Zuzana Málková: Fotografická výstava Mezi řádky

Člověk někdy dostane skvělý tip ze strany, z které by to vůbec nečekal: Vůbec to není tak dávno, před necelým rokem, mě oslovil můj dávný kolega z práce, kterého jsem pořád dokola zval na nějaké své výstavy a on na ně pořád dokola nechodil. Teď prý tedy jednou, pro změnu a jako omluvu za všechno to nechození, pozve na nějakou výstavu on mne. A protože neměl k dispozici výstavu vlastní a protože žije v Kralupech, pozval mě na výstavu své známé, kralupské fotografky Zuzany Málkové. Ta výstava se tehdy konala na Žižkově, takže mi přišla naproti mnohem víc než na půl cesty a moc mě tenkrát potěšila - jak skvělým a přitom vážným povídáním o fotkách a focení, tak přátelskou a veselou kralupskou partou, no a hlavně neobyčejnými fotkami, které jako kdyby byly čerstvě vytažené z lidské duše: Nikdy povrchní, ničím se nepodbízející, fotky, u nichž nic není jednoduše nasnadě a na dosah ruky, o to více lákající nahlédnout do nejednoznačných příběhů na nich zachycených. Nestává se mi často, že mi - jako tehdy na Žižkově - nějaká z vystavených fotek uvízne v hlavě a pak se i s dlouhým odstupem v různých situacích opakovaně připomíná a vtahuje mě do kolotoče příběhů a interpretací. Tohle se, jsem přesvědčen, děje jen u zatraceně dobrých fotek, a zatraceně dobré fotky většinou dělají zatraceně dobří fotografové, kteří o tom, co se chystají vyfotit, ale i o tom, co už vyfotili, přemýšlejí a hledají - často nesnadnou - cestu zákruty své imaginace. 

Když jsem se dozvěděl o konání druhé výstavy, tentokrát ve Veltrusech, výstavy zaměřené na obrazy žen, což je jedno z hlavních tvůrčích témat, kterými se Zuzana Málková zabývá, bylo mi jasné, že se na výstavu určitě přijedu podívat. Tím spíš, že jde o žánr, kterému se sám nevěnuji a neumím ho, o to raději se okouzlenýma očima dívám na výsledky práce někoho, kdo to umí.  

 Plakát k výstavě 

 

 

"Každý portrét je pro mě setkáním. Ke každému portrétovanému přistupuji individuálně, otevřeně a s respektem. Zásadní je pro mě důvěra - jen z ní může vzniknout obraz, který nepůsobí jako stylizace, ale jako skutečné setkání s osobností."   (z informací o autorce, které jsou součástí výstavy).

 

 (fotografie z fb profilu autorky)

Výstava se koná v Komunitním centru U Havrana, které je zároveň i knihovnou. Proto mnohé vystavené fotky pracují se spojením žena - kniha, v často velmi netradičních formách. Přijel jsem se podívat na vernisáž, kde jsem si udělal i pár ilustračních fotek (teď jsem rád, protože se pro tento článek dobře hodí).

 

 

Na některých vystavených fotkách jsem ocenil i cosi jako nemalou "kompoziční odvahu", která se projevuje v chuti autorky při dobré příležitosti záměrně porušit tradovaná pravidla tzv. "správné kompozice". Krásný příklad takového postupu najdete na výstavě např. v knihovně v 1. patře na portrétu "Dámy s cigaretou" (tentokrát vám ho přímo tady v článku neukážu, však se na něj přijeďte do Veltrus podívat naživo). Ale proč jsem si na záměrné porušování kompozičních pravidel vzpomněl právě u téhle své fotky z vernisáže, nad tím se budu muset ještě pořádně zamyslet :-).

 

 

Na předešlém záběru si můžete všimnout, že vystavené portréty chytají z vnitřního osvětlení výstavních prostor jakési "svatozáře" - a to prakticky při jakémkoli úhlu záběru. Proto jsem Zuzanu požádal o to, abych mohl v tomto článku využít její fotografie přímo, tedy bez rušivého zprostředkování mého fotoaparátu, což mi k mé radosti umožnila. Zrovna tenhle obraz mě mimochodem svou jemně fragmentovanou a přitom pořád ještě velmi konkrétní krásou opravdu okouzlil a strávil jsem s ním na vernisáži nejméně tolik času jako kdysi v Louvru s Monou Lisou :-). 

