zapíská, otočíte se - a ona to krize. Člověk by zase nejradši před Atilou hupsnul do krytu, ale na rozdíl od krupobití neví, jak dlouhou si má vzít dovolenou, což se většinou vyřeší samo, protože vaše firma musí všechny propustit. Inu - krize!

Nevydrží-li někdo takový soustavný tlak a sáhne si na život, udělají mu média aspoň posmrtné promo. "Krize udeřila - konečně první oběti" nebo "Druhá oběť krize - po Karlu Svobodovi". Ještě 15 mrtvých a tahle krize se dostane na druhé místo historického žebříčku. No tak, lidi, snažte se, taková příležitost se už nemusí opakovat!

Už se těším, až jednou krize skončí a média halasně ohlásí příchod konjunktury. Už teď, teď to přijde, už je to tu, konečně zavládne blahobyt, všichni se těšte. Ale - kupodivu - v tu dobu žádné podobné zprávy nepřicházejí. Reportéři nemají čas. Určitě někde v naoko prosluněné krajině vyhlížejí další katastrofální krupobití. Když už nic jiného.

2 komentáře:

  1. Tak na tu konjunkturu čekám už dobrých třicet let. Brzo po revoluci jsem opustila vlast a v Ontariu od mého příjezdu neustále slyším jen o krizi. Konjunktura se asi schovala do krytu před Attilou. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je jako s některými vzácně kvetoucími květinami: Člověk si na okamžik zdřímne, květ promešká a pak má zase pár let čas :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.