Stránky

úterý 24. února 2009

O bourání bariér

Mému známému někdo v noci zbořil plot. Není to první případ, v okolních zahradách už takto padlo několik plotů. "Je to grázl," zhodnotil situaci známý. "Jestli ho chytím, rozbiju mu hubu a donutím ho ten plot zase postavit."
"Vidíš to špatně," povídám mu. "Hodnotíš jeho čin mylně jako čin vandala a přitom tomu člověku jde možná jen o lidské dobro." Bylo vidět, že můj známý spolkl prvoplánový vulgarismus, který ho napadl jako první, a zeptal se, jestli to myslím vážně.
"Samozřejmě, že to myslím vážně. Ty říkáš, že ten člověk ničí ploty. Ale dá se to interpretovat i tak, že se pouze snaží rozbourat bariéry mezi lidmi." Přítel se na mne díval nechápavě.
"No ano, v dnešní době je mezi lidmi spousta umělých překážek a člověka s citlivou duší to jistě hněte. Snaží se tedy tyto překážky odstraňovat a pomoci tak tomu, aby byli lidé k sobě otevřenější a měli k sobě blíž." Přítel ťukal nervózně tužkou o stůl a hleděl zarputile do země. Pak se na mne ošklivě podíval a řekl: "Se sousedy už jsme se domluvili, že budeme hlídkovat tak dlouho, dokud ho nechytneme."
"Vidíš, výsledek už se dostavuje," povídám s úsměvem. "Dřív jste si byli se sousedy úplně cizí, sotva jste se pozdravili. No a díky tomu člověku už se z vás pomalu stávají přátelé." Můj známý nervózně sevřel rty ale já se nenechal odradit a pokračoval jsem: "Dá se dokonce říct, že ten člověk je pravděpodobně schopen i oběti. Je ochoten si od vás nechat nebančit, vydrží to, protože jeho cíl už byl splněn a bariéry mezi vámi navzájem byly zbořeny. Pak už si můžete postavit mezi svými zahradami jak chcete vysoký plot, ale vztah mezi vámi už jen tak nezanikne."
"Kdybych tě neznal tak dlouho," povídá on, "myslím, že už bych tu teď s tebou neseděl. Ty se ho normálně zastáváš!"
"Nezastávám, ale je přece rozdíl, jestli dělám nějakou nepravost ve jménu něčeho vyššího a vznešenějšího nebo jen tak z rozmaru. Rozuměj, je něco jiného, když někdo rozkopne odpadkový koš jen tak anebo když tím demonstruje za svobodu projevu."

No a můj známý zase nechápal, v čem je to jiné, prostě jsme si ten večer nějak neporozuměli, skoro bych až řekl, že mezi námi byla místy pěkně vysoká neviditelná bariéra. Až když jsme se před půlnocí rozcházeli, poděkoval mi za můj netradiční úhel pohledu, kterého ve své zaslepenosti a animální touze po prvoplánové odplatě už asi nebyl schopen. Usínal jsem s dobrým pocitem, že jsem pomohl dobré věci a lepšímu vzájemnému pochopení mezi lidmi, protože kde jinde by tyhle principy měly fungovat, když ne ani mezi přáteli.

Ráno jsem chtěl jet do práce a zjistil jsem, že mi nějaký mizera prořízl všechny pneumatiky. Ještě než jsem v prudkém záchvatu zlosti stihl vzburcovat všechny sousedy a policii, přišla mi od známého esemeska: "AT ZIJE SVOBODNE KOSOVO!!"

3 komentáře:

  1. Přiznávám, že jsem se mezi těmi povalenými ploty, děravými dušemi a svobodným Kosovem trošku ztratila. Jen bych tak na okraj poznamenala, že onen pneumatikový výtržník zřejmě konal v dobrém úmyslu. Prostě chtěl něco udělat pro tvé zdraví, ať se pořád nevozíš v káře a uděláš pár kroků pěšky. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsem kdysi pojal myšlenku, že by nebylo marné ty nejnepovedenější blogové články z veřejného prostoru odstranit, stál tenhle v improvizovaném žebříčku dost vysoko :-). Ale pak jsem si řekl, že se nebudu navenek tvářit lepší než jsem; jen ať mě moji čtenáři mohou vidět pěkně se vším všudy :-).

      Vymazat
    2. Mně se nepovedený vůbec nezdá. Stylem mi dost připomíná pana Švandrlíka. :-)

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.