 

 Fotografii z webu autorky zveřejňuji s jejím laskavým svolením

 

"Alfou a omegou mé práce je přirozené světlo. Právě ono spolu s černobílou fotografií, která je mou dlouhodobou láskou, umožňuje soustředit se na podstatu: výraz, strukturu, ticho, vztah." (z informací o autorce, které jsou součástí výstavy).

Tedy nevím, jak jste na tom vy, ale následující fotografie ve mně spouští mou "příběhovou fantazii". Jen kolik různorodých povídek by se na tohle obrazové téma "Dáma s kloboukem" dalo napsat, kolik rozličných lidských typů si představit. A to ani nemluvím o poezii. 

 Fotografii z webu autorky zveřejňuji s jejím laskavým svolením

 

Na následujícím záběru můžete vidět nejen to, jak byla vernisáž návštěvnicky úspěšná, ale i ony již zmíněné "svatozářové lustry", které - někdy trochu škodolibě - dotvářely svými reflexemi vystavené obrazy. 

 

"Samotný proces fotografování se stává součástí sdělení. Ženy nejsou pouze portrétované, ale vstupují do tvorby jako autorky - volí si rekvizity, materiály i způsob, jak chtějí být viděny. Vedle knihy se tak v obrazech objevují další prvky - průsvitné vrstvy, osobní předměty či oděvy - které rozšiřují vyprávění o jejich vlastní příběh." (z informací o autorce, které jsou součástí výstavy).

 

I když sám při focení často vzývám inspirativní náhodu, mám vždycky velkou úctu k těm, kdo jsou schopni do svých fotek umístit smysluplný předem formulovatelný záměr. Možná se v tom rovněž projevuje skutečnost, že já se - v čistě "volné tvorbě" - na náhodu můžu spoléhat, protože když se žádná fotka nepovede podle mých představ, a to se děje každou chvíli, celkem nic se neděje, protože zítra je taky den, kdežto fotografovi, zabývajícímu se běžně focením zakázek pro své klienty (a Zuzana takovým fotografem je), spoléhání na náhlou inspiraci stačit nemůže. No a zkuste svému klientovi říct: Dnes se nic moc nepovedlo, zkusíme to zase zejtra, ano?  

 

Však mě znáte, jak mám pohyb na fotkách rád, tak proč by zrovna tahle krása se závojem měla být výjimkou? 

 

 

Fotografii z webu autorky zveřejňuji s jejím laskavým svolením 

 

Jedna část návštěvníků se s autorkou obrazů fotila, druhá před ní v náhlém tvůrčím pohnutí a nejspíš i jako projev uznání dokonce poklekla :-). Já se tomu popravdě nedivím, protože vystavená kolekce je podle mého názoru z notné části výborná a rozhodně stojí za vidění.  

 

 

 

 

Velkým pozitivem výstavy je, myslím, skutečnost, že vystavené fotky nejsou jen výsledkem hledání krásy či nejvhodnější formy, ale především výsledkem hledání smyslu. Je to samozřejmě o dost komplikovanější cesta, ale mezi námi - cesta, která je snadná, málokdy vede k cíli. 

 

Já se každopádně budu jako divák na ty další "postupné cíle" fotografky Zuzany Málkové moc těšit.

 

 

P.S.: Jak je uvedeno na plakátě přímo na facebooku Komunitního centra U Havrana ve Veltrusech, otevírací doba výstavy je úterý a pátek od 14 do 18 hodin. Návštěvu je samozřejmě možné spojit s návštěvou veltruského zámku a rozlehlého zámeckého parku. Trochu se liší informace, dokdy má být výstava otevřena, ale každopádně by mělo být potvrzeno, že to bude nejméně do konce května, nejspíš i v červnu. Pokud vím, autorka zvažuje i speciální komentovanou prohlídku pro zájemce, termín takové akce by se, předpokládám, objevil na jejím facebooku a instagramu.