O darovaných koních

Podle starého úsloví našich dědů a bab by se darovaným kopytníkům nemělo hledět na zoubky. Vzpomněl jsem si na to, když jsem si zakládat blog a objevilo se upozornění ve smyslu: Pozor, pamatujte si, že je to tady zdarma, takže to třeba taky nebude pořád úplně stoprocentně fungovat. No, tomu říkám upřímnost a budu-li ji opětovat, uvítal bych ji i jinde.

Mohl bych se tak dozvědět, že ty noviny, co jsem dostal zdarma v metru, vážně škodí zdraví, ať už je používáte ke čtení nebo k méně sofistikovaným činnostem. Ale to mne přece nemůže zaskočit, protože jsou přece zdarma! Co bych tedy od nich měl čekat? Snad že budou psát dobře a ještě k tomu pravdu?

Mohl bych se dozvědět, že po tom volebním guláši, co se zdarma podával onehdy u nás na náměstí, mi bude špatně dvakrát, napřed ihned po jídle a pak ještě dlouhé roky, když si vzpomenu, kdo ho nabíral. Ale co bych přece čekal, vždyť byl zadarmo!

No a když se půjdu zeptat doktora, proč mi dal do sádry pravou ruku, když mi měl vyoperovat mandle, odvětí jen : OK, sorry, ale nemělo by tě to překvapovat, když je to vlastně zadarmo!

Čekáte nějaké zásadní poučení na konec? Nemějte přehnaná očekávání a velké nároky. Obsah i formální kvalita tohoto článku odpovídají faktu, že si ho můžete přečíst zcela zdarma. Tak co byste chtěli, že ano!